Nedávno jsem tu referoval o nových stavbách Ericka van Egeraata v Holandsku (viz zde), dnes se podíváme na jih Evropy. Počátkem prosince jsem byl na sympóziu ve španělské Granadě. Jan Kaplický mne upozornil na nové zajímavé letiště v Madridu, a protože jsem tam měl vždy při přestupu chvíli času, byla příležitost si ho prohlédnout. 

Autorem stavby je proslulý londýnský architekt Lord Richard Rogers (*1933), který se kdysi proslavil Centrem Pompidou v Paříži (s Renzo Pianem) nebo budovou Lloydovy pojišťovny v Londýně. Už v roce 1990 byl v Praze, kde měl přednášku, a já měl příležitost provázet ho po Praze. Mimořádně příjemný a skromný muž, což je u světových hvězd architektury, jejichž popularita je jinde ve světě srovnatelná s popularitou filmových star, neobvyklé. Loni pak získal Rogers i nejprestižnější architektonické vyznamenání – Pritzkerovu cenu. A navíc i Stirlingovu cenu právě za madridský terminál.

Madridské letiště Bajaras leží asi 15 km od centra. Tvoří ho dvě paralelní haly, každá měří na délku asi kilometr. Tento systém, který je dnes nejběžnější, umožňuje flexibilní natahování hal. Mezi oběma budovami je asi 3 km prostor, takže chcete-li přejet z jedné do druhé (což byl i můj případ), musíte použít podzemní automatický vlak, jízda trvá pár minut.

Problémem nekonečně dlouhých hal je architektonická nuda a špatná orientace. Podceníte-li to, přijdete k vašemu „gate“ (český podivný výraz je tuším „stojánka“) pozdě. Tady se vám to nestane, protože na všech ukazatelích je čas, který potřebujete k dosažení vašeho stanoviště. Designová nuda je zde potlačena jednoduchým trikem – pilíře ve tvaru „V“, které podpírají zvlněný strop s příjemným dřevěným podhledem, mají různou barvu – na celou délku jsou tu všechny odstíny duhy.

Aby nebylo v centrální části moc tma, přisvětlují prostor reflektory, které svítí nahoru do obrovských zcadel. Boční stěny jsou celoskleněné a umožňují atraktvní výhled na letištní plochu. Jsou chráněny automaticky ovládanými žaluziemi. Dalším oživením jsou informační vertikální panely, na nichž nepřetržitě běží červené světelné nápisy. Letiště se stavělo přes pět let a stálo bratru 6 miliard eur.

Výsledek je velmi příjemný a je důkazem, že i pragmaticky a účelově budované terminály nemusí působit studeně a nudně. A ještě jeden příjemný detail – i tady jsem se přesvědčil (a to ještě před naším vstupem do Schengenu), že nepotřebujete ani občanku – odbaví vás i na nový typ řidičáku, který má velkost kreditní karty.

zlukes@mistral.cz
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998