Zajímavé je z tohoto pohledu sledovat vztah lidí k polévkám. Děti - až na čestné výjimky - obvykle polévky nijak nemilují. "Koukej sníst tu polívku, nebo nedostaneš zákusek! Polévka je grunt a ty nevíš, co je dobré! Kdo nesní polívku, nepůjde..." Doplňte jakoukoliv oblíbenou dětskou zábavu.

Ale ony z toho obvykle vyrostou a přijde čas, kdy i bývalí zapřisáhlí nepřátelé polévek sedí se lžičkou proti svému řvoucímu potomkovi a snaží se nejdřív říkat "Dobrá polívčička...", potom "Za maminku, za tatínka...", aby nakonec u těch nejzatvrzelejších zařvali "Tak máš teda smůlu a budeš mít hlad!". Nebo i horší věci, ale to záleží na nátuře obou zúčastněných.

Já si dobře vzpomínám, jak jsem se snažila dostat do asi tak osmi - devítiměsíčního Andyho kojeneckou polévku připravenou podle receptu nalezeného v tehdy jediné dostupné literatuře zvané tuším Naše dítě. Andy sice neřval, ale s tvrdošíjností sobě vlastní odmítal nabízenou zdravě-výživnou hmotu pozřít. Polévka byla všude: na něm, na mně, na podlaze... i na stěnu v kuchyni se dostalo.

V té době jsem se učila na státnice a právě přijela moje babička Růženka, aby mi dítko přes den hlídala (naši ještě chodili do práce a Martin byl na vojně - jo, to byly časy! :)). Přišla do kuchyně, zkušeným okem zhodnotila situaci (celý život pracovala s dětmi ve školce), vzala si čistou lžičku a onu super zdravou namixovanou hmotu ochutnala. A zatvářila se stejně jako Andy!

"Prosim tě, co mu to dáváš za děsnej blaf?" pravila zhnuseně. "To se nediv, že to nechce..." Vyčerpána marným bojem s potomkem jsem jí akorát přistrčila pod nos knížku s uvedeným receptem. Babička mávla rukou. "Když to neuvaříš tak, aby to chutnalo tobě, tak se nediv, že to nejí. Je to taky člověk, ne?"

Podívala jsem se příšerně umatlaného kojence, nyní se spokojeně usmívajícího, a zmocnily se mně pochybnosti. Copak člověk, to bych mu neupírala, ale skutečně se dá kojenecká strava připravit tak, aby to neodporovalo proklamovaným zásadám a přitom to bylo k jídlu? Babička listovala knihou. "Žádnej cukr, žádná sůl. No fuj..." Radši jsem mlčela. Co mi bylo platné, že vařím zdravě, když to dítko stejně nikdy nepozře?

Ale babička už převzala iniciativu. Popadla "polívčičkovej" hrnek a povídá: "Trošičku soli tam dej, po tom neumře. Stejně se to při tom množství zeleniny skoro ztratí. Mrkev takhle nakrájej a takhle opeč na kousíčku másla. (Máslo??? Pro kojence?) Když tam hodíš kousínek pórku, tak taky nic nezkazíš. (Pórek???) Nesmíš to připálit, buď rychlá. A maličko zasypat moukou na světlounkou jíšku," pokračovala babička a jak mluvila, tak dělala. "Zítra mu tam můžeš dát brambůrky." Našla ještě kousek petržele a kedlubny, lupla to tam oboje. "Maličko zalej vodou a chvilku to podus. Ne, že to utopíš. A ždibeček kmínu mu taky neublíží..." Světe div se, ale ono to opravdu vonělo!

Andy to sledoval z dětské židličky, radostně do toho povykoval a mlátil lžičkou do stolečku. Nabízenou polévku pochopitelně snědl a já přemýšlela o tom, jestli je lepší vyplivnutá polévka připravená podle přísných pravidel nebo miminkovská polévka a´la babička, připravená především s pochopením pro to, že i mimi je člověk. Tak schválně, jak myslíte, že to dopadlo?

Brzy jsem byla polévkový velmistr a dělala jsem spousty druhů z nejrůznější zeleniny a po čase samozřejmě i s masem. Leckteré recepty se používaly i v "dospělé" podobě - nebo spíš šlo o miminí podobu dospělých polévek, které jsme měli rádi. Co by mi řekly dnešní matky malých dětí radši nechci slyšet. Tuhle jsem se na rodině.cz dočetla, že některé maminky nedávají dětem do dvou let žádný lepek, aby děti neměly alergii (nebo celikalii?). Když si vzpomenu, co rohlíků rozžužlaly naše děti... Nevím. Naštěstí naši kluci moje vaření přežili a vyrostli v jedince sice mlsné, ale naštěstí bez alergií.

I když jejich vztah k polévkám je dosud ne zcela vyrovnaný. Některé mají rádi, jiné ne. Dnes bych tu ráda uvedla dva recepty, které naše rodina bezvýhradně přijala, byť pocházejí z východního Slovenska. Naučila jsem je od své tchýně, a přestože ty polévky nedělám úplně stejně jako ona, zachovaly si mezi našimi "českými" polévkami přece jen zvláštní postavení.

Fazolová
První je fazolová - jeden ze stovek receptů, které existují. U nás doma se dělávala "bílá" fazolová se smetanou a bramborami, nebo hodně pálivá, pikantní s letní zeleninou a uzeným masem, taková borščovitá. Tahle je na první pohled obyčejná, ale také velmi dobrá. Dokonalá je v zimě jako večeře.

