Dům U Myšáka ve Vodičkově ulici, jehož část se v neděli zřítila (viz Wagnerův článek zde), má zajímavou historii. Byl postaven po roce 1881 podle projektu významného stavebního experimentátora a architekta Otto Ehlena (mj. autor prvního celobetonového domu ve střední Evropě) v neorenesančním stylu. Později - v letech 1911 a 1919 byl adaptován dalšími významnými projektanty Josefem Rosipalem, resp. Osvaldem Polívkou (spoluautor Obecního domu). To byl tehdy běžný proces, neboť majitelé domů v pražském centru se snažili jít s dobou a přizpůsobit vnější vzhled svých staveb právě probíhajícím módním vlnám, v tomto případě secesnímu stylu).

Definitivní tvář ale dům dostal až v letech 1921-22, kdy bylo zcela přeměněno uliční průčelí a vytvořen nový interiér proslulé Myšákovy cukrárny ve stylu tehdy módního art déco s barevnými geometrickými prvky. Autorství bylo dlouho nejasné, hovořilo se o odvozenině Gočárovy Legiobanky - vlajkové lodi tohoto stylu, který si oblíbila nová Československá republika, neboť pracoval s prvky lidové architektury a s národními barvami. Šlo tedy o jakousi nacionální verzi dekorativismu, kterou najdeme i v dalších zemích, jež vznikly na troskách Rakouska-Uherska. Ve stavebním archívu se dochoval výtvarně podmanivý barevný výkres fasády, bohužel jen s podpisem odpovědného stavitele, mistra zednického J. Čapka.

Autor těchto řádek naštěstí našel kdysi v pozůstalosti majitele firmy pana Myšáka, uložené v archívu Národního technického muzea, deník z této doby, kde se píše, že o návrh fasády byl požádán architekt Gočár. Tedy žádný odvar, ale přímo originál jednoho z protagonistů kubismu a později i dekorativismu.

Josef Gočár (1880-1945) patří k nejvýznamnějším českým umělcům XX. století. Proslavil ho nadčasový projekt Wenkeova obchodního domu v Jaroměři (1909; viz zde), stejně jako kubistické skvosty - známý dům U Černé matky boží s nedávno obnovenou kavárnou Orient v Praze nebo lázeňský pavilon v Bohdanči. Ve stylu art déco projektoval těsně po první světové válce nejen výše zmíněnou Legiobanku, ale také Brněnskou banku v centru Prahy, dřevěné domky pro letiště ve Kbelích (dnes v areálu ZOO, ale nyní se hledá místo pro jejich důstojnější lokaci) nebo Anglobanku na Masarykově náměstí v Hradci Králové. Gočár nakonec dospěl k avantgardní architektuře, jak o tom svědčí třeba jeho vily na pražské Babě nebo úřední budovy v Hradci Králové - městě, které mu také vděčí za moderní urbanismus. Nelze zapomínat ani na jeho pedagogickou činnost - byl nástupcem Jana Kotěry na postu vedoucího architektonické školy pražské AVU. Byl rovněž předsedou známého a respektovaného spolku výtvarných umělců Mánes a navrhl pro něj v art déco stylu i provizorní dřevěný pavilon - shodou okolností jen pár kroků od Myšákova domu ve Vodičkově ulici (pavilon byl později zbořen a posléze nahrazen novým na Masarykově nábřeží).

Ale vraťme se k Myšákovu domu. Průčelí je velmi elegantní a je provedeno z probarveného umělého kamene. Ten lze celkem snadno vyčistit, jako se to podařilo třeba v případě Legiobanky nebo Janákova paláce Adrie. 

V domě byly pravděpodobně i další cenné detaily ze starších období, ale fasáda a artdekový interiér jsou bezesporu mimořádnými uměleckými činy, a proto je třeba trvat na jejich zachování, případně obnovení. Hrozí totiž akutní nebezpečí, že statik označí fragment budovy za nebezpečný a bude požadovat jeho odstranění. Přesně tak tomu bylo před pár lety v případě krásné neorenesanční stavby jen o pár desítek metrů dál (bývala v ní známá čínská restaurace). Dům byl tehdy během prázdnin nápadně rychle zbourán a promptně nahrazen novostavbou. Jistě - bezpečnost lidí je na prvním místě, ale na druhé straně dnes není technologický problém stavbu řádně zabezpečit. Přijít o Gočárovo průčelí a interiér cukrárny by bylo nenahraditelnou kulturní ztrátou.

(Psáno pro Lidové noviny)

zlukes@mistral.cz
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998