18.4.2024 | Svátek má Valérie


AUSTRÁLIE: R.F.D.S.

2.10.2018

Toto je zkratka legendární organizace, která snad jediná z australských neziskovek zasluhuje plnou podporu. Jak společenskou, finanční, tak i morální. Letos slaví 90 let svého trvání a poskytování zdravotní a lékařské péče i do těch nejzapadlejších a nejvzdálenějších koutů Austrálie. Její plné jméno zní: „Royal Flying Doctors Service“. Jak nám název napovídá, jde o služby létajících doktorů a zdravotnického personálu, která funguje vynikajícím způsobem dodnes. Vše, a není toho málo, bylo a dosud prosím je financováno ze soukromých zdrojů a do nynějška převážně z nadací a darů. Jejich dnešní stránky najdete na odkazu zde.

Nyní odbočím a stručně uvedu zajímavý životopis muže, který myšlenku létajících doktorů v roce 1928 uskutečnil. Důvod mám jediný. Poskytnout obraz osobnosti, její vývoj, co ji utvářelo a později nezdolnou energii muže, který se lvím podílem zasloužil o to, co Austrálie dnes je a představuje. Jeho obětavost a buldočí odhodlání, spolu se souhrou příznivých náhod si zaslouží bližší pozornosti. Lidé jeho formátu vlastně vytvořili Austrálii takovou, jaká dnes je. Zároveň jeho životopis je také historií R.F.D.S.

Reverend John Flynn se narodil 25. listopadu 1880 v centrální Victorii v osadě Moliagul jako třetí dítě Thomase a Rosetty. Máma mu zemřela při jeho porodu a John byl do svých pěti let vychováván svojí tetou, máminou sestrou, v Sydney.

V pěti letech se opět shledal se svojí rodinou v osadě Snake Gully ve Victorii, nedaleko Ballaratu. Zanedlouho se celá rodina přesunula do čtvrti Sunshine v Melbourne. Zde John poprvé uslyšel romantické zkazky o nedozírném australském outbacku a jeho lidech (o outbacku si můžete přečíst např. zde).

V roce 1898 ukončil John středoškolské vzdělání a začal učit ve škole. V roce 1903 vstoupil do řad duchovenstva a začal studovat teologii na Ormond College na melbournské universitě. Zpočátku financoval svoje studia prací pro Church Home Missionary Centres rozsetých po státě Victoria, aby v roce 1907 započal čtyřleté studium bohosloví na stejné universitě. V roce 1910 John promoval a 24. ledna 1911 byl vysvěcen jako presbyteriánský kněz.

Během studií Johnův zájem o outback stále rostl. A to do takové míry, že začal vypomáhat jiným duchovním s misionářskou prací v zemědělských a vzdálených místech ve Victorii a Jižní Austrálii. Společně s duchovním Andrew Barberem napsali a publikovali velice populární knihu plnou informací a návodů pro obyvatele buše. Poprvé vyšla pod názvem „The Bushman’s Companion“ v roce 1910. Zde na tomto odkazu je celá k přečtení v krásné australské angličtině z počátku dvacátého století.

Ihned po svém vysvěcení se John počátkem roku 1911 vydává na skutečný outback. V únoru, tedy za horkého léta, dorazil John na maličkou misii Smith of Dunesk v osadě Beltana, 500 km severně od Adelaidy v Jižní Austrálii. Zde poznává na vlastní kůži tvrdost tehdejšího života osadníků na outbacku. Bez elektřiny, klimatizace, mnohdy i bez vody v prachových/písečných bouřích a bez jakékoliv zdravotnické péče jak pro osadníky, tak i pocestné. Tehdy se domorodci mezi lidi ještě jaksi nepočítali.

