Ještě k minulému dílu o ruzyňských letištích: hezký nový hotel Tranzit projektoval Jan Štípek a novou halu atelier Nikodém a partner. Hala se mnohým z vás nelíbí, vadí vám i špatně vyřešený provoz. To nedokážu posoudit, sám jsem ji ještě při žádné cestě nevyužil. Co se týče utilitárnosti - to je dnes trend všude, letiště je dnes jen hangár na cestující, vše se staví tak, aby to bylo levné a rychle se to dalo předělat (dnes většinou natáhnout do délky, jiné systémy nejsou dostatečně flexibilní). Nová Ruzyně má ale proti takovému Heathrow alespoň dvě výhody - vše je tu víceméně pohromadě, zatímco v Londýně jedete z jednoho terminálu na druhý třeba i 40 minut, a celé letiště je kousek od centra.

Nyní pár poznámek k textům pana Jiřího Slupeckého a následným diskusím (viz zde a zde). Nikomu neberu jeho názor na současnou architekturu, ale to kádrování ve smyslu: rovné střechy a velká okna - levičák a šikmé střechy a barokní opulentnost - pravičák je směšné. Dobře bydlet můžete v pohodlném domě s rovnými střechami (jako třeba v Müllerce, která je mimochodem vybavena osobním i nákladním výtahem a zařízena staromódním nábytkem), stejně jako v neobarokním domě s táflováním a obřím krbem. Velmi pohodlná je třeba Petschkova vila ve stylu francouzského baroku z roku 1930 (dnes rezidence USA), ale vytápět ty prostory a uklízet ty kilometry říms a umývat ty hektary oken jistě není o nic snazší, než se starat o Tugendhat, který měl mimochodem automatické spouštění oken (pane Slupecký, spokojeně jsem v něm bydlel na podzim, kdy bylo venku velmi nevlídné počasí:-)).

Když si majitel čelákovické strojírny Volman nechal od dvou mladých levičáků postavit superfunkcionalistickou vilu, neznamená to, že byl sám komunistou (s trochou nadsázky lze říct, že si drahý dům postavil z potu a mozolů svých dělníků:-)). Naopak: Stalin Le Corbusierův funkcionalismus považoval za zrůdný kosmopolitní styl imperialisty a nutil architekty projektovat ve stylu podivného historismu, což pak dorazilo až k nám.

Dále: řada funkcionalistů nebyli levičáci (i když u nás většinou ano, neboť celá prvorepubliková avantgarda byla levicová). Dům fašistů v Comu je krásná funkcionalistická architektura. Ovšem, to je taky totalitní režim, tak jiný příklad: Wrightova slavná vila nad vodopádem v USA. Jiná věc je, že ploché střechy zatékaly, ale nové možnosti stavebnictví prostě fascinovaly natolik, že stálo zato vyzkoušet tyto konstrukce. A mnohé jsou krásné: hádejte, proč je Tugendhat památkou UNESCO a tisíce nebarokních paláců nikoli. Takže pozor na zjednodušování.

Ale to hlavní: ve svobodném světě si každý může nechat postavit co chce (pokud dodrží stanovené regulační podmínky). Pokud si nechá postavit něco, co se mu nelíbí nebo co špatně slouží, je to jeho chyba. Jistě, znám architekty, kteří slabého klienta znásilnili, ale zrovna tak znám investora, který znásilnil svého architekta, ten se pak k výslednému produktu raději nehlásil.

A nakonec k dnešním obrázkům: je to pozvánka na milou výstavu židlí, křesel, pohovek, štokrlat, divanů, trojnožek, seslí a ba i trůnů, které se nacházejí ve sbírkách a prostorách Pražského hradu. Alespoň na obrázku pak uvidíte, jak vypadala tzv. Husákovna, že Václav Klaus si zařídil svou pracovnu Plečnikovým nábytkem (zatímco Havel kombinoval Plečnika se Šípkem). Výstavu kurátorsky připravila Adriana Primusová a až do 16. července ji najdete v letohrádku královny Anny, alias Belvedéru v právě rozkvétající Královské zahradě.

 

Zdeněk Lukeš
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998