Před týdnem jsem tu psal o dvou moderních stavbách, které se právě staly národními kulturními památkami (NKP). Dnes přidám další – palác Lucerna v centru Prahy. Známou budovu není třeba představovat, získala si prestiž už dávno a k jejím obdivovatelům patří i autor těchto řádek. Po letech chátrání se navíc postupně opravuje.

Lucerna, Štěpánská ulice

Palác Lucerna, vybudovaný v letech 1906-1919 po etapách na protáhlé parcele mezi ulicemi Vodičkovou a Štěpánskou (Vodičkova 36, Štěpánská 61, čp. 704/II), patří k důležitým příkladům architektonické moderny a reprezentuje typ velkoryse řešené polyfunkční budovy s pasážemi. V centru metropole by se našly architektonicky kvalitnější stavby tohoto typu, jako je palác Koruna na nároží ulice Na Příkopě a Václavského náměstí nebo Šupichovy domy, které zase tvoří nároží tohoto náměstí a Štěpánské ulice a s Lucernou na východní straně přímo sousedí.

Statut NKP však Lucerna v této konkurenci získala jistě právem. Vedle uměleckých kvalit totiž vyniká i novátorským technickým řešením svého Velkého sálu v podzemí, jehož velkorozponovou železobetonovou konstrukci navrhl profesor Stanislav Bechyně. A pak je tu ještě další závažný argument. Lucerna hostila řadu skvělých koncertů a společenských akcí a v tomto směru nemá v Praze konkurenci. Naplnila se tak vize jejího hlavního tvůrce, stavebního podnikatele Vácslava Havla, který toužil po vzoru Paříže nebo Berlína vybudovat dům, jenž bude plnit funkci jakéhosi kulturně-společenského centra. Jsou v něm živé pasáže s obchody, módními salony, restauracemi, bary a kavárnami, ale také kanceláře a byty. A rovněž velký víceúčelový sál (původně v něm mělo být kluziště), salonky, biograf a vše završí střešní vyhlídková kavárna.

Lucerna, pasáž, busta Vácslava Havla

Pojďme si nyní autora této myšlenky blíže představit. Vácslav (skutečně se píše s tím „s“, na rozdíl od svého syna a vnuka) Havel se narodil na pražské Malé Straně v roce 1861. Navštěvoval pražskou techniku, ale z finančních důvodů musel studia přerušit (titul „ingenieur“ získal až v roce 1917). Vybudoval ale úspěšnou stavební firmu a postupně v centru Prahy vystavěl celkem 15 činžovních domů. Ty nejstarší měly neorenesanční nebo neobarokní fasády, ale v letech 1900-1905 vzniklo několik činžáků v secesním stylu s velkými okny, balkóny a lodžiemi. K těm nejzdařilejším patří dva domy v Haštalské ulici 4 a 6, jejichž působivý dekor navrhl známý architekt Osvald Polívka, podobně jako průčelí za války vybombardovaného činžáku v Resslově ulici 6. Polívka možná spolupracoval s Havlem i na projektu dvou identických, leč nesousedících staveb na Rašínově nábřeží. V jednom z nich - domě U Dvou tisíc (název dle čísla popisného) Vácslav Havel se svou rodinou bydlel. Poslední Havlovou stavbou byl dům s tiskárnou Národních listů v Opletalově ulici 3 z roku 1911, ten byl však přede dvěma lety zbořen. Většinu výše zmíněných staveb Havel také vlastnil. Stále však měl v hlavě sen o výstavbě velkého polyfunkčního paláce – Lucerny. Aby ho mohl realizovat, své činžáky prodal (s výjimkou domu U Dvou tisíc).

Lucerna, Vodičkova ulice

Výstavba Lucerny probíhala po etapách. Nejdříve se začalo stavět v roce 1907 ve Vodičkově ulici. Průčelí domu je krásnou ukázkou architektonické moderny a je možná výtvarně nejzajímavější partií paláce. Tvoří je rozměrná okna a útlé parapetní pásy z umělého kamene, či lizény, kryté kamennými deskami a lemované mosaznými pásky. Průčelí je ukončeno průběžným balkonem, podepřeným bronzovými konzolami s geometrickou dekorací, atikovým štítem s nápisem „Lucerna“ a dvěma postranními štítky nad dvojicí arkýřů. Štukový dekor se omezuje jen na dva maskarony na atice (sochařem byl pravděpodobně Václav Prokop). Autorství průčelí není zcela jasné, ale snad je opět Polívkovým dílem. Koneckonců tento pražský architekt navrhl v obdobném duchu i dvě další – bohužel neprovedené stavby ve Vodičkově ulici – palác České banky a druhý palác U Nováků (první z nich pak projektoval Josef Sakař, druhou sice navrhl Polívka, ale až na konci dvacátých let a dle pozměněného projektu). Lucernou prochází pasáž, která se v další etapě výstavby rozšiřuje – tento úsek pak nesl název Bazar, což je docela výstižné i proto, že výzdoba sleduje módní trendy té doby, které mj. těží i z orientálních motivů. Oblíbené byly ovšem i dekorace ve stylu rokoka, empiru nebo biedermeieru, jak je patrné třeba na výzdobě kina, kavárny nebo Zrcadlového sálu a koneckonců i Velkého sálu. Průčelí do Štěpánské ulice je sice o řadu let mladší, než to do Vodičkovy, ale působí těžkopádněji. Oživením je luxferová markýza nad vstupem do pasáže. Autorem architektonického řešení té novější části Lucerny je méně známý architekt Dobroslav Hnídek.

Palác ale procházel postupně dalšími úpravami. Kdysi např. hostil také „žaponskou čajovnu“ cestovatele Joe Hlouchy, autorem známého baru U Černého koníčka byl zase ve třicátých letech architekt Vladimír Grégr. Budovatel paláce Vácslav Havel, stavitel, mecenáš a také stoupenec theosofie a okultismu zemřel v roce 1921. Lucerna i po jeho smrti hostila řadu známých osobností, mj. Jana Kubelíka, Emu Destinnovou, Maurice Chevaliera nebo Louise Armstronga. V 90. letech byl v restituci vrácen rodině. Jeho současná majitelka Dagmar Havlová – choť Ivana Havla - palác postupně rekonstruuje a vrací mu původní lesk. Snad se podaří otevřít i tu vyhlídkovou střešní kavárnu...

LN, 4. 3. 2017
Foto Jiří Wagner

zl@zdeneklukes.eu
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998