Jak jsem slíbil minule, po reportáži o opraveném olomouckém Horním náměstí se vypravíme na nedaleké náměstí u Dómu sv. Václava, kde stojí Přemyslovský palác - a právě zde vznikla nová instituce, která prezentuje veřejnosti nádheru uměleckých sbírek olomoucké arcidiecéze.

Mimochodem, o Přemyslovském paláci se v létě psalo často v souvislosti s vraždou posledního Přemyslovce - krále Václava III. Jedná se o krásný architektonický komplex v sousedství katedrály, jejíž novogotické západní průčelí (arch. Gustav Meretta) uzavírá prostor náměstí z východní strany.

Především zásluhou ředitele Muzea umění v Olomouci Pavla Zatloukala a arcibiskupa Jana Graubnera vznikl nápad, jak zchátralému areálu vdechnout život. V zadání soutěže byla i rekonstrukce ambitu podle původních představ významného architekta prof. Jana Sokola (viz též zde) z 60. let. Soutěž (byl jsem v porotě) před asi 5 lety vyhrál pražský tým HŠH architekti, který mj. rekonstruoval Horní náměstí nebo Jiřské náměstí Pražského hradu.

Postupovalo se po etapách - již předloni byl dokončen hospodářský dvůr s budovami, kde má muzeum své zázemí, Letos v červnu pak byla dokončena druhá etapa s vlastní expozicí, zbývá ještě ambit (současně pokračuje oprava dómu).

Nyní tedy můžeme obdivovat část sbírek, které shromáždili olomoučtí biskupové a arcibiskupové. Jedinečná je kolekce sakrálních předmětů - monstrancí, kalichů, ciborií, ostatkových křížů apod. Část z nich je vystavena podobně, jako před lety instaloval Plečnikovy sakrální předměty architekt Tomáš Valena na Plečnikově výstavě na Pražském hradě - v tmavé místnosti jsou umístěny ve skleněných válcích, které se jakoby vznášejí v prostoru.

V patře jsou k vidění obrazy vlámských a italských mistrů, jedna místnost je zařízena klasicistním nábytkem, jako dobový salon. Přízemí mj. ukrývá nádherně zdobený arcibiskupský kočár. V podzemí je pak instalace archeologických nálezů nebo gotických plastik.

Architektonické řešení je zcela soudobé. Autoři vlastně vytvářejí novou dobovou vrstvu, která je záměrně kontrastní a svým způsobem tvrdá (na mé gusto někdy až moc): v patře jsou obrazy instalovány na černých kovových deskách, v podzemí se výrazně uplatňuje pohledový beton. Odkaz na nadčasovou architekturu Carla Scarpy nebo na Přikrylovu Galerii výtvarného umění v Lounech je zřejmá, podobně, jako inspirace tvorbou prof. Miroslava Šika, Čechošvýcara, který autory expozice vedl na pražské ČVUT. Jde bezesporu o impozantní dílo a je skvělé, že Olomouc získala důstojné prostředí pro cenné exponáty. Někdy se však neubráním pocitu, že méně by bylo více - obrazy by snad mohly viset přímo na stěnách, jako visely kdysi, terasám by možná víc slušela oblázková dlažba, než všudypřítomný beton… A také kavárna a WC by mohly působit přívětivěji - různé tóny šedi s černou a bílou jsou sice na fotografiích efektní, ale v reálu návštěvníka příliš nelákají.

Každopádně doporučuji nové Arcidiecézní muzeum k návštěvě!

zlukes@mistral.cz
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998