Některé weby varovaly, že kavalír je, co se jídla týče, bezedný a značně samoobslužný. U Borůvky nelze říct, že by u ní touha po jídle vznikla po kastraci. Vždycky milovala všechno, co nebyly granule, a dokázala udělat mnohé, aby se k tomu dostala. Časem akceptovala i ty granule.

Borůvka naprosto dodržuje pravidlo, že co je na zemi, to je psí. Z nízkého stolku si kus žvance z talíře nevezme, zato profesionálně rozepne zip na tašce ležící na zemi a vyloupí z ní zbytek svačiny. Smršťovací fólii rozbalí tak dokonale, že tomu nerozumím – sama mívám problém najít konec.

Světluška jí stojí za zády a tváří se tak ctnostně, že by jí to člověk věřil. Přesně do té doby, než zjistí, že právě Světluška olízala paštiku z chleba, který jí na zem hodily kočky.

Kamarádka mi zapůjčila dřevěný hlavolam pro psy. Do desky jsou vysoustružené důlky, do kterých se dají granule, a důlky se zakrývají zasouvacím krytem. Pes má packou pošoupnout krytku, aby se k pamlsku dostal.

Světluška zvítězila

Světluška nad hlavolamem dlouze meditovala a očuchávala. Packou tu a tam něco pošoupla, občas i správně, ale bylo potřeba jí ukázat, že tam pamlsek je. Pak se začala víc snažit a dobyla se k žádané pochoutce.

Borůvka vyznává heslo, že co nejde silou, jde ještě větší silou. Hlavolam očuchala a začala do něj zkusmo mlátit packou. Hlavolam na tohle zacházení není stavěný a při troše násilí pochoutky obvykle odhalil sám. To Borůvce stačilo ke štěstí – cíle bylo dosaženo – a hlavolam pro jistotu zmydlila ještě jednou.

Borůvka nevěnuje tisku pozornost

Tuhle zůstal na zemi stát kbelík s víkem, kde bylo posledních pár granulí. Chtěla jsem, aby Kuba kbelík naplnil z pytle ve sklepě. Víko drželo dobře. Borůvka chvíli zkoumala, jak se dostat dovnitř, a jelikož to nešlo, shodila kbelík ze schodů. Neotevřel se, a tak do něj zkusila mlátit packou podle osvědčeného receptu. A tam jsem ji přistihla. Vysvištěla bleskově nad schody, kde pečlivě nasadila výraz: „Ty kýble nic nevydrží a samy padají ze schodů. Vidělas to?“

Borůvka zkoumá hlavolam ze všech stran, co kdyby...

Foto: autorka