Hrátky osudu jsou nevyzpytatelné a nevyhnul se jim ani architekt Max Spielmann. Je to paradox: stavba, kterou navrhl pro bankovní dům rodiny, jež musela z rasových důvodů opustit Československo, se ve válečných letech stala synonymem nacistického útlaku. Také historie dalších Spielmannových staveb je barvitá.

Max Spielmann

Max Spielmann se narodil v roce 1881 v židovské rodině v Kroměříži. V letech 1901-1905 studoval na technice ve Vídni, poté přesídlil do české metropole, kde se stal asistentem profesora Franze Sablika na pražské německé technice. Prakticky po celé období, kdy působil v českých zemích, navrhoval stavby ve stylu poněkud akademického neoklasicismu či dokonce pozdního historismu, rozhodně tedy nepatřil k představitelům avantgardních proudů. Dostal se ale k několika prestižním zakázkám pro jednu z nejbohatších podnikatelských rodin v Evropě –Petschkovy.

Nejdříve si ale představme jeho stavby pro jiné investory. Patří k nim několik budov, jež vznikly krátce před první světovou válkou v období 1910-1914, jako je v jádru ještě secesní dům bratří Pickových na Karlově náměstí 28 z roku 1910, dále dům židovského spolku v Růžové ulici 5 rovněž na pražském Novém Městě, o něco mladší vila obuvnického magnáta Hanse Budischowského v Třebíči nebo vila v ulici Romaina Rollanda 6 v pražském Bubenči. Nepřehlédnutelná je rovněž bývalá Křižíkova továrna v Plzeňské ulici 11 na Smíchově. Ta byla ještě před nedávnem určena k zániku, poté ale byla v rámci celého bloku upravena architekty Zdeňkem Hölzelem a Janem Kerelem a dnes v ní sídlí firma L´Oréal.

Křižíkova továrna

Ve stejném stylu moderního klasicismu s obligátním motivem kanelovaných pilastrů navrhl Spielmann i své pražské stavby v meziválečném období. Patří sem dvojice činžáků v Podskalské ulici 31-33, přestavba palácového domu na nároží Senovážného náměstí a Opletalovy ulice (dnes designhotel „987“) rovněž v katastru Nového Města a dvě vinohradské stavby: činžák v Čerchovské ulici 6 a Morawetzova vila v Helénské ulici 4. Na konci dvacátých let pak Spielmann projektoval palác Svornost s kinem (dnes divadlo Spejbla a Hurvínka) na nároží Dejvické a Kyjevské ulice v Bubenči a asi svou nejpozoruhodnější stavbu – palác Hospodářského svazu přádelen a bavlny v Revoluční ulici. Tato nepřehlédnutelná budova s krátkou pasáží do Hradební ulice je hezkým (a dosti vzácným) příkladem expresionismu v pražské architektuře, zejména motiv šikmých konzol, podpírajících rizalit, je působivý. Spoluautorem paláce je architekt Rudolf Weiser, který patřil k představitelům pražského expresionismu (tragicky zahynul po invazi v roce 1968). V roce 1919 vzbudila v uměleckých kruzích pobouření necitlivá Spielmannova přestavba známé Kotěrovy vily Bianky v ulici Pod Kaštany v Praze-Bubenči. Architekt upravil modernistické průčelí v neobarokním stylu a odstranil dvojici Štursových plastik z terasy. Dodejme, že k nápravě došlo až na počátku tohoto století, kdy holandský investor rekonstruoval vilu do původní podoby (dnes je zde rezidence chorvatské ambasády).

Petschkův palác

Své nejznámější stavby navrhl Max Spielmann pro pražskou větev známé rodiny industriálních a finančních magnátů Petschkových. V letech 1922-1927 se na nároží ulic Bredovské (dnes Politických vězňů) a Washingtonovy na Novém Městě pražském staví rozlehlý bankovní palác. Těžkopádná neoklasicistní stavba s kamenným průčelím přesně vyhovovala konzervativnímu vkusu zadavatele. Za války ji zabralo gestapo, které zde zřídilo nechvalně známé vyšetřovny, cely i popraviště. Dnes patří objekt Ministerstvu průmyslu a obchodu, ale je tu i veřejnosti přístupný památník obětem okupace.

Palác v Revoluční

Vila Otto Petschka

Pro Petschkovy dále architekt Spielmann navrhuje luxusní rezidence v pražském Bubenči. Jejich průčelí je pojednáno ve stylu francouzského baroka, tedy ve velmi konzervativních a v době vzniku již přežilých formách. To platí i pro přeplácané interiéry plné luxusních materiálů. Na druhé straně je technická stránka vybavení obdivuhodná a plně se vyrovná finesám vily Tugendhat v Brně (stahovací okna, osobní výtah, podzemní bazén), což platí zejména pro dům Otta Petschka v ulici Ronalda Reagana. Ten byl po dramatickém odchodu rodiny do USA zkonfiskován pro velitele německých vojsk v Praze generála Rudolfa Toussainta, později v něm bydleli Rusové. V roce 1946 jej získali Američané, kteří jej pak o dva roky později zakoupili. Vilu Friedricha Petschka na nedalekém náměstí Pod Kaštany 1 dnes využívá velvyslanectví Ruské federace. Třetí rezidenci Marianne Gellert-Petschkové v ulici V Sadech 2 měli k dispozici pro změnu Číňané, dnes je ve vlastnictví Památníku národního písemnictví, která ji rekonstruuje pro své potřeby. Konečně menší vilu ve Wolkerově ulici 16 poskytli Petschkovi svému věrnému architektovi. Spielmann v roce 1939 emigroval do Francie, po válce žil ve Wiesbadenu, kde v roce 1970 zemřel. Architekty byli i jeho synovci Kurt (zahynul v Osvětimi) a Paul Spielmannové. Paulův syn Petr byl pak dlouhá léta ředitelem muzea umění v Bochumi a v letech 2004 - 2007 děkanem Fakulty výtvarných umění v Brně.

LN, 16. 2. 2019

Foto Pavel Hroch a autor

P.S. O Maxi Spielmannovi budu přednášet v břevnovském Kaštanu 5. března od 18:30 hodin.

zl@zdeneklukes.eu
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998