Ještě se vracím k 50. výročí světové výstavy EXPO v Bruselu v roce 1958, kterou mj. nyní připomíná výstava Bruselský sen v Městské knihovně v Praze (autoři Vanda Skálová ad.; viz též zde). Československo mělo velkou tradici výstavních pavilonů na světových výstavách a mnohé patřily k nejúspěšnějším (např. Roškotovy v Chicagu 1933 a New Yorku 1939, Haythumův v Bruselu 1935 nebo Krejcarův pařížský z roku 1937). Návrat ke světové konfrontaci po létech stalinistické izolace byl tedy návrat k dobrým tradicím.

Také autoři, kteří vyhráli soutěž na náš pavilon a restauraci – František Cubr, Josef Hrubý a Zdeněk Pokorný (absolventi pražské techniky) patřili ještě k meziválečné avantgardě. Cubr například spolupracoval s Vítem Obrtelem na projektu domu na rohu Štěpánské a Žitné ulice, Hrubý byl spoluautorem obchodního domu Bílá labuť na Poříčí a činžáku na nároží Londýnské a Anglické, kde také bydlel (dům je dnes bohužel v bídném stavu, ač patřil k nejluxusnějším v Praze). Pro ně to byl tedy návrat k přerušeným tradicím, i když je zřejmé, že sledovali i současný vývoj světové architektury.

Po bruselském úspěchu (zlatá hvězda za nejlepší pavilon v těžké konkurenci – americký pavilon např. navrhl arch. Stone, pavilon fy Philips byl od Le Corbusiera ad.) jim pak byly svěřeny další práce, např. interiéry Laterny magiky, která se také poprvé představila na bruselském expo) v paláci Adria, interiéry dalšího čs. pavilonu na expo v Montrealu 1967 (předchozí výstavu v New Yorku 1962 Československo bojkotovalo). Cubr se stal zejména díky těmto úspěchům nástupcem Jaroslava Fragnera na postu profesora pražské Akademie výtvarných umění, ač nebyl absolventem této školy a byla tak porušena nepsaná tradice (škola architektury na AVU byla založena v roce 1910 pro Jana Kotěru, po jeho smrti tam učili jeho žáci Novotný a Gočár, po smrti Gočárově zase jeho absolvent Fragner).

Úspěch v Bruselu 1958 byl tak nečekaný, že bylo rozhodnuto náš pavilon a restauraci rozebrat a znovu sestavit v Praze, což se na počátku 60. let stalo. Pavilon byl instalován v areálu výstaviště v Bubenči a to včetně prvků, které stály na zahradě v Bruselu (výtvarná díla, fontána, parčík, Kaplanova turbína), restaurace zakotvila v Letenských sadech a plastika Vincenta Makovského byla – ovšem později - instalována před budovu Federálního shromáždění (dostavba býv. Pražské burzy arch. Pragerem 1968-72).

Pavilon - ovšem už bez původního interiéru - pak sloužil různým výstavám (vyhořel 1991), ovšem restaurace byla obnovena se všemi detaily. Po létech devastace byla sice opravena, ale chybí např. krásná markýza nad vstupem. Snad se tam jednou vrátí původní funkce a také kopie zařízení. Byla by to dobrá atrakce na atraktivním místě. Dnes tam sedí krativci reklamní agentury, která např. vymyslela slaboduché billboardy na pražskou olympiádu 2016. Možná by odváděli lepší práci, kdyby se nerozptylovali výhledem na pražské panorama J.

zlukes@mistral.cz
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998