Dnes navštívíme dánskou Kodaň a podíváme se na jednu prazvláštní stavbu. Vždy mne fascinovala, ale až donedávna jsem ji znal jen z reprodukcí. Před časem jsem ji mohl navštívit a dojem byl skvělý! Jedná se o Grundtvigův kostel (Grundtvigs Kirke), navržený dánským výtvarníkem a architektem Jensenem-Klintem ve stylu expresionismu, s nímž se setkáváme hlavně v německé architektuře 20. let (Bruno Taut, Hans Poelzig, Erich Mendelsohn ad.). Na našem území je proto nejvíce staveb v tomto stylu soustředěno v oblasti Sudet, ale i v Praze nebo Brně bychom našli pár příkladů. Blízko k expresionismu má i český kubismus, a bývá proto řazen do tohoto proudu. A jaké rysy jsou typické pro expresionistickou architekturu? Stavby jsou velmi výrazné, často nesou inspiraci gotikou, příznačná je dynamika, ostré úhly a zborcené plochy. Architektura je to zpravidla poněkud nepraktická, ale zato emocionální, se zvýrazněnou vertikalitou. Styl lze chápat i jako reakci na rozevlátou a líbivou secesi nebo racionální modernu. Může působit i ponuře, čehož dokonale využil i německý režisér Robert Wiene ve svém slavném hororu z počátku dvacátých let Kabinet doktora Caligariho, který se celý odehrává v neklidných expresionistických dekoracích. Expresionismus je skutečně často spojován s určitou pochmurností, ale jak je patrné na dnes popisované stavbě, nemusí to platit vždy.

Peder Vilhelm Jensen-Klint (1853-1930) vystudoval stavitelství a pak ještě navštěvoval kurzy malířství na Dánské královské umělecké akademii, ale prestižní školu nikdy nedokončil. Velmi se zajímal o historické stavby z režného zdiva, pro Skandinávii tak typické. Cestoval rovněž do Itálie a Anglie. Zprvu stavěl domy pro své přátele ve stylu, který vycházel z tradiční dánské cihelné architektury. Věnoval se také malování, sochařství a návrhům nábytku, hrobek, keramiky i knižních vazeb. V roce 1913 pak vyhrál soutěž na projekt nového lutheránského kostela v kodaňském satelitu Bispebjergu, který nesl jméno pastora, básníka, filosofa, politika a autora dánské hymny Nikolaie Frederika Severina Grundtviga (1783-1872). Parcela navazovala na rozsáhlý kodaňský hřbitov, jehož hlavní osa lemovaná alejí směřuje přímo k průčelí chrámu. Válečné události ovšem způsobily, že stavba byla zahájena až v roce 1921. Monumentální trojlodní chrám s padesátimetrovou zvonicí, inspirovaný gotickými katedrálami a vybudovaný ze žlutých cihel, byl ovšem natolik stavebně náročný, že byl po etapách dobudován až deset let po smrti autora jeho synem Kaare Klintem (a interiéry dokončil Klintův vnuk Esben v průběhu šedesátých let).

Impozantní je především západní průčelí kostela, které ovšem vychází z tradic dánských sakrálních staveb se stupňovitým štítem. Zde trochu připomíná variaci na chrámové varhany se štíhlými píšťalami. Autor zkombinoval jak motivy převzaté z gotiky, tak i dynamiku expresionismu. Po vstupu do chrámu nás překvapí velmi příjemný vzdušný interiér se štíhlými pilíři, plný světla a velmi prostě zařízený, tedy žádná ponurost. V Dánsku typickým motivem je i v prostoru zavěšený model plachetnice v boční lodi kostela. Rozměry interiéru jsou impozantní – výška 22, šířka 35 a hloubka 76 metrů. V chrámu jsou umístěny dvoje varhany.

Jensen-Klint byl rovněž autorem prstence nízkých obytných budov, které kostel obklopují ze všech stran – jen na západě zůstává otevřený průhled na průčelí chrámu. I tyto domky – v podstatě sociální výstavba města Kodaně – jsou postaveny ze žlutých cihel a nesou obdobné motivy, jaké najdeme na sakrální stavbě. Nádvoří celého komplexu má pak jednoduchou parkovou úpravu. V podobném duchu, jako svou nejslavnější stavbu – Grundtvig Kirke, navrhl Jensen-Klint i další kostely – Anna Kirke a Betlémskou kapli v Kodani nebo kostelík v městě Gedseru na nejjižnějším výběžku Dánska.

Také u nás se na přelomu devatenáctého a dvacátého století stavěly evangelické kostely z neomítaných cihel v neogotickém stylu, jednalo se však o téměř typizované stavby z červených lícovek. Najdeme je například v Olomouci, Lounech nebo Opavě. S expresionismem nemají ale nic společného. Tento styl se uplatnil až později a jeho představiteli byli třeba Leopold Bauer – autor známého obchodního domu Breda & Weinstein v Opavě, jablonecký Rudolf Günther nebo pražští architekti Paul Sydow a Rudolf Weiser, částí tvorby též profesor pražské německé techniky Fritz Lehmann a Kotěrův žák Adolf Foehr, jejichž stavby najdeme též v Liberci a Ústí nad Labem, resp. v Karlových Varech. Kvalit kodaňských sakrálních staveb Jensena-Klinta však – s výjimkou Bauerova obchodního domu - nedosahují. Nic to však nemění na tom, že tvorba německy hovořících architektů, působících na našem území, stojí za podrobnější studium, zejména po dekádách téměř absolutního přehlížení.

LN, 23. 7. 2011

Foto autor

zlukes@mistral.cz
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998