ARCHITEKTURA: Jan Palach a John Hejduk
Na tragickou událost upozorňuje pamětní deska v dlažbě Václavského náměstí a další na zdi Filosofické fakulty na Palachově náměstí. Málokdo si ale dnes vzpomene, že vzniklo i další unikátní dílo, inspirované tragickou událostí roku 1969, jehož autorem je světoznámý umělec John Quentin Hejduk (*1929; v českých zemích se jeho jméno čte často „Hejduk“, ač k takové výslovnosti nejsou žádné důvody). Tento newyorský výtvarník, architekt, teoretik a spisovatel měl v Praze na prahu 90. let výstavu. Ta se konala v Míčovně v Královské zahradě Pražského hradu. Hejduk – vzácný člověk a milovník Prahy, jehož jsem měl čest osobně poznat - se rozhodl umístit na II. hradní nádvoří jako poutače pro svou expozici dvě šestimetrové plastiky, věnované památce Jana Palacha a jeho matky, nazvané House of the Suicide a House of the Mother of the Suicide. Byly inspirovány básní současného amerického spisovatele Davida Shapira (*1947), která byla umístěna na soklech. Nakonec je však nechal postavit do prostor komornějších – na Stájový dvůr na okraji Královské zahrady. Šlo vlastně jen o makety definitivních soch. Byly vyrobeny ze dřeva a dřevotřísky, ale Hejduk počítal s tím, že podle nich budou zhotoveny definitivní plastiky z kovu.
Obě díla si možná návštěvních Hradu vybaví, neboť výstavu „přežila“ o několik let – byla natolik působivá, že si je nikdo netroufal odstranit. 
Musela však být stále opravována a nakonec nezbylo nic jiného, než je rozebrat, protože materiál nebyl schopen odolávat povětrnosti. Hejduk věnoval obě plastiky pražskému Magistrátu, proto Správa Pražského hradu nemohla zhotovit definitivní kovové sochy. Nechala však alespoň zpracovat autorizované výrobní výkresy, které předala pražské radnici.
Mít originální sochy jedné z největších osobností současného moderního umění by bylo pro každou metropoli terno a mimořádně působivé prvky by se staly nejen důstojnou připomínkou Palachovou, ale také výraznou dominantou města. Přesto bylo ticho. Konečně před pár lety svitla naděje: Magistrát vypsal soutěž na nové řešení Palachova náměstí. Záminkou bylo odstranění strašidelného větráku uprostřed prostoru, kultivace této krásné enklávy, i nové umístění Dvořákovy sochy, která se do náměstí nedůstojně obrací svým pozadím. Soutěž vyhrál renomovaný architekt Václav Králíček. A ten na Hejdukovy sochy nezapomněl – umístil je do parčíku na nábřeží, což je pro daný účel pěkné místo.
Čas však běží a neděje se stále nic. Pravda, větrák trochu zarostl zelení… Myslím, že nejdůstojnější oslavou Jana Palacha by byla výroba a instalace obou Hejdukových soch, včetně doprovodné Shapirovy básně. Jen autor by se odhalení bohužel už nemohl zúčastnit, protože zemřel v roce 2000… Tohle je však jen můj poněkud zoufalý výkřik – ostatně na toto téma zdaleka ne první. Nebo že by se přece jen ozval někdo, kdo by byl ochoten věnovat těch pár set tisíc do výroby a osazení obou soch na Alšovo nábřeží?
O pražských sochách a jejicich smutném osudu též zde.
ČRo – Rádio Česko, 20. 1. 2009
zlukes@mistral.cz
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998
