neboli Český národní dům v New Yorku byl, jak známo, loni otevřen po asi sedm let trvající rekonstrukci. Dům je umístěn v krásné poloze na Manhattanu na 73. východní ulici mezi První a Druhou avenue. Bývala tu čtvrť německých (ale také českých) usedlíků s hospodami (poslední zanikla před nedávnem a nová se snad brzo otevře v BNH). Pro představu: je to asi 15 minut pěší chůze od Centrálního parku a 10 minut na druhou stranu k East River.

Já byl v domě kdysi s architektem Pokorným v době, kdy se ještě nerozhodlo o jeho osudu. Byl ve zbídačelém stavu. Mne tam pozvali v rámci prohlídky, kterou připravili pro tehdejšího ministra zahraničí Josefa Zieleniece. Ten byl nadšen a slíbil, že český stát objekt opraví. To ovšem slibovali i jeho předchůdci, nicméně on slovo skutečně dodržel. A znovu jsem byl v BNH nyní.

Dům projektoval v 90. letech XIX. století původem německý architekt William Frohne a jeho raritou je, že velký shromažďovací sál není v přízemí, ale naopak až nahoře ve 4. poschodí. To neodpovídá požárním předpisům, ale vzhledem k tomu, že jde o cenné architektonické dílo (a památku města), dostal výjimku.

Takže BNH byl nakonec přece jen českým státem zakoupen (za symbolický dolar) a především nákladně rekonstruován. Interér je v podstatě nový, velký sál byl ovšem dekorován v původním duchu. Velkou zásluhu na záchraně domu má nedávno zemřelý česko-americký architekt prof. Jan Hird Pokorny (viz též zde), rekonstrukci prováděl newyorský architekt Martin Holub, interéry navrhl arch. Martin Kvíz z M1 atelieru z Prahy. Ty jsou barevně svěží - v pastelových tónech. Škoda jen, že nevyšel plán spojit přízemí s výstavním sálem v patře skleněným schodištěm Evy Jiřičné. To dnešní působí trochu „plastově“.

Výrazným motivem všech interiérů jsou nápisy – citace z knih různých velikánů od Franze Kafky až po Járu (da) Cimrmana. Objevují se na stěnách, skleněných přepážkách, soklech. Font písma odvodil grafik Aleš Najbrt z původního nápisu na fasádě a použil ho pak důsledně všude, třeba i na požárních vyhláškách. Někde se písmo různě bortí nebo stéká, takže se musí trochu luštit, což není na závadu, aspoň se člověk nenudí.

V domě je kinosál, knihovna, konzulát, výstavní sál (tam jsme instalovali svou výstavu o českém architektonickém kubismu), ve 3. poschodí jsou krajanské spolky, nahoře velký sál s ochozem a na střeše zahrada s terasou a letní kavárnou. Česko tak získalo ve významné metropoli důstojné kulturní a společenské centrum, což je výborné. Už nyní tam běží řada zajímavých programů – filmy, koncerty, výstavy, besedy…

zlukes@mistral.cz
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998