PTÁCI: Jak nám ten Kosťa dospívá

A přitom se Kosťa tolik snaží na sebe upozornit. Když nepomáhá celodenní řvaní, na které už je alergická celá rodina včetně štěkavce, je nutné vytasit se s těžším kalibrem a přihlásit se o slovo mluvou. A to mluvou občas dosti peprnou.

Člověku občas zatrní, když se dozví, že je: "Prasečí voko", případně je na něj zahulákáno odněkud z prostoru: "Ty sajrajte jeden!!" Tohle je Kosťova moc oblíbená hláška. Je ovšem pravdou, že jí slýchává víc než často. Jednou je to kvůli tomu, že ve vší nenápadnosti zaleze mezi bohatou květenu a tam jí započne zpracovávat do tvaru Vamberecké krajky.

Jindy proto, že si umane rozcupovat noviny - to v lepším případě, nebo nějaký doklad - to v případě horším. A v neposlední řadě toto důvěrné oslovení slýchá od páníčka v momentech, kdy už nám z jeho řvaní lezou vysílením oči z důlků. Není tedy divu, že Kostičík tuto větu používá poměrně hbitě.

Velmi často je jaké možno zaslechnout lákání: "Poď, poď vodička!!", které trefně doplní zvukem tekoucí vody, případně varováním: "Poďóór!!!". Před čím Kostěj varuje, to už ovšem nesdělí. Zato vám sdělí, že jste: "Jelito!" nebo "Prasátko!" Proč si oblíbil zrovna tohle zvíře není záhadou. Tímto titulem jsou s Ešusem častováni každý den.

V momentě, kdy Kosťa nabude dojmu, že máte slovo už nějak moc dlouho, má snahu vás utnout větou: "Drž pýýýsk!" a navrch se dozvíte o tom, že: "Seš buřt!" To asi aby vám kapek kleslo sebevědomí.

Vzhledem k tomu, že je to sebestředný spratek, sám sebe pochvaluje stylem: "Seš šikovnééj!" případně: "Ten je šikovnééj!" či "Šikovnej Kosťa". Už jsme tady měli dokonce i větu: "Nejrači mám Kosťu!" Někdy se mezidruhově splete a praví: "Tolstolobik Kosťa!" A někdy ustřelí mnohem hůř a tvrdí: "Sem babička!" Občas na něj asi dolehne jeho věk a pak se otituluje: "Starej Kosťa!" Už má dokonce i jasno ve své budoucnosti, protože nedávno oznámil: "Budu rulička!". 

Se svojí rodinou se nemaže, takže někdy se dozvíme, že: "Seš příšernej!" v horším případě dokonce: "Seš slepičí Kosťa!" (asi nějaký druh nejhrubší urážky, či co). A protože to bere všechno šmahem, zahrnul do své nevůle onehdy i manžela mé kolegyně a kamarádky řkouc: "Růžička prasák!" (tímto se dopředu omlouvám i našemu panu Růžičkovi, proti kterému se už takhle zvířena zastoupená Píškem a Mrchou spikla a doufám že to nevztáhne na sebe).

Je ovšem možné, že Kosťa podlehl nátlaku převahy Sparťanských fandů v naší rodině, kdy já jediná zůstávám osamocena se svou Slávií a namířil tato slova na trenéra Slávistických hokejistů. Ať tak či onak, omlouvám se tímto všem pánům Růžičkům za svého nevychovaného opeřence.

Na druhou stranu je pravda, že někdy umí být i vlídným a pak mi milostivě sdělí: "To seš týýýý děvečkooo!" a když už je té dobré mysli řekne rovnou: "No tak dobře!"

O tom, že má snahu upovelovat psa, jsem se tady zmiňovala. Naštěstí Ešus nereaguje na jeho zupácké výkřiky jako: "Ashi poď! Místo! Tak počkáš! Dost!" a nejčastější "Ticho!" Poslední povel jest ovšem zpravidla používán i na něj, protože jeho zvukové projevy jsou v rodině ty nejhlasitější.

Již několikrát zopakoval: "Poštá!", takže předpokládám, že tím opustil své představy, že bude bankovním úředníkem a hodlá se stát se pošťákem. Důkazem je i to, že už tak často neslýcháváme jeho oblíbené: "Půjčka!" Lékárníka už asi zamítnul docela, protože: Hořčík! zcela ze svého slovníku vymýtil. Zato si přidal do slovníku: "Profesore!", což mě ve spojitosti s určením časového horizontu v jazyce německém: "Ajne štunde!" přivádí na myšlenku, zdaliž to nechce dotáhnout i někam dál než na pošťáka??

A protože jsem si říkala, aby mi pak jednou tedy ve společnosti nedělal ostudu, započala jsem s výchovou slušného chování. Jako bod první jsme zvládli před časem představení - "Já jsem Ríša Kolařík!". Teď jsme to vyšperkovali ještě o podání nožky, kdy jako každý slušný opeřenec, který uslyší pozdrav Dobrý den a uvidí napřažený prst, ho uchopí a potřese si s ním.

No a aby se mi tady povětšinou jen tak neflákal, učím ho aportovat. Prozatím jsme ve fázi zájmu o aport, kdy mnou předhozený vánoční zvoneček uchopí a občas poponese. Máme tedy stále co pilovat. Až se pochlapíme, dáme o sobě zase vědět.