Lojza je již v pořadí asi pátá bojovnice, která s námi sdílí naši domácnost. Před letošní dovolenou byla mimo jiné i nastolena otázka, co s rybou. Přežije ten týden bez jídla? Máme povolat tetu jako krmící zálohu? Může jet Lojza s námi? Protože na poslední otázku nedokázal manžel najít odpověď proč ne, zbývalo dořešit technické záležitosti a vyrazit.

Lojza

Jako přenoska posloužila půllitrová zavařovačka a jako akvárko byla nachystána skleněná koule, původně určená na květinovou vazbu. Auto bylo nacpané věcmi a Lojza dostal čestné místo ve středovém panelu mezi předními sedadly. Jako by výrobce auta tušil, že tam budeme transportovat rybu, otvor byl přesně pro zavařovačku.

Cesta z Ostravy přes Frýdek a dál na Beskydy je teď přes prázdniny opravována, všude je omezení rychlosti, jednosměrný provoz, řízený semafory, samé hupsny kvůli výměně povrchu. Lahůdka. Manžel poctivě na každé zastávce Lojzu vytáhl ven a ukazoval mu okolí –  Žabeň, Frýdek-Místek, přehrada Šance.

Po příjezdu na chalupu bylo zprovozněno akvárium, Lojza dostal exkluzivní vodu z místní studánky a ožil. Asi to bylo tím, že přece jenom na chalupě není takové horko. Teď trošku odbočím. Před dovolenou jsem se takhle jednou zamyslela a nadhodila jsem, že by bylo pěkné mít na chalupě jezírko. Jezírko manžel se synem vykopali, naplnili vodou, osázeli kytkami. Krása.

Jezírko

Jediné, co jsme nedomysleli, byli komáři. S radostí uvítali další vodní plochu, kde můžou klást svoje potomstvo. Potvůrkami se to jenom hemžilo. Co s tím? Když tam hodíme Lojzu, přežije to? Najdeme ho potom? Co místní kočky, bude jim chutnat?

Zvolili jsme jednodušší cestu, sítkem na čaj jsem vylovila pár breberek a hodila je k Lojzovi. Ten okamžitě vypnul všechny ploutve a ukázal, že je opravdu bojovník. S plným břichem pak spokojeně kroužil po akvárku, musel, kanape na šlofíka neměl. A z tohoto ráje jsme ho vytrhli a odvezli zpátky do Ostravy. Cestou se ještě podíval do Havířova, opět oklikou, ale pak už musel do starého nudného domova. Prázdniny skončily.