Nejdřív namočíte fazole. Dají se použít jakékoliv, já mám ráda ty skvrnité (pinto). Do hodně velkého hrnce dáte tuk (je to na vás - od sádla po olej, tradiční je sádlo...) a zahřejete. Přidáte dvě až tři nadrobno nakrájené cibule - podle toho, jak jsou velké. Zároveň si do varné konvice dáte vařit vodu.

Když cibulka začne vonět a některé kousky už hnědnou, zasypete ji mletou sladkou paprikou (kořením!). Nešetříte - hodně na ní záleží, čím je lepší paprika, tím bývá lepší polévka. Fajnšmekři tu můžou přidat ještě pálivou papriku, nebo si jako já počkají a později přihodí celou čili papričku (papričky...). Chvilinku opékáte - paprika v tuku lépe pustí barvu. Zalejete horkou vodou.

Přidáte fazole (asi půl kila suchých na 4-5 litrů polévky, já vařím v devítilitrovém hrnku...:)) a kořenovou zeleninu. Poměr si zvolíte podle domácích preferencí. U nás vede mrkev, kterou krájím na kolečka, petržel a celer nechávám ve větších kouscích (klukům se lépe separují...). Když nemáte čas se patlat se zeleninou, mrsknete tam celý sáček mražené směsi pod svíčkovou. Potom už jen česnek (stroužky jen půlíme) a nějakou tu vegetu nebo tak. Já používám Harmonii chuti.

Vaříme, až jsou fazole měkké a polévka voní po celém domě. Potom dosolíme. Pozor, radši po etapách! Sůl proniká do polévky pomalu (hodně slupnou fazole) a tak není problém polévku přesolit. Podává se buď s vařenými těstovinami (flíčky) nebo s chlebem. Pro hladové dorostence lze kombinovat obojí...

Vánoční zelňačka
U nás doma býval s vánoční polévkou problém. Tradiční rybí nikdo neměl rád, jiná tradiční - hrachová - zase nebyla nic moc v kombinaci s bramborovým salátem. Takže když můj muž přišel s tím, že oni mají na Vánoce speciální vánoční kapustnicu, zbystřila jsem. Znám spousty druhů zelňaček, ale tahle je skutečně neobvyklá. Na Vánoce se jí kvůli tradici, ale opravdu dokonalá je vždy, když potřebujete něčím prokládat větší spotřebu alkoholu. Třeba na Silvestra...

Tradiční recept předpokládá, že máte doma naložené zelí a tudíž můžete z něho získat tu šťávu. My zelí nenakládáme, takže dělám "jako" polévku z kysaného zelí. Rozdíl? V originální polévce je skutečného zelí jen maloučko "na ozdobu", v mojí je ho podstatně víc (jinak by neměla polévka žádnou chuť). Já to dělám tak, že koupím dva pytlíky zakysaného zelí, z obou vymačkám šťávu a do polévky přidám zelí jenom z jednoho sáčku (zbytek můžete použít třeba na zdravý salát...:))

Začíná se stejně jako u fazolové polévky. Do velkého hrnce dáte tuk (je to na vás - od sádla po olej, tradiční je sádlo...) a zahřejete. Přidáte dvě až tři nadrobno nakrájené cibule - podle toho, jak jsou velké. Zároveň si do varné konvice dáte vařit vodu. Když cibulka začne vonět a některé kousky už hnědnou, zasypete ji mletou sladkou paprikou (kořením!). Nešetříte - hodně na ní záleží, čím je lepší paprika, tím bývá lepší polévka. Zalejete horkou vodou - ne doplna, protože tam později ještě přijde ta šťáva ze zelí s trochou zelí, nebo v mém případě víc zelí s tou trochou šťávy, kterou získám z pytlíkovaného zelí.

Všechno osolíte, přidáte česnek (lze ho i opékat s cibulí, nesmí být lisovaný, ale jen překrojené stroužky), několik kuliček černého pepře (množství dle chuti, u nás dost...:)) a něco jako vegetu (harmonii chuti). Potom přihodíte hrst sušených hub (já mám ráda hodně...). Vaříte, až houby začnou vonět. Nyní přidáme to zelí - viz výše. Necháme vařit.

Následují klobásy. V Košicích prodávají před Vánocemi takové speciální, neuzené - trochu připomínají Taliány. U nás vezmete to, co máte rádi. Pokud použijete slanější paprikované uzené klobásy, tak si hlídejte množství soli a papriky v polévce, ať toho není moc. Vaříme.

Nakonec přidáme - světe div se - rýži. Ne moc, nesmí polévku nějak razantně zahustit, jenom se tam tak vznášet.

Ostatně polévka se skutečně ničím nezahušťuje - ani tou rýží, ani jíškou, ani smetanou. Měla by zůstat kyselá a lehká. Pokud ji neděláte ze zelné šťávy, bývá nutné ji přikyselit octem. Klobásy se vaří v celku, pokud se krájejí, tak až na talířích. Polévka se podává s chlebem a když ji olemujete nějakým tím panáčkem slivovice, nemá chybu...

PS: Moji milí, pokud chcete mít Mlsotník i příští týden, tak někdo co nejdřív napište! Budu na cestách a nebudu tedy mít čas ho napsat sama. A navíc, já patent na vaření rozhodně nemám...:)))