Z Japonska současnosti (viz minule zde) se tentokrát přesuňme do Španělska přelomu XIX. a XX. století. Madrid je v té době konzervativní město, architekturu zde ovládá historismus a poněkud eklektická směs obohacená o maurské motivy a v detailu se občas objevuje i secesní dekorace. Není to ale žádný Gaudí, který v té době staví své bizarnosti v poněkud odvázanější katalánské Barceloně. Přesto se i tady objevila jedna secesní realizace, která si zaslouží pozornost.

Jedná se o Palacio Longoria na rohu ulic Pelayo a Ernando VI., který projektoval a postavil v letech 1902-4 (tedy v době, kdy se v Praze staví třeba hotel Arcivévoda Štěpán alias Šroubek alias Evropa na Václavském náměstí) významný architekt José Grases i Riera (1850-1919). Ten se předtím proslavil třeba návrhem paláce Equitativa (1887-1891) s pitoreskní dekorací fasády včetně slonů. V roce 1901 pak navrhl monumentální památník Alfonsa XII v Retiro parku (Jardines del Buen Retiro), což je se soklem 30 metrů vysoký kolos s plastikou Mariana Benlluireho, umístněný na břehu velkého jezera.

Pojďme ale zpět k Palaciu Longoria. Tato výstřední stavba je sice secesní, ale svým pojetím vychází z radikálního italského barokního manýrismu. Celé průčelí je divoce protvářeno a dynamizováno bohatou štukovou dekorací, kterou doplňují zoomorfní kovové prvky zábradlí a plotu. Zdá se ale, že se nová stavba v konzervativním městě moc nelíbila, každopádně se tu secese tohoto typu téměř neprosadila a pokud na ni narazíme, většinou v daleko uměřenější podobě.

Nakonec ještě připomínám, že tento čtvrtek od 20 hodin přednáším v Grand Café Orient v domě U Černé Matky Boží o pražských mostech, a to nejen těch přes Vltavu.

zlukes@mistral.cz
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998