Na území bývalé NDR vznikají pozoruhodné moderní stavby, většinou na základě mezinárodních architektonických soutěží. Je samozřejmé, že hlavním důvodem je oživení míst, která prožívají těžké chvíle po sloučení Německa. Je tam vysoká nezaměstnanost, která narostla zejména po zrušení řady nerentabilních továren, jež navíc nesplňovaly přísné ekologické normy. Zejména mladí lidé tuto oblast opouštějí a přesouvají se směrem na západ. Recept, jak situaci alespoň trochu zlepšit, je východoněmecká města nějak zatraktivnit. Modernizují se panelová sídliště nebo se paneláky rovnou bourají, opravují se historická jádra a památky, pro industriální architekturu – má-li nějaké hodnoty – se hledá nové využití. To je ale pořád málo. Jednou z možností je vytvořit v těchto místech něco mimořádného, novou moderní dominantu, na kterou budou místní pyšní a jež se stane atrakcí dané lokality. Je to samozřejmě drahé, ale myslím, že se to vyplatí. Pro české návštěvníky je to samozřejmě i téma k tiché závisti, protože některá takto vzniklá díla jsou skutečně velmi zdařilá… Se zájezdem po moderní architektuře, který v červnu organizovali dva její propagátoři, Dan Merta a Josef Vomáčka, jsme navštívili několik takových staveb. Rád bych se dnes zastavil alespoň u dvou.

V městě Desava (Dessau) ve spolkové zemi Sasko-Anhaltsko je nejen slavná meziválečná škola Bauhaus, o níž jsem psal zde, ale nově také areál Spolkového ministerstva životního prostředí. To by mohlo sice sídlit v Berlíně, ale jeho lokace je zvolena z výše uvedených důvodů záměrně mimo metropoli. Projekt je dílem známého ateliéru Sauerbruch Hutton. Jeho zakladatelé Mathias Sauerbruch a Louisa Huttonová se seznámili během studia na prestižní Architectural Association School of Architecture v Londýně. Sauerbruch poté pracoval ve studiu Rema Koolhaase, Huttonová u Alisona a Petera Smithsonových. V roce 1989 pak založili společný ateliér v Berlíně. Jejich nejznámějším dílem je nepřehlédnutelný mrakodrap GSW Headquarters poblíž bývalého přechodu mezi Západním a Východním Berlínem Checkpoint Charlie. Budova zaujala nejen svým tvarem, ale také důmyslným systémem barevných proměnlivých žaluzií, jež jsou typické i pro další projekty dvojice. Ty jsou představiteli tzv. „zelené“ architektury, v maximální možné míře šetřící energie.

To plně platí i pro desavské ministerstvo dokončené před šesti lety. Vzniklo na základě vítězného soutěžního projektu v bývalé industriální zóně na břehu řeky Mulde. Stavba také integrovala původní nádražní budovy. Jedná se o rozlehlý objekt na esovitém půdoryse s přiléhající velkou prosklenou komunikační halou na výšku všech pater s fotovoltaickými panely. V podzemí jsou garáže, v přízemí přednáškové sály a místa pro styk s veřejností, v horních patrech pak kanceláře. V hale pak infocentrum a kavárna. Nechybí stromy, voda a keře, které zpříjemňují vnitřní atmosféru. Eko-architektura dvojice Sauerbruch – Hutton pracuje s přírodními motivy v kombinaci se špičkovou technologií. Výsledek je velmi sympatický a netřeba dodávat, že vše je dotaženo do detailu s německou precizností. I zvenku působí rozlehlý areál velmi příjemně, čemuž napomáhá kombinace dřeva a probarvených skel pastelových barev na průčelí.

Také lužicko-srbská Chotěbuz (Cottbus, Chóśebuz) ve spolkové zemi Braniborsko je město, které se pomalu probouzí. Vedle všudypřítomných paneláků z východoněmecké éry je tu řada památek, krásné historické náměstí Altmarkt i stále ještě omšelé periferie. Novou dominantou univerzitního kampusu u řeky Sprévy je samostatně stojící knihovna (celým názvem Informační, komunikační a mediální centrum Brandenburské technické univerzity – ICMC) z dálky připomínající starou pevnost. Má amébovitý půdorys a průčelí je tvořeno panely z mléčného skla s rastrem, vytvořeným ze vzájemně se prostupujících bílých znaků převzatých z různých abeced. K nebarevnému exteriéru je kontrastní pestrý interiér, kombinující červenou a zelenou. Sedm nadzemních podlaží propojuje dynamicky tvarované vnitřní schodiště. V přízemí je halový prostor s infocentrem, kartotékou a kavárnou. Studenti mohou pracovat uvnitř i v parkově upraveném okolí knihovny. Návrh netradičně pojaté stavby je dílem světoznámé švýcarské dvojice Jacques Herzog – Pierre de Meuron, k jejímž realizacím patří známé „Ptačí hnízdo“ – olympijský stadion v Pekingu (ve spolupráci s čínským výtvarníkem a disidentem Ai Wei-Weiem), fotbalový stadion Allianz Arena v Mnichově, Obchodní dům fy Prada v Tokiu, Caixa Forum v Madridu nebo nová filharmonie v Hamburku. Oba architekti obdrželi za své dílo Pritzkerovu cenu za rok 2001.

Na závěr si neodpustím povzdech. I u nás vzniklo několik architektonicky výrazných projektů veřejných staveb, jen málokdy se je však podaří dotáhnout do realizace. Mám tím na mysli nejen tolik diskutovanou Kaplického Národní knihovnu v Praze-Holešovicích, ale i „Černou kostku“ – tedy ostravskou knihovnu, brněnský koncertní sál, plzeňská galerie, olomoucké centrum středoevropského výtvarného umění… Ale pokud se to přece jen povede, vznikají kvalitní lokální dominanty, na něž jsou – navzdory počátečným diskusím – nakonec v příslušných městech pyšní (Národní technická knihovna v Praze-Dejvicích, most přes Labe v Ústí nad Labem, Univerzitní centrum ve Zlíně). Většinou však chybí víc odvahy a taky schopnost přizvat k soutěžím zahraniční architekty.

Foto Jana a Zdeněk Lukešovi

zlukes@mistral.cz
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998