Opět nastal zázrak: ač víkendové počasí za moc nestálo, v sobotu dopoledne svítilo v Praze slunko a zatáhlo se až po skončení vycházky (znovu připomínám, že kvůli špatnému počasí z asi 40 vycházek zatím odpadla jen jediná!). Ta začala u Janákova sboru na okraji Bezručových sadů v katastru Vinohrad (minulé vycházky viz zde a zde). Přišlo snad sto lidí. Prohlédli jsme si tuto krásnou funkcionalistickou stavbu s vysokou campanillou z počátku 30. let, nedávno hezky opravenou (arch. Melková a Cikán). Jen místo původního divadelního sálu v suterénu je dnes kolumbárium od arch. Jiřího Jakuba z roku 1937, jehož bratr namaloval fresku přes celou stěnu – to jsme si mohli také prohlédnout.

Pak jsme se vydali Dykovou ulicí kolem Machoňovy vily z poloviny 20. let s keramickým obkladem se zednářskou symbolikou a Dryákovy vily z přelomu století ve stylu historismu, ale již se secesní dekorací. Dále jsme viděli (v Nitranské ulici) Křižíkovu továrnu od Ludvíka Kysely, Klenkovy a Buldrovy secesní činžáčky a naproti vilu arch. Františka Marka s keramickou fasádou. V domě vedle ní je Český rozhlas 6 a pamětní deska, připomínající, že se tu narodil Jára da Cimrman (dodávám, že v hlavě jazzmana Karla Velebného).

Na koci Dykovy je velká vila manželů Petříkových, pod ní v Chorvatské pak puristický dům od Kamila Roškota z roku 1923. Odtud jsme se vydali paralelní Hradešínskou zase zpět k západu. Tady je samozřejmě jedničkou Kotěrova vlastní vila z roku 1906-7, kde byl i jeho atelier a škola architektury (do 1910 součást Uměleckoprůmyslové školy, potom AVU).

Dále pak po schodech dolů k Šalounovu pozdně secesnímu atelieru, nyní hezky opravenému (dnes patří AVU). Dále dolů do Ruské (už ve Vršovicích), kde je skupina domů od Osvalda Polívky z doby kolem r. 1905 s kuriózní secesní dekorací s hudebními motivy. Pak zpět do Moskevské, v jejímž čele je další Polívkův dům s lékárnou, a potom do Kodaňské, kde je – ještě ve zúžené části - poslední Polívkův dům.

Kodaňskou jsme pak pokračovali na východ a obdivovali honosná průčelí této nádherné a velkoryse řešené ulice od Josefa Pospíšila nebo Václava Řezníčka. Ovšem největší bombou je tu dům s tiskárnou ve střízlivém kotěrovském stylu od Antonína Belady. A naproti konstruktivistická školka Vladimíra Frýdy z Městského stavebního úřadu.

Nakonec z Kodaňské Slovinskou na náměstí Svatopluka Čecha. Tam jsou domy od Gočára, Rudolfa Hraběte, Plečnikova žáka Josefa Štěpánka a vršovického secesního stavitele Václava Čápa (s portálem Waldesova muzea od arch. Zdeňka Pštrose). Ale především uprostřed hlavní dominanta – kostel sv. Václava Josefa Gočára a architekta a malíře Aloise Wachsmana z let 1927-30 s vitrážemi Josefa Kaplického (to byl otec arch. Jana Kaplického). Funkcionalistická stavba z železobetonu, jejíž interiér přisvětlují okenní pásy v stupňovité střeše je pro mne jednou z budoucích kandidátů na památku UNESCO, podobně, jako Plečnikův kostel. Nebo možná dát to jako jedno téma: moderní pražské sakrální stavby: Plečnik - Janák – Gočár?

Měl jsem rozbitý foťák, takže tentokrát fotili jiní (a samozřejmě líp, než bych fotil já): Ivana Frolíková. Aftanas Galik, Pavel Kondr, Stanislava Bůchová, Marek Vagner a Jan Vávra. Za obrázky jim děkuji, vybral jsem z nich pár pro obrazový doprovod. A už můžete posílat náměty na další PV.

zlukes@mistral.cz
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998