Vloni Derča nezabřezla, tak jsme museli naplánovat štěňata tak, že jestli se zadaří, tak dobře, když ne, tak taky dobře. Plánovali jsme odchov po Tie, Derčině sestře, protože si panička chce nechat pokračovatelku rodu. Bylo to naplánované tak, že jedny odchováme a přejdeme do druhých štěňat. Jenže člověk míní, pes mění.

Derča se rozhárala začátkem prosince a 11. 12. 2016 jsme nakryli. V tentýž den se rozhárala Tia a před vánoci jsme ještě honem jeli krýt podruhé. U Tii bylo jasné, že otec bude Eda, náš velký Viking. Předchozí vrh se povedl. U Derči jsem spekulovala, ale pak jsem se rozhodla hrát na jistotu. Nevěděla jsem, jak to dopadne, tak sem zvolila také Edu. Sice dva vrhy po sestrách se stejným otcem není velký chovatelský přínos, ale stejně většina psů skončí jako společníci.

Obě holky zabřezly a vše vypadalo normálně. Derča porodila 11. 2. 2017 devět pěkných zdravých štěňat. Večer se narodilo desáté, také zdravé, ale po velmi dlouhé pauze. Ráno jsme jeli na kontrolní ultrazvuk a k našemu zděšení tam bylo ještě jedno mrtvé štěně. Po injekci ho porodila, ale už měla horečku a rozvinula se infekce dělohy. Navíc nám druhý den odpoledne začalo vypadat špatně jedno štěně a do večera uhynulo.

Derča dostala antibiotika a čekali jsme. Další štěně onemocnělo další den a také uhynulo. Vypadalo to na básničku o 10 malých černoušcích. Obě holčičky měly zápal plic, asi vdechly infikovanou plodovou vodu, protože ostatní orgány byly zcela v pořádku. Nicméně další štěňata už nehynula, ale Derče bylo pořád špatně.

Dělali jsme všechna možná vyšetření, antibiotika dostávala podle výsledků vyšetření cíleně a s ohledem na štěňata, dali jsme i infuzi, ale teploty se nedařilo srazit a zánět zvládnout.

Derry se štěňaty a infuzí

Derča byla živa na čistém kuřecím mase nebo hovězím srdci a piškotech. Ale stále kojila svých 8 miminek a starala se o ně, i když sama byla vyčerpaná. Po 2 týdnech se situace konečně přehoupla a Derča se zlepšila. Nemuseli jsme nechat udělat akutní kastraci, teď už je snad v pořádku.

Kamarádka si musela se vším poradit skoro sama, místo toho, abych byla u porodu Tii, jsem byla s Derčou skoro každý den na veterině. Ale Tia zvládla vše naprosto v klidu a povila také 10 štěňat. Jako by se sestry dohodly, měly zcela identické vrhy.

No a Derčina štěňata? Jsou jim 4 týdny a začínají to být pěkní dráčci. Už šmejdí po kuchyni. Někdy řvou jak na lesy, když jsou zavření v bedně, ale když je pustím, spokojeně běhají a objevují záhady širého světa. Tedy zatím širé kuchyně, pár odvážlivců se pustilo už i do předsíně. Jedna holka zabloudila na záchod a řvala, protože nevěděla, jak zpět.

Flat coated retrívr: dokrmování štěňat

Všichni dobře baští. Kaše pro štěňata jsou trochu jiné, než pro děti. Už dostávají maso. Nejprve mixované, teď už i mleté. Pravda, kousky mletého je ještě trochu dáví, ale perou se s tím hrdinně. Zvládají i namočené granulky.

Je pěkné pozorovat, jak se štěňata den ze dne rozvíjejí. Včera si zakopávali o vlastní nožičky, dnes se rozeběhnou a další den už skokem uloví sourozence. Pravda, občas se trochu netrefí a setrvačnost jimi majzne o zem, ale jsou to bojovníci. I náš nejdrobnější pejsek roste a vyvíjí se normálně.

Všichni už vrtí ocásky, k člověku se derou, už zkoumají palce u nohy a tahají nás za kalhoty a seznámili se se zbytkem smečky. Ještě mají doma měsíc na to, aby se naučili nezbytné dovednosti.

Tii štěňata jsou o necelé 2 týdny mladší, ta se teprve staví na nožičky a začínají koukat na svět. Za dva týdny budou mít stejné rodeo.

Mně nastal čas vaření, praní a vytírání. Nejlepší přátelé jsou myčka a pračka, bez nich si to neumím představit. Ale to už jsou dobré starosti. Teď hlavně najít všem správné majitele. Překvapivě máme docela zájem, půlka štěňat z obou vrhů je už zamluvená. Možná víc, situace se mění skoro denně.

Naštěstí mám doma jen jeden vrh. Druhý odchovává kamarádka u ní doma, takže té práce je víc jen o to, že musíme každý týden zajet udělat, co je třeba, vyřídit papíry a podobně. Vlastní práci mám jen s jedněmi, na dvoje bych si netroufla.

Ostatně i tohle píšu se štěnětem na klíně. Nemohl usnout...

Psáno 10. 3. 2017

Foto: autorka