Minulý týden jsem slíbil, že se vrátím k sympóziu Architektonické dědictví krajiny, které se konalo v Chebu. V rámci této akce jsme měli možnost navštívit také tzv. krajinnou výstavu, která se konala na dvou místech: v bavorském Marktredwitz a v Chebu. Obě města dělí vzdálenost asi 25 kilometrů. Zatímco v Marktredwitz má krajinná výstava několikaletou tradici, v západočeském městě se konala poprvé.

Název je trochu nepřesný: nejde o expozici zahrádkářů se záhony kytiček a stánky výrobců zahradního nářadí nebo hnojiv a sazenic. Cílem je ujmout se nějaké oblasti, která je zanedbaná, a rekultivovat ji takovým způsobem, aby neztratila svůj ráz. Nejde tedy o žádné znásilňování přírody. Němci tak upravili někdejší areál přírodního koupaliště, kde ponechali z velké části původní rostliny a opravili s citem i stavby, které tu dříve byly. Doplnili chodníky, kamenné stupně k vodě, vybudovali dětské hřiště z dřevěných prvků. V další části pak vytvořili novou vodní plochu, kterou můžete překonat na prámu, zavěšeném na laně, jenž poháníte vlastní silou šlapáním do pedálů. Děti tu mají řadu půvabných atrakcí, které ovšem do přírodního prostředí samozřejmě zapadají. Mohou například plnit vodu do systému dřevěných koryt nebo krmit domácí zvířata ve výbězích či se vyšplhat po systému schodišť a ramp na střechu staré továrny. Všechny prvky jsou jednoduché, vyrobené z příjemných materiálů. Místo květinových záhonů jsou tu spíš polodivoké trsy různých bylin, obklopené starými kameny. Součástí areálu jsou samozřejmě cyklistické stezky, ale také plochy pro skateboard, kroket, pétanque a další hry. Vše působí přirozeně, nenásilně. Nyní je rekultivované území součástí výstavy, ale po jejím skončení se stane relaxační součástí předměstí.

O podobný areál se pokusili i v Chebu, spolupracovali přitom s bavorskými kolegy. U nás se akce konala poprvé, ale zkušenosti podobného typu už tady jsou – přede dvěma lety dokončený areál klášterní františkánské zahrady získal řadu ocenění. Nyní se úpravy týkaly starého hradu a podhradí – tedy oblasti podél řeky Ohře. V rámci české části krajinné výstavy tu probíhá řada akcí, jako je projekt „zahrádek“, které navrhovali architekti řady zemí v tom svém tradičním stylu. Úpravy tu byly šity trochu horkou jehlou, protože finanční podporu z různých zdrojů dali chebští dohromady až v loňském roce. I tak se tu udělalo spousta dobré práce – nové stezky, cyklotrasy, dětské prvky i dřevěné skulptury, z nichž ty nejlepší na místě zůstanou, podobně, jako bronzová plastika Jaroslava Róny v hradním areálu, kterou město zakoupilo.

Je to začátek nové tradice a držím palce, aby akce pokračovala i v příštích letech – pokaždé by mohla přibýt nová přirozeně působící území, která budou lidé rádi navštěvovat. Současně je to ideální příklad přeshraniční spolupráce: Zatímco česko-německé a německo-české nápisy nebo společné vstupenky jsou jen detailem, vzájemné návštěvy a především kooperace odborníků i laiků na obou stranách ještě nedávno neprodyšně uzavřené hranice má klíčový význam.

(Psáno pro Rádio Česko a NP)

zlukes@mistral.cz
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998