Totiž strávila jsem pár dnů s kamarádkou Bětkou v moc pěkné „destinaci“, jak se tak hezky říká. Když jsme vyjížděly, netušila jsem, že vlastně jedeme ve třech. Se smartfounem. Prosadil se natolik a projevil tak výraznou osobnost, že si zasloužil vlastní jméno. Které jsem v duchu postupně šťavnatě měnila.

Smáťa totiž přinášel jen špatné zprávy a nutil Bětku, aby mi je zatepla a s patřičným emocionálním nábojem tlumočila - nejlépe těsně před svítáním, když jsem se rozradostněná vrátila od vlahého rozhledu na burácející moře, nebo večer po pěkném dni těsně před usnutím. Takže Smáťa mi pěkně zatápěl, kazil mi dny i noci.

Navíc, rafinovaně, má v sobě foťák. Takže Bětka ho opravdu nemohla dát z ruky. Udělala fotku, a při té příležitosti si prolétla e-maily (špatné pracovní zprávy), přehled nepřijatých hovorů (také kazících náladu, jak se ukázalo) a hlavně ty zprávy. On když se Smáťa rozhlédne po celém světě, tak se těch výživných zpráv najde hafol.

Takže pokud jsme nechodily (to se obrazovka přece jen špatně čte, tohle Smáťa ještě nedotáhl, chtělo by to takový ten průhledný štítek před oči, na kterém běží tzv. informace) a někam si sedly, dělala jsem jim křena. Bětka koukala na Smáťu, přitom před námi výborné presso a kolem nás úžasné (pro mě) vyhlídky a pohledy. Zřejmě vyřizují něco důležitého, byli oba soustředění a zticha jako pěna. Obešla jsem tedy kavárnu a okolí, naplánovala další trasu vycházky, vrátila se ke stolku - Bětka stále kouká do hlubin Smáti. Začala ve mně stoupat - pokolikáté? - hladina něčeho hodně nepěkného. Koukla jsem na svou Nokii, ta mi nabídla akorát čas. Ani to datum neumí! Mám snad hrát tetris? Ne, zatvrdila jsem se, zůstala sedět a koukat. Po dobré čtvrthodině se Bětka jakoby probudila a řekla „promiň, nějak jsem se zabrala“. To jsem za těch pár dní slyšela mnohokrát.

Kamarádka byla prostě jinde. Se Smáťou. A jestli mi chcete radit, že jsem si měla prosadit svou - tak si to někdy v takové situaci zkuste. Já to zkusila a akorát jsem zkazila náladu. Sobě. Bylo to teda pořád ještě lepší než ti šílenci, co fotí nejen sebe, ale i vás, a hned to věší někam na internet. To zas všechna čest, že tohle se nedělo.

K pobavení bylo, že cestou do „destinace“ jsme četly v novinách článek o ne-užitečnosti elektronické pauzy o dovolené.

Dáváte si takovou pauzu? Také máte pocit, že když čtete o zemětřesení na druhé straně světa, zvyšujete kvalitu své informovanosti?

Vím, že lidský mozek je tak nastaven - vnímá hrozby silněji a víc si je pamatuje, jinak by pračlověk Janeček nepřežil. Ale doporučuji - opravdu silně doporučuji - všímejte si dobrých a hezkých věcí, a nejen letmo. Pořádně si je prohlédněte, vychutnejte. Aby vám uvízly v hlavě a těšily vás.

Přeji pěkné dny a nejen na dovolené :-)

Toto je obvyklý vípák, takže sem pište o čemkoli, co vás zajímá a oč se chcete podělit.