28.3.2024 | Svátek má Soňa


Diskuse k článku

ČLOVĚČINY: Chodíte rádi do kina?

Byly doby, kdy jsme chodívali rádi a často...

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
Š. Matyášová 17.6.2019 7:38

milá Maričko,

jak jsem záviděla ta letní autokina, která jsem viděla ve filmu POmáda....u nás obyčejnej leťák s lavičkama a jedno malý kino Svět, v průjezdu,kam jsme chodila i do školky..až pak velkej leťák na Seči, to bylo něco....a pak přišla velká kina, uřvaný repráky a chroustání popkornu a já pomalu do kina nejdu,pokud to není zrovna nový film od Tarantina nebo něco,co chci fakt moc vidět....pustím si doma DVD a sleduju si ho pro sebe v prostředí,které mi vyhovuje..mohu film přerušit, mohu se vrátit....

Z. Jenny 15.6.2019 9:32

Milá Maričko,

včera jsem tu nebyla, takže dočítám. Moc prima vzpomínání a tak jako ostatní,probírám se vzpomínkami na časy minulé. Viděla jsem všechny stěžejní filmy ,o který je tu řeč. některé i vícekrát.Se synkem jsme pak viděli snad všechny disneyovky, které v dobách mého mládí chyběly.Dobře jsme se bavili třeba při Knize džuglí, kterou jsme snad znali na zpaměti a pak jsme si doma přehrávali všechny ty zpěvy zvířátek. Bylo to zábavné a dost jsme se nachechtali. Oblíbení byli zejména supi, jakože " tak co budeme dělat?!",ještě teď se usmívám.V mém rodném městě bylo kino JAS a kino OKO a pak na nádraží takový furtšlap, kino Čásek ale tam jsme měli zakázáno,protože se tam scházela různá dle rodičů individua,dnes ovšem vzývaná komunita. :-)

V mém rodném městě hrávají i třeba ve čtvrtek dopoledne,asi pro seniory, bývá nižší vstupné a tak chodíme občas s kamarádkami,ne kvůli vstupnému ale bývají k dostání lístky a večery necháváme raději mladým. :-) Díky za krásné vzpomínky,ještě se stále probírám vším , co jsem kdy viděla a je to příjemné.

M. Crossette 15.6.2019 18:00

Re: Milá Maričko,

Děkuju za komentář milá Jenny a jsem ráda, že jsem pomohla vyvolat mile vzpomínky. Také se mi často stane, že najednou něco uvidím, někdo něco řekne, kouknu na nějakou starou fotku. No a kotouč mého vzpomínkového filmu se roztočí. Mám vzpomínání také ráda. Zdejší kina(je tu několik)také dopoledne promítají pro seniory, známí tam chodí, ale my toho nevyužíváme.

V. Glover 15.6.2019 7:01

Máš pravdu Maričko

Maričko, to je dobré téma, já jsem taky dříve hodně chodila do kina, ale tak posledních 10 let mě to baví čím dál míň, radši bych si počkala až to bude na Sky nebo Netflix a podobně, ať se můžu dívat v klidu a když mám náladu a taky ať případně neplatíme £40 za film který se mi nebude líbit. Zato můj manžel chodí do kina rád, takže několikrát za rok jdu s ním, poslední filmy co jsme viděli bylo Bohemian rhapsody, a Rocketman. Moc se mi líbily, ale stejně bych si klidně počkala až budou v televizi.

M. Crossette 15.6.2019 18:09

Re: Máš pravdu Maričko

Wendulko děkuji. Ano dívat se doma na film má spoustu výhod a jak píšeš, když se nám třeba na streaming něco nelíbí, prostě to vypneme. A navíc, já nejsem zrovna bleskový čtenář a když titulky mají třeba dvě či tři řádky (navíc v rychlé konverzaci) nestihnu je přečíst. Někdy je mi to fuk, ale třeba v detektivce jde do tuhého a důležité je vědět každé slovo. Tak řeknu choti, ať to zastaví a o kus vrátí, nebo ty dva řádky titulků na moment zmrazí abych to stihla přečíst. To bych v kině (nebo v TV) udělat nemohla. My se už v TV na filmy nedíváme vůbec, jedině večer půl hod. na zprávy na malé TV v jídelně. Na filmy jedině na DVD a na streaming na velké TV na které ani normální TV není napojená.

