29.3.2024 | Svátek má Taťána


KOČKY: A co Suzinka?

10.7.2019

Když jsme si přinesli Čendu (něco zde), neprojevila Suzinka pražádné nadšení. Klidila se mu z cesty, a když nováček obsadil i naši postel, přičemž na ni bojovně vrčel, opustila Suzinka společnou ložnici docela. Bylo mi jí líto a plánovala jsem, co s tím udělám.

Následující události se postaraly jaksi samy od sebe. Čenda po pár dnech putoval do kočičí nemocnice a zůstal tam (více zde). Suzinka okamžitě okřála, byla veselá a všechno bylo, jak má být, z jejího hlediska. Opět mi dělala společnost u počítače a vesele hopskala.

Suzinka, červen 2018

A dobrá nálada ji neopouštěla, i když se mě za pár dní doktorka zeptala: A co Suzinka? Totiž Čenda byl ve špitálu kvůli FeLV. A pár dní byli se Suzinkou pohromadě – společné misky, společné záchody, společné mazlicí ruce a náruče.

Hned po diagnóze jsem samozřejmě doma vysmýčila a příslušné nádoby a nádobí vydezinfikovala. Virus FeLV není naštěstí ta opancéřovaná sfině jako u FIP, ale je holý až nahatý, takže na něj platí běžná dezinfekce a sucho. Bohužel ve vlhku vydrží i několik měsíců. No co už, člověk doma udělá, co může.

Jelikož se měl Čenda samozřejmě vrátit domů, byl pro Suzinku stanoven následující plán: než budou moci být s Čendou pohromadě, musí se Suzinka naočkovat proti FeLV, pak přeočkovat a potom se musí ještě nejméně týden počkat, než imunita s jakousi pravděpodobností naběhne. Ovšem PŘED zahájením očkování musí jít Suzinka na test, jestli FeLV nestačila chytit. Jenže PŘED testem musí uběhnout inkubační doba, aby měl test smysl, tj. aspoň tři týdny. A ještě PŘED tímto testem musí být Suzinka naprosto fit, aspoň týden.

A to, jak se ukázalo, nebyla.

Suzinka, červen 2018

Čenda byl ještě v nemocnici, když Suzinka začala dělat e-h, e-h. Pokašlávat. Jinak se na ní nic nezměnilo, ale měla jsem všechno hlásit. Zjevně chytila nějakou infekci (ach bože, jakou asi?), takže nafasovala zase ředěný virbagen, který dostávala do tlamky, a měla jsem ji přinést druhý den ukázat.

To bylo před nedělí 10. 6., kdy byl Čenda po první imunitní kúře propuštěn domů. Museli jsme zařídit, aby se ti dva nedostali vůbec k sobě – naštěstí to u nás jde, byt máme průchozí kolem dokola, takže jsme jedny dveře zamkli, utěsnili v něm průduchy, aby na sebe nedosáhli packami nebo neprskali, a rozdělili byt na dvě přísně oddělené karanténní zóny s tím, že kdo pohladil Čendu, musel si ruce umýt v dezinfekci a nesměl šahat na Suzinku. Mýdlo jsme používali dezinfekční-protivirové, protože antibakteriální logicky nestačí. V praxi to dopadlo tak, že já jsem „bydlela“ se Suzinkou – byla nadšená, nováčka sice slyšela, ale nepřišel jí na oči, a Franta měl chlapskou domácnost s Čendou.

Skvělé bylo, že po pár dnech přijela na návštěvu máma, takže dostala Čendíka na starost. Štrikovala a pletla rybářské sítě (úkol od modeláře) a Čenda byl naprosto fascinován. Samozřejmě chtěl vypomáhat, ale na vlídné „buď hodný, jen se dívej“, kupodivu poslechl, složil packy a z těsné blízkosti jen nakláněl kebulku a kulil oči na ty divy. Ti dva si krásně rozuměli a zabavili se.

Suzinka, 2018

Ale zpátky k Suzince. Do neděle 10. 6. ztratila hlas. Bylo to bizarní, ona je totiž hodně upovídaná, všechno komentuje a na všechno má názor, hlasitý a jednoznačný. Teď jenom otvírala tlamku. Na veterině zjistili, že má oteklý a bolestivý hrtan, ale nemá teplotu, jen ten kašel. Takže to stále vypadalo na virózu. Nafasovala do kožichu vitamíny a něco proti bolesti, a měla jsem všemi způsoby podporovat imunitu, tj. ani ji nestresovat.

To se lehko řeklo – nesnáší, když s ní nějak manipuluji nebo ji omezuji. Ale přišla jsem na bezva postup: když je vmáčknutá do milované krabice (od jakéhokoli balíku), tak tam si nechá podat cokoliv a spolupracuje, dá se říct, téměř vzorně. Jak se mi ulevilo! Takže jsme podávali betaglukany, dětský sirup proti kašli, gel na bolavý krk...

A aby toho nebylo málo, nafasovala jsem i výživnou pastu. Kvůli bolavému krku totiž přestala žrát. Uf!

Naštěstí se to nerozvinulo do ničeho horšího, všechny léky zabíraly, jenže poměrně pomalu a hlavně se kvůli tomu nemohlo rozjet nutné očkování.

Takže škola trpělivosti. Ale přece jen všechny příznaky odezněly, pak se počkalo ještě týden, a 4. července (tj. měsíc po příchodu Čendy) konečně mohla na test FeLV. Hurá, byl negativní, takže hned nafasovala 1. očkování proti této chorobě. Na veterině mi řekli, že teoreticky by kočky mohly jít k sobě už za 14 dní, ale... nemá cenu to uspěchat. Takže 25. července šla na přeočkování, znovu se počkalo aspoň týden a prvního srpna došlo k slavnostnímu zrušení karantény. Už jsem se těšila do postele, těch sedm neděl na karimatce bylo víc než akorát.

Suzinka a Čenda po zrušení karantény, 1. srpen 2018

Přes všechny ty peripetie a nervy to mělo jednu dobrou stránku: jak jim byla ta karanténa dlouhá, začali o sebe jevit zájem. Posedávali každý z jedné strany dveří a pomňoukávali, ukazovali mi (i Suzinka), že se chtějí na toho druhého podívat. Ano, odříkaný krajíc najednou lákal.

Takže když se 1. srpna 2018 u nás otevřely dveře a průchody, kočky se k sobě radostně vrhly, důkladně se oňuchaly a neservaly se. Nemůžu říct, že by Suzinka Čendu kdovíjak milovala, ale vrátilo se jí sebevědomí, je ochotná si s ním hrát a náladu má vynikající. Zlepšila se jí kondice, vrátila se jí hravost. Čenda hravost neztratil nikdy :-)

Trampoty toho roku ještě neskončily, ani pro ni, ani pro Čendu, ale o tom zase příště.

To vám povím o tom, jak to s Čendou po návratu ze špitálu pokračovalo.

Foto: Lika.

Lika Neviditelný pes