Jak víla Netřebka spadla do kanálu

Udělalo se teplo až horko a motejl byl pořád v práci. Víla Netřebka měla ve svém domečku naklizeno, ba i celá oáza byla krásně vymalovaná dozelena novými listy a do modra jasnou oblohou. Včelka Máňa byla také v kalupu a víla Netřebka se začala trošičku nudit. Už i zkontrolovala svá pole v okolí. Většinou všude klíčilo obilí, tak byla spokojená, protože s řepkou a hladovými srnkami bývalo plno starostí.

A jak tak víla Netřebka měla dlouhou chvíli, napadlo jí, že by se zase mohla proletět se strýčkem Větříčkem. Teď už ale bude mnohem opatrnější. Podívá se jen shora po okolí, jestli někde neuvidí motejla nebo včelku Máňu, a zamává jim. Taky by mohla třeba zamávat na vrch Oškobrh, jako že dobrý, protože udělat na něj dlouhý nos při rozloučení nebylo moc zdvořilé.

Strýček Větříček, který měl také dlouhou chvíli, na vílí zavolání přiletěl zrovna jako vítr. Víla Netřebka na třikrát povyskočila a fííííí, už letěla nad polem a kvetoucími trnkami, kde motejl pro samou práci ani nezvedl oči k obloze. Tady bejval rybník Blata, křikl na vílu Netřebku strýček Větříček, a víla Netřebka pokyvovala, jako že ví. Však taky měla s těmi kapry plno práce, když jí proplavali až do snu.

Cesta k Oškobrhu, duben 2018

Sluníčko svítilo, strýček Větříček se lehounce vlnil a víla Netřebka si lebedila. Vrch Oškobrh už byl na dosah a tak se pomalu chystala vyseknout vrchu Oškobrhu omluvné pukrle, když tu náhle bum bác, strýček Větříček se celý zapotácel a víla Netřebka měla co dělat, aby se na něm udržela.

To je ten uličník Fukejř, křikl Větříček na Netřebku, drž se pevně! A stočil se celý do vrtule a víla Netřebka nevěděla, kde je nahoře a kde dole, protože Fukejř do strýčka Větříčka strkal stále silněji a silněji, až ho odstrkal někam k Libněvsi. A tam se oba větry do sebe opřely tak silně, že se víla Netřebka na strýčkovi Větříčkovi neudržela a padala a padala dolů, do vody. Pomoooooc! křikla. Vždyť já neumím plavat, pomoooc!

Co tu hulákáš? vystrčila z vody nos stará nutrie, která bydlela v doupěti na břehu. Tady hlídám já, aby tu byl klid a pořádek, a žádné křiklouny tu nestrpím. Ach kmotro nutrie, jak bych nekřičela, když jsem právě havarovala na neznámém místě v divočině, zalkala víla Netřebka, když přistála nutrii na hlavě mezi sklopenýma ušima. A hlavně se nepotápěj, prosím. Neumím plavat a tady mezi křovím na vodě se ani nedovolám strýčka Větříčka, aby mě odnesl zpátky domů, k motejlovi, lomila rukama víla Netřebka tak, že se stará nutrie celá dojala.

Přestaň tady fňukat, řekla brblavě. Předně nejsi v divočině, ale přistála jsi na Sánském kanálu. Pravda, je trochu zarostlý, ale divoký rozhodně není, zasmála se, až se kolem nich na vodě roztančila kola. Pomůžu ti. Kousek tě popovezu a pak se uvidí.

Výlet na Chotuc, duben 2018

A vidělo se. Ani slavný Phileas Fogg se svým francouzským sluhou Passepartoutem za celých čtyřicet dnů nepoužili tolik dopravních prostředků, jako víla Netřebka toho odpoledne. Poblíž Opolan nutrie přesadila vílu Netřebku na žabku kuňkalku, ta ji záhy předala vážce, potom jela víla Netřebka kousek cesty na rybí ploutvi, z jezů se spouštěla po pavučinách, kus cesty plavala na olšovém listu, onde ji svezla užovka, ba dokonce jela na klacíku i na malé lodičce z borové kůry. Když pak kolem plavala ropucha, víla Netřebka se zdvořile otázala, zda by se na ní mohla kus cesty svézt. Ale jistě, zaskřehotala žába. Za chvíli budou Budiměřice, tam se dostaneme do Mrliny a s Mrlinou do Labe. Já totiž mířím do světa, víme?

I toto, lekla se víla Netřebka. Já musím domů dřív, než se můj motejl vrátí z práce! Naštěstí to zaslechla jedna z kačen, co přebývaly na rybníčku ve vílí oáze, která zrovna letěla okolo. Kvá kvá, když si pospíšíme, stihneš to, zavolala na vílu Netřebku a naložila si ji na záda.

