Na letošním Foru 2000 jsem si poslechl úvodní projev exprezidenta Václava Havla. Opakoval v něm už po několikáté, jak ho zlobí zaplevelení krajiny banální architekturou, satelitními městečky a halami skladišť, montoven, benzinových pump či nákupních center, které lemují dálnice podél výjezdů z metropolí. Vzpomínal na dobu, kdy se hned za městem rozprostíraly louky, lesy a zurčely tam potůčky. Hovořil taky o půvabu starých obcí, v nichž i prostí lidé žili v souladu s přírodou a stavěli svá obydlí tak, že je dnes radost na ně pohledět.

Ty metastázy banálních staveb do příměstské krajiny mne taky štvou. Na druhé straně mám pocit, že si Václav Havel své představy poněkud romantizuje. Kdyby ho nějaký stroj času vrátil někam do devatenáctého století, ocitl by se na špinavých předměstích plných dýmajících továren. Ani taková středověká obec nebyla žádná idyla – po cestách tekly splašky, všude nemoci, nouze a bída. Sem tam přitáhlo nějaké vojsko a srovnalo vše se zemí. Dokonce ty potůčky, na něž si pamatuje z mládí, nebyly asi tak průzračně čisté, spíš byly plné pesticidů.

Jako správný levicový intelektuál by měl také pochopit, že velkoprodejny podél dálnic využívají k nákupům hlavně sociálně slabší občané, pro které jsou obchody v městských centrech příliš drahé. Můžeme se ovšem pohoršovat nad tou banální nearchitekturou i nad zamořením krajiny. Problém však nemá dobré řešení. Budou-li tyto utilitární stavby navrhovat slovutní architekti, kteří jim dají ušlechtilé tvary, bude to drahé a stoupne tím i cena nabízeného zboží. Posunouli se tyto enklávy jinam, stoupnou úměrně náklady na dopravu a ve výsledku bude nabízený sortiment zase dražší. Tím nechci říci, že nová zástavba v okolí měst nemá být nějak regulována, jen si myslím, že zcela se jí zbavit prostě nejde, tak jako nejde lidem, kteří kdysi unikli z těch, jak Havel říká, „králíkáren“ – tedy panelových sídlišť – bránit, aby bydleli v satelitních obcích v rodinných domcích (a třebas i banálních).

A ještě jedna věc: ty nákupní zóny nejsou vlastně ničím jiným než novodobou periferií. Na rozdíl od Václava Havla bych si nebyl tak jistý, že i ta nemůže mít určitý půvab, jen to chce se na ni podívat trochu blíž. Kdysi jsem bydlel v takovém satelitu Paříže poblíž letiště. Mezi obřími halami hráli černošští kluci fotbal, byly tu trhy, objevila se tu různá provizorní stavení i malé hospůdky. Docela to tady žilo a mělo to dokonce lehce hrabalovskou atmosféru…

LN, 15.10.2010

zlukes@mistral.cz
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998