Spolubydlící nás teď dost často opouštěla, normálně si dělala výlety a nás nechávala doma. Naštěstí nám tam vždycky poslala na hlídání tátu a našeho dědu Pepíčka, tak jsme se tolik nebáli. Ale stejně, od rána jsme poctivě hlídali, jestli se náhodou už spolubydlící nevrací a já, jako nejstarší, jsem ji i poctivě vyvolával u dveří.

Víte, já ji mám fakt rád, ale někdy si dovolí až příliš a to se pak zlobím. A kdy mě naštvala nejvíc? Nooo, mám dvě příhody - tu jednu vám popíšu příště a bude se jmenovat "Jak mi spolubydlící a její kámoška zkazily Silvestra". A tu druhou, tu vám popíšu teď.

Spolubydlící občas o víkendu na celý den zmizí, a když se vrátí, je cítit velkou spoustou chlupatců. Nejdřív jsme se trošku uráželi, ale pak jsme se shodli, že když nám je netahá domů, tak ať si tam jezdí. To, že pořád básní o nějakých Františcích a Korálcích, no budiž, hlavně když je netahá domů. Prostě jsme velmi tolerantní a inteligentní tvorové. A přesně toho spolubydlící zákeřně zneužila!!! Ona vám jednu tu kočku odtamtud přivezla a dala ji rodičům - to jako myslím NAŠEMU dědovi a babi! A co víc, začala ji k nám vozit na návštěvy!!!

Mája: Já bych se do toho teď ráda vložila, kluci s tím děsně nadělají... Víte, ona je dost ošklivá, nemá ladný krk a má směšně malý nosík, takže mi nemůže ničím konkurovat, a proto vám můžu o ní povyprávět bez zášti, bez nepřátelství, prostě s nadhledem.

Jmenuje se Betty, je jí 1 rok a trvalé bydliště má skutečně u prarodičů. V depozitu se jí moc nelíbilo, byla totiž dost drzá a tak ji kocouři dali trošku lekci... nicméně ji to nijak moc nepoznamenalo - drzá je pořád, ale taky myslím, že umí respektovat, když jí naznačíme, že se s ní bavit nechceme... Někdy...

Respektovat ovšem umí jen nás, chlupatce. S lidmi si dělá naprosto, co chce, a její úplně nejhorší vlastností je, že krade jídlo z talíře... Ona vůbec nedbá o linii, pořád by se cpala. Když nás byla navštívit poprvé, tak jsem se s ní záměrně nebavila, ale při druhé návštěvě už jsem jí naznačila, že jsem ochotna si s ní chvíli i hrát. Jak říkám, vůbec mi nevadí, dokonce si myslím, že je docela roztomilá. Myslím, že s ní můžu klidně kamarádit - aspoň vedle ní vynikne můj labutí krk a krásný profil!

Wilson: A to já s ní kamarádit nechci. Protože se mě NIKDO, ale opravdu vůbec NIKDO nezeptal, jestli s tím, aby byla adoptována, souhlasím. A to se prostě nedělá!

Cyrano: Já nevím. Já jsem ji ignoroval dost dlouho, až jsem si řekl, že z dálky je docela milá a že se s ní teda půjdu seznámit. Blížili jsme se k sobě a už už jsme se dotkli čumáčky na seznámení a najednou strašná rána! (spolubydlící: vypadl mi šuplík z mrazáku, rána fakt celkem velká a Cyrano je šílený lekálek...).

Ve mně by se krve nedořezal! A jak mi to v tom šoku v hlavě zablýskalo a zaskratovalo, tak jsem najednou viděl - Betty + rána = ohrožení. Rána = Betty, Betty = ohrožení. A pak už nevím nic. Úplná tma - probral jsem se, až když jsem slyšel spolubydlící říkat"tak to už by stačilo miláčku".

Wilson: A to já to můžu popsat dost přesně, protože jsem ležel uražený a znechucený nad schody, výhled dokonalý a toto mě dost zaujalo. Cyrano je celkem dobrák, ale po té ráně se asi ztrojnásobil a řeknu vám, prát bych se s ním tedy nešel. Začal na tu holku tak hulákat, no ještěže tomu člověkové nerozumí, protože on vám byl úplně normálně sprostý! Slovník jak starý hospodský rváč! Betty se ale držela dost dobře (trošku si tím u mě šplhla).

Obraz vypadal asi takto: trojnásobně velký Cyrano se blíží k šíleně vytočené a vřískající Betty, k Cyranovi se blíží Pepíček s úmyslem strkat mezi ně ruce a odhánět Cyrana (hahahaha, to je nápad) a mezi Pepíčkem a chlupatci naše spolubydlící ječící na Pepíčka, ať se mezi ně neplete... Pohled pro bohy : No, ale jestli čekáte ještě nějaké další drama, tak vás musím zklamat. Cyrano 2x po Betty vystartoval, ona ho 2x seřvala a pak na Cyrana promluvila spolubydlící, že to jako už stačilo a ať toho nechají.

Cyrano: No jo, to už jsem zaslechl. A tak jsem se zase zmenšil a šel jsem se stulit k Wildovi, protože jsem byl úplně vyčerpaný. Akorát děda se mnou nemluvil a pořád na mě křičel, ať se k Betty nepřibližuju. Víte, mně to bylo líto, já na ní nechtěl být ošklivý, ale můžu snad zato, že ta nešika spolubydlící upustí mrazák???

Wilson: Aspoň si příště uvědomí, že s námi musí takto zásadní rozhodnutí řádně diskutovat - ne že si sem naburácí s kočkou a bude čekat, že jí za to padneme okolo krku!

A na závěr by se hodilo dát slovo i té, o které se tu mluví:

Betty: Zdravím všechny. Musím říct, že jsem si to užila - já si vlastně od doléčení pořád užívám. Nebojím se vůbec nikoho a ničeho a ta trojice z Prahy je mi celkem sympatická - jen si myslím, že jsou trošku oškliví, přece jen my angličanky máme nějaký styl... No nevadí, myslím, že si časem budeme rozumět... A to i s tím ťulpasem, co mi nadával... Mám takový pocit, že to dělal spíš proto, aby na sebe upoutal pozornost. Myslím totiž, že se mu líbím.

Co se týče mé nové rodiny - jsem spokojená. Pepíček je se mnou hodně doma a je trošku povolnější s jídlem. Momentálně jsem na prázdninovém pobytu v Praze u Pepíčkovy dcery a dost se mi tu líbí. Mám hodně umělých myšek na zakusování, jsem dostatečně chválena a už se mi podařilo ukrást celý steak v pálivé omáčce (ale domácí je nějaká nenechavá, normálně mi ho vyrvala z úst!!!). Jen jsem zaslechla, jak se s tou druhou, co mě přivezla z depozita domlouvají, že mi pořídí nějakého kamaráda. Tak to jsem opravdu zvědavá, co zase mají za lubem!

Wilson, Mája, Cyrano: Cožeeee?Cooooooožeeeeeeeee?Další kočkaaaa????

NEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE! TOOOOO NEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE!