29.3.2024 | Svátek má Taťána


ROZCESTNÍK: V tomto čase před rokem

25.10.2016

Jsou lidi, kteří velmi pomlouvačně tvrdí, že jediné kopce tady u nás jsou jenom oblaka na obloze. Jenže – my tady máme taky kopce, a jaké krásné! Pálavské vrchy jsou vidět z daleka, navíc se zhlížejí v zrcadle Pálavských jezer. Víte co, půjdeme se podívat, jak vypadají na podzim.

Protože vloni jsme my tři holky – já, Terka a Brooke, vyrazily na hezkou odpolední vycházku Pálavou. Byl nádherně teplý den na tříčtvrťáky a triko – v podstatě toho roku poslední – a my si ho užívaly.

Sirotčí hrádek nad Klentnicí

Auto jsme zaparkovaly na parkovišti před Klentnicí v dohledu Sirotčího hrádku – jenže ten tentokrát nebyl našim cílem – my se vydaly na opačnou stranu, k Děvičkám, vypínajícími se nad Pavlovem. V podstatě jsme obešly vrchol Děvínu – směrem tam jsme šly po modré, směrem zpět po zelené turistické značce.

Cesta k Děvičkám

Modré značení nás vedlo pod zajímavými skalními útvary, které jsou v hledáčku skálolezců – i ten den jsme slyšely hlasy shůry (:o)), i když jsme nikoho neviděly – jedná se o skály Trůn, Martinka a Velký Špunt. Prolezly jsme si zříceninu Děviček a připomněly jsme si dávnou legendu o třech zkamenělých dívkách – viz, co o nich říká Martin Stejskal v knize Labyrintem tajemna:

Dívčí hrady

Před hradem stojí tři skalní útesy. Jsou to podle pověsti zkamenělé dívky. Odtud pochází i název hradu Děvičky, Dívčí hrady nebo Maidenburg. V jedné z pověstí to byla tatarská princezna a její družky, v jiné tři dcery pána hradu Arnulfa, které chtěl zneuctít ďábelský Trabaccio, v jiné opět tři neposlušné zámecké dcery zakleté svojí matkou. Za tichých nocí se od těchto kamenů ozývá tichý nářek.

Navíc tady obchází i dvě bílé paní a pod hradem je zakopán poklad hlídaný černým psem – prostě Děvičky jsou tajemné až až. Ale my nepotkaly ani bílou paní, ani nezakoply o zlaťáky, takže jsme se vydaly po zelené zpátky. Tentokrát jsme nešly po hřebenu k vysílači, ale vykračovaly jsme si pěšinkou po úbočí kopce. Protože pěšina je celkem úzká a nad náma sráz a pod náma sráz, byla Brooke na vodítku, což se ukázalo jako velká prozřetelnost. Zničehož nic se dva metry před námi z kopce řítily srny, přeběhly cestičku a zmizely hluboko pod námi. Ani jsme si nechtěly představit, jak by dopadla Brůča, kdyby se vrhla za nimi... takhle jenom se zájmem očuchávala místo, kde nám srnky cestu přeťaly.

Pálavské skály

Celková trasa byla asi pět kilometrů – tudíž nic světoborného, ale my byly spokojené. Koneckonců, nejsme žádné hltačky kilometrů (až na Brůčku).

A tak vás zvu – až někdy vyrazíte do našeho krásného placatého kraje, až se nabažíte Lichtenštejnských památek a procházek kolem mělkých rybníků, až budete mít dost lázeňských procedur, jeďte se podívat i na Pálavu. Je to pradávný vápenec, který k nám snad přicestoval po ledovci a stojí za prochození – kór když přijedete mimo turistickou sezónu – však se podívejte na fotky, jak je tady krásně na podzim.

Vaše YGA

Foto: autorka. Další obrázky si můžete prohlédnout přímo zde na Rajčeti.

Yga Neviditelný pes



KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !