19.3.2024 | Svátek má Josef


ARCHITEKTURA: Katedrála ze všech stran a PV

4.6.2019

Katedrála sv. Víta, Václava, Vojtěcha a Panny Marie na III. nádvoří Pražského hradu je jednou z našich nejvýznamnějších památek. Vyšla o ní řada publikací a nyní je na světě další. Tentokrát však jde o dílo nejkomplexnější. Dvoudílná práce Katedrála viditelná a neviditelná byla připravena vědeckým týmem, jehož editorkou byla archeoložka a historička Jana Maříková-Kubková. Téměř tisícistránkovou práci vydává Hilbertinum a Archeologický ústav Akademie věd za finanční podpory Radky a Petra Turkových.

Katedrála sv. Víta, Václava, Vojtěcha a Panny Marie

Impozantní stavba budovaná od roku 1344, jejíž silueta se stala jedním ze symbolů naší země, vzbuzuje řadu otázek. Nejen autora těchto řádek například zaujala představa, co by se stalo, kdyby nedošlo k její dostavbě v devatenáctém a dvacátém století. Zůstal by tu sice jen fragment, ale zato autentický. Nedokončená katedrála by působila monumentálněji, při průchodu na III. nádvoří by od ní byl větší odstup a zachovaly by se i cenné objekty při její západní partii. Na druhé straně je odvaha celé dílo dokončit rovněž hodna obdivu. Podílela se na tom plejáda řemeslníků, výtvarníků, teoretiků a architektů, z nichž největší zásluhu na oficiálním dokončení právě před devadesáti lety měli Josef Ondřej Kranner, Josef Mocker a konečně Kamil Hilbert. Další stále živou otázkou je třeba ukončení hlavní věže katedrály. Bylo správné ponechat renesanční partii s barokním zastřešením? Nebo měla být tato část věže regotizována? Tento problém ostatně řešili již Mocker s Hilbertem a mladší z obou architektů se nakonec rozhodl respektovat současný stav.

Katedrála 2

Výše uvedená publikace však přistupuje k danému tématu pěkně od podlahy. Víte, co se odehrávalo v centru hradního areálu před její výstavbou? Nebo jak asi vypadala protorománská rotunda svatého Víta, která tu stála nejdříve (již v první polovině desátého století)? My jsme se učili, že měla čtyři apsidy a v této podobě je zobrazena i v dobové literatuře nebo na Hilbertově reliéfu v katedrále, ale podle současných badatelů byly jen tři a byly budovány postupně. Její fragmenty byly inkorporovány do románské baziliky, která rotundu nahradila, a tak jsou její pozůstatky dochovány pod Plečnikovým přístřeškem na III. nádvoří dodnes. Vývojem předchůdců svatovítského dómu i fragmentů jejich výzdoby se podrobně zabývá Jana Maříková-Kubková v první části knihy. Následuje oddíl věnovaný vlastní katedrále, který připravili Petr Chotěbor, Marek Suchý a Milena Bartlová. Představují dílo Matyáše z Arrasu i jeho pokračovatele Petra Parléře ze všech úhlů, zabývají se i nástroji a stavebními stroji, které používali tehdejší stavitelé, nebo jejich kamenickými značkami. Čtenáře možná překvapí, že bylo použito i železných prvků, zejména táhel, která se zachovala pod klenbou hlavní chrámové lodi. Jedinečná je i sochařská výzdoba – chrliče, konzoly ve tvaru maskaronů nebo různých zvířat či příšer a samozřejmě proslulá portrétní galerie na vnitřním triforiu, či sochy patronů na vnějším plášti. Mimořádnou uměleckou hodnotu má i mozaika posledního soudu na Zlaté bráně, či výzdoba kaple patrona českých zemí sv. Václava. Muzikolog a hudebník David Eben píše o hudební katedrálové produkci ve středověku.

Katedrála sv. Víta, Václava, Vojtěcha a Panny Marie 2

Druhý svazek monumentálního díla pak představuje vývoj katedrály od šestnáctého století až do současnosti. Štěpán Vácha přibližuje éru renesance a baroka, kdy byl chrám obohacen o řadu uměleckých děl. Zůstal ovšem nedokončen a před jeho západní zdí byla vystavěna renesanční kaple sv. Vojtěcha. Tehdy byla rovněž dobudována hlavní věž. Z barokní éry se dochovaly studie možného dokončení katedrály od Giovanniho Dominika Orsiho. Taťána Patrasová zpracovává podrobně stavební vývoj v devatenáctém a dvacátém století. V roce 1842 je založena Jednota pro dostavění katedrály, v roce 1867 předkládá projekt na dostavbu západní části Josef Ondřej Kranner, po jeho smrti v díle pokračuje dle pozměněného projektu Josef Mocker. Dílo završuje až Kamil Hilbert v roce svatováclavského milénia 1929, ale řada uměleckých prvků je osazována později. Z mnoha jmen výtvarníků je třeba zmínit Štěpána Zálešáka, Vojtěcha Suchardu, Alfonse Muchu, Františka Kyselu, Cyrila Boudu, Maxe Švabinského, Jaroslava Horejce nebo Františka Bílka. Důležité jsou i vstupy architektů Kamila Roškota – autora nového a dodejme odvážného designu hrobky českých králů, Jana Sokola, jenž navrhl úpravy Zlaté brány, sochařky Karly Vobišové, jejíž vítězný soutěžní návrh hrobky sv. Vojtěcha byl zhotoven až nyní, dále Stanislava Libenského nebo Jana Koblasy. V druhém svazku najdeme samozřejmě i informace o hudebním životě katedrály, osobnostech, spojených s dostavbou a mnohé další informace.

Katedrála viditelná a neviditelná

Katedrála s. Víta, Václava, Vojtěcha a Panny Marie, jak dnes zní její celý název, je ale živý organismus. Nyní se např. připravuje výstavba nových varhan na západním konci hlavní chrámové lodi. Dvoudílná publikace Katedrála viditelná a neviditelná v grafické úpravě Roberta V. Nováka a s fotografiemi Jana Gloce a dalších představuje čtenářsky vlídným způsobem její vývoj v plné šíři a doprovází jí stovky ilustrací. Lze ji milovníkům umění vřele doporučit.

LN, 18. 5. 2019

Foto Pavel Hroch

A ještě pozvánka na sobotní Psí vycházku. Po čase se půjdeme podívat do Stromovky a na přilehlé Výstaviště, co je tam nového. Sraz v 10 hodin před Šlechtovou restaurací.

ZdenekLukes.eu

zl@zdeneklukes.eu
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998