Mno, řikala pánčička, že toho mnoho není. Že mám jen základní výbavu. Takovou tu, kterou by měl mít každej zcivilizovanej pes. Jsem zcivilizovanej, takže:

Umim chodit na vodítku – brnkačka.
Umim dřepkins.
Umim lehni.
Umim hezky počkat, když se mi řekne „čekej“ a pánčička někam jde.
Umim hezky čekej, když někam letim a ozve se písknutí. Vim, že se mám zastavit a nejlépe zase dřepkins.

A pozorte, umim tohle: dřepkins, i když jsem rozeběhnutej za psem nějakým. Není to ešče úplně na sto procentech, páč taky jsem malej ešče, že jo, ale pokud to není Maximu, nebo Douí, tak už na tý stovce více-méně jsme. Když nemám blbej den.

Umim místečko a zvostaň a dělej hají.
Umim ukaž pupik, ukaž žuby, noženky a ouška.
Umim chodit u nohy vzorno vzorně.
Umim chodit volně u pánčičky na povel Se mnou!, kdy vim, že nemusim tak natěsnačku, ale musíme se s Bubicí vyskytovat u pánčičky.
Umim se zastavit u vobrubnika a počkat, až přijde povel Chodnik!

A na závěr přijde můj majstrštyk – UMIM KRÁSNÝ PŘIVOLÁNÍ. Pánčička je ráda, jak nám todle šlape, že se nechám přivolat i od pejskůch jinejch. V tomdle jsem na sebe docela hrdobec, i když jsem si vědom jistých rezerv, ale přivolání mám myslim docela pěkný a pánčičku to těší. A mě taky. Když vona má radost, já ji mám pak 3x takovou a musim ji zdupat.

Už letím, pánčičko!

To bychom měli tu základní výbavičku. Je sama o sobě také ještě v základním vybavení, protože co? No protože pánčička ví, že sem ešče dítěto, navíc dítěto skorem roční a tak, že někdy někde něco úplně nevyjde. Ale pak zpravidla stačí její mocný hlásek a jsem veden ku pořádku.

Pak tu máme takový nadstavbičky – leč něco z toho taky v podstatě patří k tý základní výbavičce. Proč? No protože sem ten loveckej pes, co má zcela pochopitelně zájem o zvěř – takže:
Umim vystavit holuba.
Umim vystavit už i kosa a nechat se od něj přivolat – už si dokonce vezmu i dobrotu, už vnímám. Ale s kosama to byla teda šichta, to vám řeknu! Ti se mi dostali pod kůži, a jak voni furt rajtujou v tom listí – to vááám je síla vábení. Holub je de facto nudnej, tam to šlo samo, páč von se jen tak točí na místě a zobe si, ale kooooOOS? Týjo, ty lítaj v křoví jak életrický myši a to je velký lákadlo teda. Ale jsem žiškovnej, že jo, takže i tady jsme se posunuli.

Dej! Deeej!!!

Umim hledat, najít a vystavit pánčičce bažanta nebo hejno koroptví a neutikat za nima. Pánčička je dycky radostná, já jsem zaujatej všema těma pachama.

Co neumim zatim, to jsou zajíci, páč jsem jich zatim potkal jen tři a to se nedá brát, že jsem se něco naučil. Dvakrát dobrý, ale to je prostě málo. Máme nedostatek zajícůch a srnek. I když ty jsem teda ondynoj 2x potkal s pánikem a prej dobrý, řikal pánik pánčičce. Ale to von jí neřeknul, že to jsem byl u pánika nablízko. Vono by to taky bylo určitě jiný, kdybych byl vod něj dál, že jo. No z tohodle je pánčička kapek smutná, páč prej nemáme ten studijní matryjál. Tak uvidíme, jak se nám bude dál dařit. Ale je fakt, že pánčička si tak nějak myslí, že základ mám dobrej, jen budeme pilovat.

A mám ho!

Tak to byla ta jedna nadstavbička – ta lovecká a tetkon už jen takový ty blbinky, co se učíme pro zábavu a hraní. Není toho zatím mnoho, jak říká pánčička, ale posuďte sami:

Umim sundavat ponožky, když se mi řekne. Sundám a podám. Vždycky si opatrně předníma zoubínkama hledám místo, kde za fusku chytit, a pak ji stáhnu a podám.
Umim vyhazovat kelímky od jogurtů do odpadků. Vždycky když s Bubicí dostaneme svoje kelímky, tak je nejdřív vypucujeme a pak je jeden po druhým vyhodíme.

Umim skládat kostičky do bedýnky.

Umim podávat prádlo do pračky. To vždycky pánčička pohází špinavý prádlo po zemi a my s Bubicí jí ho na střídačku podáváme.

Umim noustačovat – neboli umim se dotknou čumáčkem buď nastavené dlaně, ať je kde je, a nebo nějakého targetu.
Umim si předníma nožičkama stoupnout na kolečko, budu se časem učit prej i ty zadní.
Umim stejně jako Bubina otočkovat. To je dobrá bžunda – pánčička řekne „otočka“ a my se točíme do směru, kterým ukáže. Teda takhle, já se točim do směru, kterým vokáže, Bubi je podle mě kapek natvrdlá, ta se chce točit furt jen na jednu stranu. Ale pánčička ji – v rámci protahování – vždycky navádí i na tu druhou.

Jak nás v lese odložili.

Umim nosit nákupní košíček a jsem u toho dost důležitej. Bubi taky nosí nákupní košíček, můžem voba vyrazit šopovat. V rámci hraní si na vobchod mě pánčička vyučuje pokladnim. Vona totiž Bubitka je dost líná pokladní, vona si myslí, že pokladní u pokladny leží, občas do pokladny třískne tlapkou, a když z pokladny nic nevypadne, popadne za ni a třese s ní. A to má pak pánčička kapek strach vo Bubižuby. Tak tetkon zaučuje mě, musíme to prej stihnout dřív, než Bubi pokladnu roztříská. Tak se vyučuju. Už vim, že musim do pokladničky majznout tlapkou a pak vona cinkne a otevře se a v šupliku má dobrotu. Jednou už se mi to podařilo dokonce mně samotnýmu, třísknout do správnýho knoflika, kterej pokladnu otvírá.

Co neumim jako Bubina, je zavírat dvířka a nosit si mističku. Obojí ale proto, že pánik zapřísahal pánčičku, ať mě tydle hovádiny neučí. Ale já ju znám, pánčičku jednu, ono na to jednou taky dojde.
Zato umim – nebo skorem umim – to, co Bubi neumí vůbec – jít dozadu, to se učim a docela mi to de.

A taky se ešče vyučuju na scíplýho pejska zastřelenýho, ale to máme prej teprf v plínkách, tohleto. Bubi už plínky nemá a pěkně jí ten scípnutej pejsek jde. Taky jí jde slalomování mezi lavičkama. To já ešče neumim. Ale!!!

Umim běhat vokolo. Vokolo čehokoliv a na vobě strany, heč! A taky jsem todle právě Bubici naučil, takže tetkon vobíháme voba na obě strany, jak pánčička káže a bavíme se.
Tetkon nedávno na chalupě jsem se začal učit na Podavače. Začali jsme s rukavicema a to šlo hned. Už i hrabičky podám. Musim se to prej dobře naučit, to podávání, protože pánčička je líná vylejzat ze záhonů a je taky dost sklerotická a dycky si někde něco nechá a nechce se jí pro to chodit Tak budu muset já. Jsem prej pracovní, tak ať pracuju. Inu proč ne, hlavně, když je u toho zábava. Já se totiž bavim rád.

Jooo a počkejte!! Taky umim borderu! Jo borderu! To jsem se naučil já, já sám!! To je zcela v mojí vlastní réžiji. Víte, jak se dělá bordera?? Viděli jste někdy pracovat borderu? Vona jde a pase, pak zalehne a pase vleže a hypnotizíruje to, co pase. To mi učarovalo, tudleten postup, a tak jsem to vzal za svý. Pasu taky. Šišky a balonky. Mám šišku nebo balonek a ty někde položim. Nejlíp, když se nikdo nedívá. To hlavně u šišek. Má to svůj důvod totiž. Když ji položim mezi vostatní šišky, tak voni pak nevědí, kterou šišku přesně pasu, a musej hádat. A tim je to celý napínavější. To u balonku odpadá, pravda, ten se ale zase lípějc pak kope. 

Takže já pasu, voni zaregistrujou, že pasu, a začnou se plížit. Jsem celej našponovanej. Ešivá trefěj tu správnou šišku?? Hm? A ešivá se trefěj při výkopu do tý šišku vůbec? To hlavně pánčička. Páč ta rozhodně Pelé nejni, teda. Pak čutnou a já startuju z lehu, vyrážim, letim, chytám, pádim, položim, zalehnu... Uznejte, že to nemá chybu! Jednu možná teda. Vobčas se mi stane totiž, že to, co pasu, zalehnu a pak jako nevim, co vlastně pasu, že jo. No. Prekérka trošku. Páč voni se mi pak hrozně smějou. Ale ať si to zkusej sami, co? Chtěl bych je vidět, jak jim osobně pude dělat bordera.

Šup na pařez!

Tak ale řekněte, že ta pánčička je vlastně nespravedlivá, dyž tvrdí, že toho tak moc neumim. Jsem náhodou učenlivej, nevim, ešivá vona si toho je dostatečně vědoma! Třebas tuhle, jdeme domů a u dveří do bytu vona řiká „Hele, páníček je doma, tak si zaťukejte na dveře, ať vám votevře! No!! No ťukni, ťukni!“ A co myslíte? No nejsem blbeček, takže mi to hned došlo, co mám dělat, a začal jsem bušit do dveří. Bubinu to nadchlo a začala taky bušit do dveří. Vzbudilo by to i mrtvýho. 

Vzbudilo to i pánika, votevřel dveře a pravil: „No nazdar!! Do teď tu byl božskej klid, a jen co ty dva hovádi dorazej, dorazí s nima i rozruch!“ A vocenil někdo, že jsme hnedle z fleku vobá věděli, co máme dělat, a bušili do dveří? Vocenil? Ne, nevocenil ani náhodou a radši řikaj, že nic neumíme. Jsou nespravedlivě nemožný, chtěl bych já je vidět, ešivá uměj něco z toho, co jsem tady vypsal, co? Nikdá jsem třeba neviděl, že by pánčička někomu sundavala fusky, to teda nene. Scíplýho pejska taky neumí. A mě tady bude pomlouvat. Jsem zkrátka nedoceněnej! Jsem chudák a myslim, že za trest se pudu aspoň 3x napít. Ať si zacvičí s hadrem, nevděčnice nevděčná!

Foto: autorka