PTÁCI: Za sklem

Když jsem míjel jednu takovou živírnu, zaslechl jsem ptačí tíkání, takové "mamííí, mamííí" po ptácku. Zastavil jsem se, a pátrám po zdroji tohoto zvuku. Živírna před kterou jsem právě stál, měla celkem běžné průčelí, zasklené dveře a prosklenou vedlejší stěnu. Asi střední třetina této stěny byla otevřená jako vysouvací okno, protože je (bylo) léto a bylo dost teplo. Z tohoto okna vycházelo ono úpěnlivé tíkání. 

První, čeho jsem si všiml, byl jakýsi ptáček, dost podobný českému vrabci, který se marně dobýval do skleněných dveří. Stále na ně nalétal a snažil se přichytit na šikmé liště držící skleněnou desku.

Skleněné desky dveří i stěny působily jako zrcadlo, takže nebylo dobře vidět, co se děje za nimi. Po chvilce pozorování jsem zjistil, že uvnitř místnosti poletuje původce onoho tíkání, jakýsi ptačí dorostenec. Zřejmě tam vlétl otevřeným oknem, nemohl se dostat ven a úpěnlivě volal maminku, což zřejmě byl ptáček dorážející na dveře.

Již jsem se chystal zakročit ve prospěch vězně, když toho nějak napadlo, že by to mohl zkusit kousek výš, a tak se dostal ze zajetí vlastní silou. No, v ptačí rodině byla radost veliká. Osvobozenec byl obletován šťastnou maminkou, dostalo se mu pohlazení zobáčkem po zobáčku, a něco snad i do zobáčku. Chvíli ještě potíkával, ale časem se uklidnil a život šel dál, jako by se nic nestalo.