Když pak motejl přišel domů, viděl vílu Netřebku, jak sedí u okna a látá mu prošoupané spací ponožky. Tvářila se tak pilně, že by ho snad i zmátla, kdyby neměla do zelena ucourané šatečky, ve vlasech kus žabince a kdyby nebyla cítit stojatou vodou. A kdyby mu celé to vílí dobrodružství komáři venku nevyzvonili.

Bučický mlýn, duben 2018

Ale neřekl víle Netřebce vůbec nic, jen ji hezky objal a políbil. Hlavně že je v pořádku doma, pomyslel si, a malounko mu zatrnulo, do čeho že to se víla Netřebka pustí příště. Protože ona se určitě pustí.

Sánský kanál (zdroj zejména Wikipedie)

Sánský kanál, dříve Lánská strouha, je patnáct kilometrů dlouhý vodní kanál v nymburském okrese spojující Cidlinu s Mrlinou. Kanál byl zřízen za přispění Jiřího z Poděbrad coby přívod vody do zdejších rybníků, mimo jiné do Blata, kdysi s rozlohou přes devět set hektarů největšího rybníka v Čechách, který jako takový zmiňuje i Bohuslav Balbín, ovšem současně s kritikou chuti masa zdejších ryb.

Kanál vytéká nad obcí Sány u Bader z řeky Cidliny, ve vzdálenosti asi 3 km vede Souběžně s Labem a ústí do říčky Mrliny nad Nymburkem pod Budiměřicemi. U Křečkova směrem na Kovanice je zachován zbytek původního kanálu, který zde ústil do Labe. V 16. století se odděloval severně od Opolan u Mlýnku ze Sánského kanálu tzv. Nový kanál, který napájel 12 rybníků, včetně výše zmíněného Blata. Na kanále se nacházely tři mlýny.

Hospodářský význam kanál ztratil, když se v devatenáctém století místo chovu ryb začal v oblasti chovat dobytek a pěstovat cukrová řepa a rybníky byly vysoušeny.

Původně jsem chtěla navštívit a nafotit začátek i konec kanálu, včetně několika dalších zajímavých míst. Nakonec jsem se dostala jen na mostek poblíž Oškobrhu, kde jsem v Sánském kanálu vyfotila nutrii. Ale záměr neopouštím a věřím, že někdy nějaké fotky Sánského kanálu udělám.

A než se k tomu dostanu, můžete si přečíst reportáž o plavbě po Sánském kanálu na lodi (odkaz je zde), nebo si pustit video o putování podél kanálu na kolech (podívat se můžete tady).

Rekapitulace dubna

Na úplném začátku dubna bylo stále chladnější počasí a já jsem finišovala s dokončením quiltů na 12. Prague Patchwork Meeting, který se konal o víkendu 6.-8. dubna a kde jsme s Dalmi poprvé měly svou vlastní galerii.

Prague Patchwork Meeting, duben 2018

Když jsem odjížděla ve čtvrtek do Prahy, stromy byly holé, po cestě v neděli jsem už viděla rozkvetlé stromy. Nástup jara byl raketový, a protože bylo potřeba se i věnovat práci na zahradě, nestíhala jsem ho zachytit.

V prvních dvou třetinách dubna jsem fotila sporadicky a jen v nejbližším okolí. Dokonce jsem se za celý měsíc nedostala ani do oázy víly Netřebky. V druhé půli dubna jsem se ale vrátila na Oškobrh, abych vyfotila kvetoucí třešně.

Na Oškobrhu, duben 2018

Tentokrát jsem volila cestu z druhé strany, kde jsem cestou k vrcholu procházela mezi stovkami a tisícovkami líhnoucích se divokých včel-pískorypek. Bylo to úžasné ráno, kvetoucí Oškobrh se nedá popsat, ani vyfotit, ten se musí prožít. Odpoledne jsem ještě zvládla příjemné Pražení, spojené s představením Dededivadla. V samém závěru měsíce jsme se s ri vydaly do Rožďalovic, k Bučickému mlýnu i na Kuncberk. Během měsíce jsem se pokusila zachytit proměny Havranského dubu. Poslední dubnový den byl nejen úplněk, ale také se u nás stavěla májka a zapaloval oheň. Spíš než na čarodějnice byl na buřty pro děti.

Koncem měsíce dubna jsem se dozvěděla, že Blekoušek už nikdy nepřijde, protože ho srazilo auto. Ještě pořád se s tím nedokážu úplně srovnat, chybí mi na zahradě.

Na začátku měsíce slunce vycházelo v 6:43 a zapadalo v 19:33. Na konci měsíce vycházelo v 5:43 a zapadalo v 20:18 hodin. Po chladnějším začátku se v dubnu prudce oteplilo a teploty často stoupaly do letních hodnot. Všechno rozkvétalo a odkvétalo velice překotně. Tak překotně, že jsem to občas ani nestihla vyfotit.

Foto: Vave. Další obrázky si můžete prohlédnout níže v klikacím okénku nebo přímo zde na Rajčeti.

Osobní stránky autorky: http://www.vave.biz