Do roka byl John pověřen připravit zprávu o životě v Severním Teritoriu k předložení Presbyteriánské církvi v roce 1912. Po konferencích v Melbourne a Sydney se vydal lodí do Darwinu, odkud potom, v rámci svého bádání, navštívil osadu Katherine, ostrov Bathurst a okolí řeky Adelaide. Na základě Flynnovy zprávy, která obsahovala návrh ke zřízení misií na outbacku a také jeho doporučení, dospělo plénum presbyteriánské církve k rozhodnutí zřídit „Inland Missions“. Flynn byl okamžitě ustaven vedoucím nové organizace, známé jako AIM. (Australian Inland Mission). Úkolem této organizace bylo poskytovat osadníkům na outbacku sociální, zdravotnické a duchovní služby.

V roce 1917 obdržel Flynn inspirující dopis od nadporučíka Clifforda Peela, jinak studenta medicíny ve Victorii se zájmem o létání. Mladý letec a válečný hrdina navrhl použití letadel ve zdravotní pomoci na outbacku. Tento mladý hrdina se nikdy nedověděl, že jeho myšlenka vedla k založení služby létajících doktorů – The Flying Doctor Service. V leteckých bojích nad Francií byl sestřelen a ve svých 24 letech umírá.

Příštích deset let se Flynn snažil prosadit leteckou lékařskou péči. Jeho vize byla poskytnout pokrytí lékařskou službou nedozírné rozlohy outbacku pro osadníky v buši a pocestné. To vše bez existující infrastruktury přistávacích ploch a palivových základen s letadly připomínajícími dětské draky.

Johnova vize se stala realitou, když jeho dlouholetý příznivec a podporovatel H. V. McKay zanechal značnou sumu ve svém dědictví na „letecký experiment“. Tato nemalá finanční částka umožnila dostat Leteckou lékařskou službu – Flying Doctor Service – se země do vzduchu.

Ve stejný čas John Flynn potkal Hudsona Fyshe, zakladatele letecké společnosti QANTAS (odkaz zde). Tak se stalo, že v roce 1927 QANTAS a Aerial Medical Service – Letecká lékařská služba – podepsaly dohodu provozovat leteckou ambulanci z městečka Cloncurry v Queenslandu (odkaz zde).

Když první pilot, Arthur Affleck, odstartoval na první let 17. května 1928 z Cloncurry, tak pilotoval dvouplošník, dřevěnou kostru potaženou plátnem. Letoun se jmenoval Victory a byl pronajatý od QANTASu za dva šilinky za jednu uletěnou míli. S pilotem letěl první létající doktor Dr. Kenyon St Vincent Welch.

Tento první a následující lety se uskutečňovaly bez navigačních pomůcek, bez rádia a pouze s kompasem a hrubou, nespolehlivou mapou. Pilot navigoval podle terénních útvarů, plotů, vyschlých koryt řek, prašných cest a nebo jen stop v písku, a nebo letěl také podél drátů telegrafní linky. Proto se létalo v neveliké výšce nad terénem a navíc v otevřené kabině s větrem ve tváři, jak bylo tehdy zvykem. Pilot však seděl až v druhé kabině, v té první seděl pan doktor. Přistávací plochy byly narychlo vyčištěné pastviny, vyschlá dna jezer a nebo prašné cesty.

V tu dobu se létalo převážně za denního světla, to aby bylo vidět na cestu, v noci se létalo za velkého rizika a pouze v případech extrémní nouze. Veškeré palivo si muselo letadlo vézt sebou. Na příklad, dvoumotorový letoun De Haviland unesl pilota a čtyři pasažéry, kde místo tří bylo palivo a vybavení pro případnou evakuaci pacienta do nemocnice. Tento letoun letěl v nevelké výšce cestovní rychlostí kolem 130 km/hod a na jedno naplnění nádrží dolétl 800 – 950 km.

Ve svém prvním roce provozu Aerial Medical Service (který v roce 1942 změnil název na Flying Doctor Service a v roce 1955 na Royal Flying Doctor Service) provedl 50 letů do 26 lokalit, kde bylo ošetřeno 225 pacientů.

Tak se stal nápad Clifforda Peela a sen Johna Flynna skutečností.