V. Glover 15.6.2019 19:47

Re: Máš pravdu Maričko

Já taky často slyším, že v USA je hodně moc reklam ve filmech,to by mi asi vadilo. Reklamy jsou občas dobrý, že si člověk odskočí, udělá drink nebo sandwich, ale když jsou ty obvyklé čtyři úseky reklam za hodinu tak se ten film pěkně protáhne. Tady třeba na BBC nejsou reklamy vůbec, a na Sky TV ne některých channels reklamy jsou čtyři za hodinu, ale všechny Sky movies channels jsou bez reklam. Já se vždycky párkrát za týden podívám co dávají na Sky premiere, protože každý pátek vymění filmy za nové a pokud je tam něco co chci vidět, tak si to nahraju. Na Netlix, a občas Amazon prime, koukám hlavně na různé série.

Z. Hanča 14.6.2019 22:55

Maričko, i mně se tohle téma

moc líbí, do kina jsem od dětství chodila často a ráda. V Olomouci jsme chodili na pohádky nebo dětské filmy do kina Lípa, to bylo menší kino poblíž našeho domu, tak jsme tam brzo mohli chodit sami. Největší a nejhezčí bylo kino Pohraniční stráž alias Pohraničák a pak tu bylo nonstop kino Jas neboli blešárna, kam jsme nechodili často, abychom si nějakou tu blešku nedonesli domů.

Vzpomínám, že na svůj první nepřístupný film jsme se s kamarádkou vypravily, když nám bylo 14, byl to Zločin v dívčí škole - detektivka podle Škvoreckého s poručíkem Borůvkou a nebylo na něm nic "závadného" , jen se tam sprchovala Naďa Urbánková. :-)) A viděly jsme ten film se štěstím, protože já jsem sice přes biletářku proklouzla tváříc se suverénně, ale kamarádka byla zadržena žádostí o předložení občanky, ale byla natolik duchapřítomná, že odpověděla, že obě občanky mám já. Měla je donést ukázat, což samozřejmě nebylo možné, když jsme žádné neměly, tak jsme se na svých místech jen snažily být neviditelné a oddechly jsme si, až když se zhaslo. S toutéž kamarádkou jsme pak celé 3 roky na střední chodily do filmového klubu.

A do filmového klubu jsme chodili hezkých pár let i s mužem už v CL. Rádi jsme občas zašli i do kinokavárny, kde se sedělo u stolků a před představením jsme si mohli objednat nějaký nápoj nebo třeba nanukový dort. My jsme si většinou dávali dvojku vína. Bylo to docela příjemné.

No a dnes už chodím opravdu jen jednou za uherský rok, na něco zásadního , jako třeba na Bohemian Rhapsody. :-))

M. Crossette 15.6.2019 1:52

Re: Maričko, i mně se tohle téma

Hančo, děkuji za moc milý komentář. Pěkně jste s kamarádkou převezly biletářku, vskutku povedená vzpomínka a jsem ráda, že vám to prošlo :)

Koukám, že film Bohemian Rhapsody tu dneska byl už několikrát vychvalován. Moje české kamarádky se také nemohly filmu dočkat. Asi se na něj budeme muset také podívat, přestože Freddie Mercury nepatří mezi mé oblíbence (tedy kromě "Barcelony" a toho, že měl rád kočky :) ).

D. Ruščáková 14.6.2019 22:48

Díky Maričko

za krásné vzpomínání - jako děvče z Vinohrad znám všechna vyjmenovaná kina, také jsme tam chodili. Všechna ta jména mi zněla jako krásná písnička...:))

Později jsem ale chodila do kina stále méně a teď už se na filmy prakticky nedívám. Zůstala jsem u čtení. je to divné, ale já prostě nemám s filmy trpělivost :) Co dokážu dát knížce, u videa prostě z nějakého důvodu selhává:))

Ale zase když náhodou něco chci vidět, tak si to užiju (a dlouho na to myslím:))

D. Ruščáková 14.6.2019 22:53

Re: Díky Maričko

Zapomněla jsem napsat, že autokino mi připadá velmi zvláštní a jsem ráda, že jsme jedno na svých cestách Amerikou viděli. Pro nás tady v Čechách je to velmi nezvyklé a nevím, jestli by se mi to líbilo. Přece jen v autě radši sedím jen po tu nejnutnější dobu...:))

M. Crossette 15.6.2019 1:44

Re: Díky Maričko

Dede, děkuji za komentář. Já filmy ráda, ale souhlasím, že někdy je to zkouška trpělivosti. Některý film ne a ne se "rozjet". Ale pak, když se děj rozvine mě(nás) naopak mile překvapí. Někdy je to naopak, začne nadějně, ale ke konci děj vyšumí ve zklamání. A tvoje sečtělost se odráží i v tvém psaní a jistě víš, jak to se mi líbí :)

Drive-in samozřejmě nemá atmosféru kino-sálu, ale byl to I tak fajn zážitek. Na obrovské plátno bylo dobře vidět ze všech aut a mikrofony jsi měla v autě a mohla si hlasitost nastavit sama. Někdy se do jednoho auta sesedla skupina kamarádů ze dvou aut, neby seděli v korbě otočeného pick-upu. Prostě jiná, pro Evropana možná nezvyklá "americká zábava", ale svoje kouzlo a romantiku to mělo.

Našla jsem tuhle krátkou vzpomínku :

https://www.youtube.com/watch?v=DRfgolxV6CY

T. Zana 14.6.2019 19:06

Milá Maričko

To je pěkné téma. Taky jsem do kina chodila moc ráda. Pamatuju, že když jsem byla na gymplu, objevil se tu nějaký španělský hudební film, s kamarádkou jsme na něm byly tuším sedmkrát:-) Taky jsem se pak chvíli učila španělsky ;-)

Dneska už do kina nechodím, na můj vkus pouštějí zvuk moc hlasitě a mně to vadí.

Chodíme s Frantou spíš do divadla (čímž myslím Ypsilonku, Kalich, Gong apod., nebo na koncerty (Radúza, Nohavica, Plíhal...) a na výstavy, ale to už jsme trochu jinde, že :-)

M. Crossette 14.6.2019 20:15

Re: Milá Maričko

Zano, jak už jsem níže napsala, dneska filmy i na DVD (a streaming) řvou. Bydlíme v domě, takže při zavřených oknech (natož klimatizaci) nikoho nerušíme. Protože jsem jinak na hudební rámus velmi negativně citlivá, často si při DVD filmu říkám, jaké to musí být v bytovkách (a což teprve panelových). Určitě se tahle "hudba" musí nést skrze zdi a sousedi si mohou právem stěžovat i když se dotyčný co film sleduje snaží nerušit. Ale potřebuje dialogy slyšet při takovém doprovodném rachotu prostě nelze film sledovat se sluchátky na uších (šlo by o proražení bubínků).

Já jsme asi nejvíc v kině viděla Sedm statečných, ale i to bylo pouze 3x. V tomhle mě s Lídou obě hodně hravě porážíte :).

T. Zana 14.6.2019 20:43

Re: Milá Maričko

Sedm statečných jsem viděla taky víckrát, ale spíš v televizi.

Z. Lika 14.6.2019 20:59

Re: Milá Maričko

Přidávám se, Sedm statečných, to je moje archetypální stálice. O muzice nemluvě.

L. Jakovljevičová 14.6.2019 17:12

Maričko!!

Vrátila jsi mně svým povídáním do dětství a mládí. Bydlela jsem kousek od Fleků a všechna Tebou jmenovaná kina si pamatuju. A do všech jsem chodila :-)). S kamarádkou jsme za "Starcema na chmelu" byly schopné cestovat do kteréhokoliv kina v Praze a okolí, viděla jsem je tenkrát patnáctkrát. A u nás za rohem bylo malinké kino Alma, kam chodili už moji rodiče, aby byli brzo z kina doma, když mně jako dost malou holku nechali na tu dobu samotnou.

Šiš, to se mi najednou vynořilo vzpomínek! Dík za ten článek.

M. Crossette 14.6.2019 17:57

Re: Maričko!!

Lído, to jsem ráda, že jsem ti připomněla mládí. Jednou jsme s maminkou šly (myslím do kina Jalta)od šesti večer na americký "Vojna a Mír" (Bondarčokův film jsme viděly už dříve). Jenže jsme netušily (nebo to přehlédly), že je film dvoudílný a teď hráli jen ten první díl. Ó to zklamání. A jelikož bychom asi "nepřežily" nevidět to ten den celé, zjistily jsme na plakátech, že na Smíchově od osmi hrají díl druhý. Takže fofr na na tramvaj (metro nebylo) a do kina jsme to stihly akorát po Týdeníku, než začal film! Maminka na ten náš společný filmový maratón i po letech ráda vzpomínala. Jen nechápu, proč tenkrát s přestávkou nehrály oba díly v jednom kině.

M. Crossette 14.6.2019 15:57

Dodatky

Ještě jsem si vzpomněla. Často jsme chodili s bratrem na dopolední pohádky do kina v Londýnské ul. (lístek byl snad za korunu). Už se nevzpomenu, jak se jmenovalo, ale bylo hned vedle porodnice, kde jsme se oba narodili. Tam jsem prvně viděla Pyšnou princeznu a scénu, kde princ (Ráž) jede na kládě jsem nemohla dlouho dostat z hlavy a písničku Rozvíjej se poupátko jsem zpívala donekonečna, však se z ní vůbec stala odrhovačka. Do stejného kina jsme chodily jako celá ZDŠ i na ruské filmy (v měsíci čs-rus. přátelství). To jsme museli jít do školy v pion.kroji a před začátkem nejprve hráli české a ruské hymny a ještě Internacionálu. My museli nejen zpívat, ale samozřejmě i celou tu dobu stát a zdravit(salutovat).Pěkně nás z toho bolela ruka a tak jsme si loket vzájemně podpíraly o rameno spolužáků v řadě.

A přírodní kino! Velký zážitek byl 70mm plátno v Juldyfuldy, kde se promítal film Beckett (s R. Burtonem a P.O'Toole). Sezení jen na tvrdých lavicích nebylo právě pohodlné, ale film byl úžasný a navíc v takové velikosti. Později, to jsem už byla krátce vdaná jsme při jedné návštěvě jeli s bratrem v jeho autě někam mimo Prahu, kde se také venku na 70mm plátně promítali Kleopatru. Jinak během měsíce čs-sov. přátelství byla přírodní kina Na Příkopech, v malém parčíku, co byl proti kostelu U Kříže (už dávno je zastavěný)a v tehdejším parku proti hl.nádraží. Střídaly se ruské a české filmy (ano zase propaganda, ale s maminkou jsme tam chodily rády).

Když jsem po svatbě bydlela v Anglii, s chotěm jsme chodili často do kina. V té době se smělo v kinech kouřit, každé opěradlo sedadla mělo na zadní straně malý popoelník a kouř a smrad z cigaret bývaly pěkně nepříjemné. Moment po skončení filmu se spustila hymna (God save the Queen). Bylo legrační, jak sotva film skončil, kde kdo se snažil co nejrychleji vyběhnout, než hymna začala. Ale když to nestihli, okamžitě se zastavili s poslouchali (někdy i zpívali), nikdo se během hymny neodvážil už ze sálu odejít

M. Mikulec 14.6.2019 13:39

Jsou to hezké vzpomínky

Jako dítě jsme s kamarádkou chodily do kina několikrát týdně. Její tatínek byl promítač, my sledovaly film na židličce od promítacích mašin nahoře v kabině,kde to vonělo ozónem. Později jsme chodily do filmového klubu, kde se promítaly úžasné filmy např. režiséra Miklóse Jancsó, nebo jeden z nezapomenutelných filmů, Viscontiho Soumrak bohů.

Velký dojem pak na mě udělalo kino Jas70 v Pardubicích, panoramatické kino, kde jsem viděla jako první film Motýlka s Dustinem Hofmanem a Stevem McQueenem.

Z. Lika 14.6.2019 14:44

Re: Jsou to hezké vzpomínky

Ty velké filmy tehdejší doby jsou opravdu velké a velkolepé. Od Viscontiho jsem viděla "jen" Geparda, ohromný zážitek.

M. Crossette 14.6.2019 16:00

Re: Jsou to hezké vzpomínky

Tak takhle sledovat film musel být take krásný zážitek. Možná jsme tu výše zmíněnou Kleopatru viděli právě v Pardubicích, fakt si nepamatuji, kde to bylo. Motýlek je úžasný film!

Š. Matyášová 17.6.2019 7:41

Re: Jsou to hezké vzpomínky

je mi moc líto,že JAS je zavřenej a chátrá....jedno z nejlepších kin v Perníkovicích vůbec!!!!!!

Z. Verenka 14.6.2019 12:00

A ešte raz,

viem,že "plevelím".Ale chcem vám povedať,že počas celej školskej dochádzky/až do maturity sme m mali raz mesačne "kultúrny deň".Nebola výuka,šli sme do múzea,kina,divadla,na peší/!/ výlet po pamiatkach okresu.Neviem,či to ešte existuje,mala som to rada.

M. Crossette 14.6.2019 16:09

Re: A ešte raz,

Verenko, take mám dojem, že jsme mívali na ZDŠ kulturní den (tedy kromě toho měsíce přátelství). Byli jsme celá škola v divadle (vybavuje se mi Wolkerovo) a v Obecním dome na konzertech (Prokofiev symf. skl. Péťa a Vlk, kde jsme to měli s velmi zajímavou "výukou" jak který hud. nástroj "vypráví").

M. Crossette 14.6.2019 16:17

Re: A ešte raz,

A Liko, moc děkuji za dodání tak pěkného výběru fotek "drive-ins" :))

T. Zana 14.6.2019 19:13

Re: A ešte raz,

Tak to jsme bohužel neměli. Občas nějaké (většinou ruské) filmy,občas výchovný koncert (následkem toho mě vážná hudba minula, k mojí škodě).

Z. Verenka 14.6.2019 11:56

Marička,

už pol hodinu sedím a spomínam.Krásne téma!!

Nebola som v kine hrozne dávno,v takom multiplexe raz v Brne.Nepáčilo sa mi tom.

Ale u nás v mojej puberte sme mali kiná dve.Kino Mier bola jednička.Malo aj balkon/ tam som nikdy nebola/,ale hlavne cez 13-ty rad šli podporné stĺpy toho balkonu a delili ten rad na sedadlá po dvoch.To teda panečku bolo niečo-lístky boli prvé vypredané.Dbakrát som tam sedela so svojou pubertálnou láskou.Film boli Mustangy a keď ma chytil za ruku-rozžiaril sa mi svet.

V Brne som chodila často do kina,tu bola aj prvá kinokaviareň-predbehli sme Prahu/!/,stolky,jedlo,pitie, maličké lampičky na stole-proste amerika.A dnes popkorn,šusťanie,vyrušovanie a bordel.Myslím si,že naša mladosť bola lepšia,ako mladosť dnešných,nie?

Z. Lika 14.6.2019 13:21

Re: Marička,

Mustangové - nebyl to ten smutný film s Marilyn Monroe? To se nedivím, že tě musel držet za ruku!

M. Crossette 14.6.2019 16:16

Re: Marička,

Ano Liko, to je ten smutný film, v originále se jmenuje "The Misfits" a s M.M. hraje Clark Gable.

Verenko, se nedivím, že taková "dvojsedadla" byla vyprodaná jako první :)

Z. Yga 14.6.2019 11:47

Jó kina!

Tak je vidět, že většina z vás pochází z města, protože my, ze slovácké vesničky, která by se klidně mohla jmenovat Nejdedál, my jsme do kina běžně nechodili (:o)). Už jsem několikrát zmiňovala, že první pohyblivé obrázky na velkém plátně jsem viděla ve škola (1-2 třida), sedíc pod promítačkou - byl to dobrodružný příběh z egyptských vykopávek.

V budově kina (vedlejší vesnice, kam jsem chodila "na měšťanku") jsem byla asi poprvé s rodiči na Postřižinách a pak - ó hrůzo - na Bože, jak hluboko jsem klesla!

Ovšem při nástupu do devítky jsem v tom kině byla snad každou neděli (odpolední promítání ve 14.00 hod) - to se konala velmi romantická a platonická rande (:o)) - to znamená, že v pátek jsem našla lístek v kapse bundy, že v neděli jde báječný dobrodružný film Černá kobila (:o))). Tak pravda, film se jmenoval Červená kalina (můj tehdejší nápadník trochu kulhal nejen v pravopise, ale vůbec ve čtení, ale jinak to byl děsný borec!) a pojednával o zapojení navrátivšího vězně do venkovského života, byl sovětské provenience a největší dobrodrůžo bylo to, jestli se bude vůbec promítat (:o)). Ale nakonec nás bylo pět (a možná až osm), můj "frajer" seděl s kámoši v poslední řadě, já seděla s kamarádkama v první řadě za uličkou a bylo děsně romantické (:o))). Jo a do toho kina jsme samosebou chodili pěcha - tam to bylo dobré, to bylo z kopce, ale zpátky ten krpál! ten se mi zdál vždy nekonečný. Ale co bych neudělala pro svou celoživotní lásku (:o))).

Teď pominu ty filmy, na které jsme chodili na střední (fajn bylo, když jsme byli už mazáci a v Míru se narvali do plyšových lóží, odkud jsme se po půl hodině vytratili a zapadli do vedlejší Koruny, takto putyky poslední kategorie, a mezi kopáči prolévali svá hrdla podlužanem).