Jste-li spíše přírodní typ, který rád tančí na palouku u krásného jezera mezi lesy za svitu hvězd, nemohu než doporučit severovýchodní část Litvy okolo měst Ignalina, Visaginas a Utena - jste-li spíše člověk městský, určitě vás okouzlí Vilnius, Kaunas, Klaip?da i další, menší města. Pokud si někdy připadáte, jakoby vrcholný středověk bylo to pravé pro vás, nevím o ničem, co by vám mohlo lépe splnit vaše sny, než templářský hrad Trakai a mnohé další mohutné tvrze a hrady, po této zemi rozeseté. V Litvě si snad každý to své najde a to ho chytne za srdce.

Nejkouzelnější mi přišla severovýchodní Litva. Hluboké borové lesy, mezi kterými se zrcadlí čistá jezera, nejsou jen v noci odrazem dávných mýtů a legend - i přes silnou katolickou tradici v zemi se vždy v každé obci najde nějaká ze dřeva vyřezaná socha místního bůžka, který nad jejími obyvateli bdí - kolikrát jsem takovou sochu našel přímo u kostela. Pro znalce díla J. R. R. Tolkiena: tato část země je takovým Lothlórienem - třebaže jsem tam žádné elfy nepotkal, umím si je tam velmi dobře představit. Je tam také nejřidší osídlení v zemi, města jsou malá - tedy mají městský charakter, a přitom nemají více, než deset tisíc obyvatel - a vesnice jsou maličké, malebné a takové severské; povětšinou složené ze dřevěných domků podobného vzezření, jako jsou ty ve Švédsku, s dřevěným kostelíkem a bůžkem hlídajícím náves. Nejkrásnější čas v této části Litvy je podvečer přecházející v noc, zejména pak na jaře či v babím létě. Zatím jsem tam nebyl na podzim (říjen/listopad), ale co jsem slyšel od místních, tehdy bývají lesy nejtajemnější a příroda taková nejkouzelnější během celého roku.

Litva má však i velmi krásnou lidskou tvář, která se odráží ve městech. Dominují jí celkem čtyři města: Vilnius, Kaunas, Klaip?da a Šiauliai. Největší z nich, hlavní město Vilnius, je však jen o něco málo větší, než Kaunas, který je asi o tolik větší, než Klaip?da - a co se Šiauliai týče, je to město velikosti přibližně Hradce Králové, nicméně jeho pověst utváří především asi deset kilometrů od něj vzdálený Kopec křížů (Kryži? Kalnas), který patří mezi nejvýznamnější katolická poutní místa Evropy. Město samotné se Hradci hodně podobá, má pěkné, byť nevelké centrum, a okolo něj je relativně moderní zástavba. Vilnius a Kaunas vypadají jinak. V nich jakoby se zrcadlila majestátnost Krakova či Wrocławi, jsou to města plná úzkých uliček i širokých bulvárů a především Vilnius je plný kostelů.

Polský vliv je v této oblasti Litvy nejsilnější a není divu - žije tu dodnes poměrně početná polská menšina a narodil se tu Adam Mickiewicz (Litevci mu říkají Adamas Mickievičius) - a to pro Poláky něco znamená. Dodnes mnoho Poláků považuje Wilno, jak ono město nazývají, za polské, podobně jako například Grodno, Brześć nad Bugiem (běloruský Brest) či Lwów - což je velmi patrné i v tom, že oslovíte-li někoho otázkou "Dzień dóbry, prosze mówi pan/pani po polsku?", je velmi pravděpodobné, že odpověď bude kladná. Vilnius je vůbec zvláštní město, je tam patrný velmi citelný vliv kromě polského a litevského zejména židovský a běloruský. Hlavní bulvár ve městě, podobný pražským Příkopům, se jmenuje Německá ulice (Vokieči? gatv?) a po jeho obou stranách se za vznešenými domy rozkládá židovská čtvrť bohatých domů v úzkých uličkách. Městu dominuje obrovská románská bazilika, za níž je vidět na litevské poměry poměrně vysoký kopec, jehož vrcholek zdobí tři velké bílé kamenné kříže.

Klaip?da se od těchto tří měst velmi významně liší. Je to město přístavní, velmi historické a těsně spjaté s hanzovní dobou, což dokládá architektura v centru města - hrázděné domy, domy s vysokými štíty u řeky Dan?, která v Klaip?dě ústí do moře. Městský gotický hrad z červených cihel, ne nepodobný tomu v Trakai, se rekonstruuje - nutno poznamenat, že komunisté jej zbourali a na jeho místě postavili chemičku. Chemička se odsunula pryč a v současné době jsou už vztyčeny hradby a je obnoveno celé podzemí hradu. Klaip?da je svým vzezřením i svou atmosférou vlastně takovým menším Gdańskem. Naproti od města přes Kurský záliv se nachází asi kilometr široká Kurská kosa (Kurši? Nerijas; Neringa) s písečnými dunami, vojenskou pevností tereziánského typu, kde byl za války koncentrační tábor, několika skanzeny a asi padesát kilometrů dlouhou a padesát metrů širokou pláží z jemného písku směrem k moři.

V Litvě se ovšem nachází i několik významných středověkých památek, z nichž nejcennější a nejkrásnější je vodní hrad Řádu německých rytířů Trakai, památka zapsaná na seznam světového dědictví UNESCO. Je na ostrově uprostřed velkého jezera, vede k němu dřevěný most z pevniny, nicméně nejkrásnější je na něj pohled z loďky, kterou si lze za nevelké peníze půjčit. Na naší cestě jsme jej viděli probouzet se do nového dne za ranních mlh a tehdy byl doslova takový, jako by bylo patnácté století a na každé z jeho věží by stála posádka řádových rytířů.

Litva je opravdu velmi krásná země a můžu říct, že z těch tří pobaltských zemí mě vzala za srdce nejvíce - a předčit třeba takové Estonsko, to je už něco :). Skutečně mohu jen doporučit - ať už města, toulání se po lesích či divoké ježdění na koni na širokých pláních v západní části země.

Několik praktických informací:

Co se týče dopravy, dá se realizovat poměrně snadno buď letecky do Vilniusu nebo Klaip?dy (letiště Palanga), ČSA létá několikrát denně, případně vlakem - ideální je večer vyrazit z ČR a dopoledne být už v Litvě, případně autem. Doprava po Litvě je hromadnou dopravou nejlepší vlakem, existuje zde však i velmi hustá síť autobusů. Lze počítat s tím, že takřka všude lze platit kartou, hotovost není skoro vůbec potřeba. Jinak bezpečnostní situace je stejná jako v ČR, pohonné hmoty stojí cca o korunu až dvě méně, než u nás. Jeden litas (LTL) je zhruba 8,50 CZK, přičemž ceny jsou v supermarketech podobné, jako u nás, zatímco restaurace a jakékoliv služby jsou dražší.

Silnice jsou v dobrém stavu, v Litvě jsou dvě velké dlouhé dálnice (Vilnius - Kaunas - Klaip?da a Vilnius - lotyšské hranice směrem na R?gu), několik rychlostních silnic, silnice první a druhé třídy jsou zpravidla dost široké, přesto silnice třetí třídy jsou většinou prašné; přesto dobře stavěné a udržované, takže jízda 80-90 km/h je po nich bezpečně možná i s menším drncáním, než po mnohých našich asfaltových špatně udržovaných trojkách (mám na mysli zejména ty v trutnovském okresu, znalci zdejších poměrů budou znát :)).

S policií nejsou žádné problémy, naopak, kdykoliv jsme potřebovali poradit, policisté byli ti nejlepší, na koho bylo dobré se obrátit. Co se jazyků týče - starší generace mluví polsky a německy, někdy rusky, avšak doporučuji oslovit třeba anglicky nebo polsky a na ruštinu přejít až posléze, protože ruština v Litvě není zrovna oblíbená, mladší generace zvládá často bez problémů angličtinu a němčinu. S angličtinou nebývá problém ani v jakýchkoliv informacích (turistické ve městě, případně informace na nádraží).