Byl jsem nedávno požádán, abych napsal úvodní text do knížky, která je věnována budově jablonecké radnice. Stavba je to velmi zajímavá, v době vzniku – na přelomu 20. a 30. let - moderní, s prvky konstruktivismu a neoklasicismu a s krásným interiérem ve stylu art déco, z něhož se dochovala bohužel jen malá část. Nyní je šance vrátit prostorům radnice původní lesk. V Jablonci tak rekonstruovali i další památky moderní architektury, například dva kostely tamního rodáka Josefa Zascheho nebo secesní divadlo Roberta Hemmricha. Možná bude obnoven i slavný pomník sochaře Franze Metznera, který si kdysi koupili od Národní galerie odsunutí Němci a nainstalovali si ho do města Neu Gablonz, které si vybudovali v nové vlasti. I soukromé vily architektů Heinricha Lauterbacha a Heinricha Kulky byly opraveny – jde o špičkové příklady meziválečné avantgardní architektury.

To jsou samá německá jména – Zasche, Hemmrich, Metzner, Lauterbach… I autor výše zmíněné radnice byl Němec – jmenoval se Karl Winter a jen shodou okolností nebyl po válce odsunut – nebyl totiž nacista a za manželku měl Češku. Pracoval pak dlouho v libereckém Stavoprojektu. Přesto bylo jeho jméno zapomenuto, ovšemže neprávem. Patřil k mnoha umělcům, kteří se v této zemi narodili, studovali tu (v tomto případě na německé technice v Praze) a vytvořili významná díla. Jejich rodným jazykem však byla němčina a to je vyřadilo za minulé éry z kontextu českého umění. Je dobře, že dnes už mnohá jména nejsou tabu, že se mohou znovu připomínat. Ostatně Josefu Zaschemu odhalili před několika lety pamětní desku. Zcela právem, kromě jabloneckých staveb projektoval několik moderních paláců také v Praze, patřil k čelným představitelům secese a moderny a spolupracoval i se zakladatelem české moderní architektury Janem Kotěrou. Byl názorově blízký sociální demokracii a když měl být - už jako starý pán – odsunut po válce do Německa, protestovali mnozí čeští umělci. Bohužel marně.

Přesto ještě není v našem vzahu k německy hovořícím architektům na našem území vše zdaleka v pořádku. V Praze na smíchovských Hřebenkách se chystá likvidace krásného rodinného domu od architekta Jacques Groaga. Tento olomoucký rodák byl žákem slavného Adolfa Loose – autora jedné z nejcennějších památek světové moderní arhitektury na našem území – Müllerovy vily v pražských Střešovicích. Groag s Loosem spolupracoval na projektu neméně slavné vily Moller ve Vídni, samostatně navrhl domy v kolonii Werkbundu ve vídeňském Hietzingu (obdoba pražské Baby) a spolu s kolegou Paulem Engelmannem projektoval v rakouské metropoli dům pro známého filosofa Ludwiga Wittgensteina. Rasové persekuci unikl jen o vlásek a pracoval pak léta v Londýně, kde je ve Victoria and Albert muzeu uložena jeho pozůstalost.

Zbourání jediné Groagovy pražské stavby je proto barbarstvím, mimo jiné i proto, že stavba je v dobrém stavu. Rovněž nápad stavět na jejím místě velký bytový dům není rozumný, protože dojde k narušení charakteru této vilové čtvrti. Na rozdíl od jablonecké radnice, která je na seznamu kulturních památek, Groagův dům registrován není. A tak ho možná čeká smutný osud… Možná by tomu tak nemuselo být, pokud bychom lépe znali vlastní historii a nemazali ze své paměti některá jména, zejména patří-li osobnostem, kterých si ve světě váží.

Pražský deník, 3. 7. 2008

zlukes@mistral.cz
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998