Koncem let dvacátých v minulém století měla Létající zdravotní služba svůj personál, doktora, pilota a také visionáře Johna Flynna, avšak k efektivní službě scházela komunikační technika. Zde vstupuje na scénu další muž, který tento problém s typickou australskou invencí vyřešil. Alfred Traeger byl kontaktován Johnem Flynnem, který mu předložil svůj problém. Alfred se zabýval začínajícím rádiem. Tehdy to byly ovšem velké skříně opatřené lampami a poháněné převážně stejnosměrným elektrickým proudem. Mladý Treager elegantně vyřešil nepřítomnost elektřiny na australském outbacku tak, že sestrojil malý generátor poháněný pedály, podobně jako jízdní kolo. Takže ten, kdo chtěl vysílat a přijímat zprávu, musel být fit a umět šlapat do pedálů a zároveň ovládat morseovku. Vysílače i přijímače pracovaly jen na dlouhé a nebo krátké pípnutí, které se vytvářelo telegrafním klíčem. Takže dobrá koordinace neuškodila, když jedinec šlapal a navíc ovládal telegrafní klíč.

Později Alfred Treager sestrojil klávesnici podobnou té na psacím stroji a dnes na počítači, která po stisknutí tlačítka příslušného písmene převedla toto písmeno do morseova kódu, se kterým si už potom vysílač a přijímač poradily. Vokální komplety s mikrofonem a osazené tranzistory přišly na řadu až v padesátých letech minulého století.

Díky této modernizaci se také rozjela „škola ve vzduchu“ – school of the air. První vyučování zahájila z prostorů RFDS v Alice Springs 8. června 1951 (odkaz zde). Dříve děti na farmách, mnohdy několik set km vzdálených od osad, obchodů a škol prodělávaly výuku korespondenčně. Škola ve vzduchu byla náramným pokrokem. Žáci svého učitele skutečně slyšeli a mohli s ním hovořit.

Také lékaři měli usnadněnou úlohu a mohli dávat rady první pomoci už za letu k pacientovi. Někteří lékaři si letouny pilotovali sami. Během dne byly určené vlnové délky udržovány „čisté“ a byly vyhrazeny pouze na tísňové hovory. Večer, kdy už byly „volné“, farmáři nový způsob komunikace využívali k poklábosení se sousedy rozsetými stovky kilometrů daleko. Tento čas soukromých hovorů dostal název „galah session“, tedy „relace galá“ (odkaz zde). To podle ukecaných papouchů galah (odkaz zde).

John Flynn se i přes veškeré vytížení stihl i ve svých 51 letech oženit. Tento hrdinský čin provedl v roce 1932. Jeho žena Jean mu byla v jeho náročné a hektické práci velkou oporou.

John Flynn umírá v květnu 1951 na rakovinu.

Byl pohřben žehem a jeho popel byl umístěn pod jeho memoriál, západně od Alice Springs na Mount Gillen, uprostřed velké země, které přinesl zdravotní péči, komunikaci a duchovní podporu.

Dnešní R.F.D.S. je mohutná nezisková společnost udržovaná z darů řadových Australanů, různých společností a nadací. Za státní peníze R.F.D.S. nelétá. Přesto úspěšně obhospodařuje 7,7 milionů kilometrů čtverečních australského outbacku. K tomu jí slouží 69 moderních letadel strategicky umístěných v různých centrech. Jen v loňském roce nalétala za pacienty 26 412 555 kilometrů. Jsou to letadla rychlá s dalekým doletem a schopná přistávat a startovat z nezpevněné či travnaté runwaye (odkaz zde). Ostatně i silnice na outbacku jsou místy jako runwaye označeny a používány. Vozovka je v délce runwaye označená a mírně rozšířená. Pro drtivou většinu pacientů je služba R.F.D.S. zdarma.

Psáno 22/8/2018.

Obrázky si můžete prohlédnout přímo na Rajčeti zde:

https://hillbilly.rajce.idnes.cz/R._F._D._S./




KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !