ARCHITEKTURA: Co přinesl Brusel 1958 nejen české kultuře
synonymum svérázného výtvarného stylu, který kulminoval v první polovině šedesátých let minulého století. Umělé hmoty – zejména umakart, pastelové barvy, aerodynamické tvary nejen oblíbených skútrů čezeta nebo spartaků a šestsettrojek, ale i kuchyňských robotů nebo vysavačů, sektorový nábytek, dále rozmáchlé psací písmo, neony, hutnické sklo, ale také poněkud pokleslé dekorativní prvky jako akty ze svařovaných drátů, intarzované obrazy, ozdobné provazové obrazce, útlé vázy s rákosem - tzv. doutníky… Pro pamětníky jsou to typické atributy, které mají svůj prapůvod v československé expozici na světové výstavě v roce 1958 v Bruselu.
Úspěch našeho pavilonu a restaurace nebo Radokovy Laterny magiky, kombinující biograf s živým divadlem, mohli u nás lidé sledovat jen na dálku, protože cestovat na Západ bylo na sklonku temných 50. let ještě velmi obtížné. Když jsem nedávno dělal rozhovor se sochařem Jiřím Novákem, který byl jedním z výtvarníků, již se na instalaci podíleli, vyprávěl mi, jak zásadní vliv na jeho celoživotní tvorbu ten krátký bruselský pobyt měl. Dostal se poprvé do svobodné části Evropy a měl-li volno, běhal s kolegy po výstavách, nadšený z toho, co viděl. Nicméně ještě před oficiálním zahájením EXPO si museli naši výtvarníci sbalit věci a vrátit se domů. O nadšeném přijetí pavilonu, o hlavní ceně – Zlaté hvězdě – pro československou expozici, o frontách před naším stánkem se pak mohli jen dočíst v novinách nebo vidět pár záběrů ve filmovém týdeníku.
Přesto byl Brusel pro nás 1958 významným mezníkem. Symbolicky vrátil naši zem do 
Evropy, prokázal, že – navzdory zoufalým podmínkám a totální izolaci – máme schopné a nápadité lidi, výtvarníky, architekty a designéry, ale také manažery, techniky a řemeslníky. Dostali příležitost a vypjali se k heroickým výkonům. Pochopili, že nemohou konkurovat západním zemím kvalitou výrobků a moderními technologiemi, a tak vsadili na originální instalaci, která propojila různé disciplíny, pracovala se světlem i zvukem, dala vyniknout výtvarné složce a vše zkombinovala s historickými artefakty. Vše bylo aranžováno v architektonicky efektním prostoru s prosklenými stěnami a mozaikovou dekorací plných fasád, obklopeném kultivovanou zahradou s fontánami a dynamicky tvarovaným restauračním objektem, vyneseným nad terén štíhlými ocelovými sloupy. Tedy ne jen klasická přehlídka výrobků v efektním obalu, ale komplexní dílo, které působí na všechny smysly a fascinuje návštěvníka na každém kroku…
Přes to všechno je třeba vidět i temnější stránky. Naše expozice byla potěmkinovou vesnicí. To, co se v pavilonu předvádělo, nebylo možno běžně dostat v našich obchodech. Trnkovy půvabné hračky okouzlovaly dětské návštěvníky v Bruselu, ale šlo o výtvarné dílo připravené pouze pro světovou výstavu. Podobně i další exponáty byly jen prototypy, které se až na výjimky nikdy nedostaly do sériové výroby. I architektura pavilonu, dílo někdejších meziválečných funkcionalistů Františka Cubra, Zdeňka Pokorného a Josefa Hrubého, nereflektovala, co se u nás staví, neboť ve stejné době se v pražské Podbabě dokončoval směšný a těžkopádný hotel International – symbol již překonané stalinské éry - a na papírech projektantů 
vznikaly projekty prvních paneláků, které ovšem měly ke kvalitní moderní architektuře daleko. Koneckonců se nad naší metropolí tehdy ještě vypínala grandiózní socha generalissimova, která zmizela až o čtyři roky později. Symbolicky ve stejné době, kdy se jen o kousek dál na Letné začal montovat restaurační pavilon přenesený z bruselského EXPO.
Již z těchto důvodů si nelze představovat, že po bruselském úspěchu byl s tzv. socialistickým realismem definitivní konec. Než u nás definitivně zvítězilo moderní umění, pár let to ještě trvalo. Svědčí o tom i fakt, že velká dokumentační kniha EXPO ´58 od autora scénáře naší bruselské expozice Jindřicha Santara se skvostnou a nadčasovou grafikou autorů pavilonu mohla vyjít až v roce 1961 a navíc pouze s velmi tendenčními texty, poplatnými zcela období studené války. Přes velkolepý úspěch ve světě se Novotného Československo odmítlo zúčastnit další světové výstavy, protože se konala v New Yorku. Přesto je správné brát naši bruselskou účast jako určitý mezník, jako jeden z impulsů pro nastávající změny, a stejně důležité je si toto datum znovu připomínat.
LN, 17.4.2008
O jiném čs. pavilonu na světové výstavě, tentokrát v Paříži 1937, viz zde.
zlukes@mistral.cz
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998
