Jedna želvovinová kočička neměla svůj domov a žila na kraji vesnice. Přes léto si sehnala jídlo bez větších problémů, ale s příchodem podzimu nastaly potíže. S prvním sněhem už byla situace zoufalá. Kočička se odvážila hlouběji do vesnice. Najednou ji zaujala veliká funící nestvůra. Zrovna přijela mašinka.

Hlad a zima ji ponoukly k hledání útočiště uvnitř boudičky pro strojvůdce. Tam bylo teplo a topič si uvnitř nechal aktovku se svačinou. Taková aktovka není pro kočičku vůbec žádná překážka. Snědla topičovi nejen uzený bůček, ale i chleba. Poté v tichém koutku usnula. Když se vzbudila, mašinka už zase jela. Kočička byla plachá a raději zůstala schovaná.

Časem si strojvůdce a topič všimli, že se jim ztrácejí svačiny. Zlobilo je to a rozhodli se nastražit na zloděje past. Položili v boudičce kousek šunky a předstírali, že odcházejí. Ve skutečnosti číhali v úkrytu. Šunka krásně voněla a kočičce se sbíhaly sliny. Opatrně vylezla, přičichla a pustila se do ní. V tu chvíli se na ni topič se strojvůdce vrhli.

Po velké honičce a litém boji kočičku konečně pevně drželi. Kočička měla smutné oči a slabě mňoukala. Oběma se jim jí zželelo, vydali šunku a topič odešel domů společně s kočičkou.

Kočička se jim postupně naučila důvěřovat, pomáhala jim s mašinkou a topič už nikdy nezapomněl rozdělit se s kočičkou o svůj proslavený uzený bůček.

Dobrou noc, a když budeš pěkně spinkat, tak za tebou přijde kočička.

Nenelka jako kotě | foto: Naďa J.