28.3.2024 | Svátek má Soňa


Diskuse k článku

BTW: Sledování

Když byly děti maličké, tak jsem měla pocit, že nic horšího než čtyřiadvacetihodinová nepřetržitá služba u snad nikdy nespícího hyperaktivního a potravu odmítajícího mrňouse mě nemůže potkat. Jak málo jsem toho věděla o výchově!

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
Jana Vágnerová 9.1.2006 13:29

Děti

svatá pravda, a ještě ten výraz, když něco řeknu nebo udělám blbě. Již téměř 30 let to snáším a doufám, že budu snášet do konce života.
Zdravím Jana Vágnerová
jerzy/jana 30.6.2007 19:38

Re: Děti

Jano!  to ja Jurek z Warszawy czy to Ty jesteś jano? Tyle lat. Napisz   jerzyyyk@wp.pl

Czekam Jano.

Beňa 6.1.2006 18:48

Tak už je večer

a já nestihla za celý den něco napsat k dnešnímu tématu, ač je mi velmi velmi blízké. Tak alespoň teď. Bývala jsem matka fanatička, která nikdy nechyběla na besídce ve školce, na žádném rodičáku - hlásila jsem se na každou rodičovskou aktivitu, takže svým dětem jsem dělala pionýrskou vedoucí a jezdila s nimi a jejich kamarády celé roky na tábory, vymýšlela pro ně bojovky a tak, zajímala se o všechno, co je kdy bavilo a podporovala každý jejich koníček  s euforií prožívala taneční, maturitní plesy a když jsem se z pracovních důvodů nemohla zúčastnit předávání maturitního vysvědčení, hrozně jsem to obrečela. Fakt jsem si to všechno užívala a bylo to moc fajn. Starostí pochopitelně bylo také dost. Že s malými dětmi jsou malé starosti a s velkými velké, to je věc notoricky známá, ale jak to bolí, když to člověk žije, auva jauva...Když jsem si přinesla prvního synka z porodnice, tak jsem nad ním brečela, protože jsem nevěděla, jestli všechno dělám tak jak mám, jak často jsem si na to vzpomněla jako matka dospívajících a dospělých synů, jaká to byla tehdy "brnkačka" a kdybych byla věděla, jak to bude stále těžší a těžší, tak bych buď brečet ihned přestala nebo ho běžela vrátit do porodnice .  Ale jak pěkně napsala níže pecka, někdy,  když se v nějaké životní situaci zachová mé dítě tak, jak jsem ho od toho miminka směrovala, tak to zahřeje srdce. Takže pecko - zažila a souhlas ..
pecka 6.1.2006 15:45

A taky

paní R. a ostatní spolukorespondenti, taky prožíváte někdy, zřídka, to blaho, když v nějakém projevu svého aplégra spatříte/uslyšíte nějaký (pozitivní) výsledek své výchovy? Jak dělá nebo říká sám od sebe něco, co se do něj ať už explicitně nebo příkladem dlouhá léta hustilo. Zrovna si nevzpomenu na konkrétní případ , ale pamatuju si ten pocit, takže už jsem to určitě zažila .
Iva 6.1.2006 10:20

Lidičky

víte, co mě ráno napadlo, ještě než jsem otevřela Zvířetník? Že jsem moc pyšná na to, že můžu být ve společnosti takových lidí, jako jste vy.
Zdena bez psa 6.1.2006 12:56

Re: Lidičky

Já jsem si to svého času v hlavě formulovala jako "Vyšší režii" , která sem přivedla tak nááádherné společenství.
Iva 6.1.2006 13:06

Zdenóó

dotázek, jste ještě v kontaktu s tou vaší holčičkou? To by mě taky moc zajímalo.
Zdena bez psa 6.1.2006 13:12

Re: Zdenóó

Ivo, kterou myslíte? (Moji dceru, kamarádcu - dceru z USA, nebo moji číču, nebo hafušu šarpeje,)
Iva 6.1.2006 13:48

Re: Re: Zdenóó

tu Nepálskou :-))
Zdena bez psa 6.1.2006 13:54

Re:Ivo já jsem OSEL!!!

Už vím, kterou máte na mysli. Jmenuje se Kumari a žije s vdanou sestrou a babičkou. My jsme jí platili školu a oděv do konce školního roku 2004-2005. Bydlí na malé vesnici. Už školu vyšla. Kontakt s ní byl ze začátku velmi sporadický. Jen vysvědčení přes charitu. Asi po dvou letech jsme dostali prostý anglický dopísek a fotku i s babičkou a sestrou. Měla u sebe domácího mazlíčka - kozenku. Měli jsme instrukce, že nemáme posílat nákladné dárky. Ale nedostala jsem odezvu ani na pastelky, omalovánky a anglickou Pejska a kočičku od Čapka. Bylo mi to trochu líto, ale během let se to trochu lepšilo. Nemám už na to děvčátko kontakt, ale doufám, že to bylo správné. Nyní si netroufám udělat tak dlouholetý závazek. Měla bych jít letos do důchodu a nevím, kam mi bude sahat triko. To je úsloví mého dědy sprosťáka, který nesnášel dluhy a říkal, že si má člověk vyskakovat o něco míň, než mu sahá triko .
Iva 6.1.2006 14:04

Nejste .

Iva 6.1.2006 14:07

Znova Nejste :-)

zajímalo mě jestli si ještě píšete. A s těmi dárky, to taky nedopuručují, protože bohužel to zůstane viset někomu za nehtama :-(
Zdena bez psa 6.1.2006 14:19

Re: Ivo, už si nepíšeme,

ale z toho nejsem smutná. Ona jí angličtina dělala trochu potíže a v té vesnici nemá živáčka, který by jí pomohl. Anglicko-nepálský slovník jí asi taky těžko pošlu . Podle výsledků byla mnohem lepší v počtech a zeměpise, tělocviku a v něčem, co bych nazvala ruční práce. Ale když si představím, že její krásná sestra a babička jsou analfabety, těší mne, že je v té rodině človíček, který má schopnost kontaktu se světem. A pro příští generaci je dobrým vkladem.  Od začátku jsem tvrdila, že ještě větším, než kluk. 
Krásnou sobotu a neděli všem .
Iva 6.1.2006 14:45

Re: Re: Ivo, už si nepíšeme,

tak to chápu, a přeji všem hezký víkend
Vave 6.1.2006 10:00

Jak jen to děláte, milá paní Dé,

že jdete rovnou pod kůži! Samozřejmě máte naprostou pravdu a jen bych si přála, aby bylo víc takových rodičů jako jste Vy a jako jsou milí Zvířetníci. Pak by totiž bylo na světě mnohem lépe a člověk by potkával LIDI.
zana 6.1.2006 9:06

krásné...

a moc pravdivé. Asi hlavní mi vždycky připadá trpělivost, možná až trocha laxnosti  - na základě vlastních zážitků soudím, že věčné okřikování a radění vede spíš k tomu, že vychovávaný přestane vnímat, co to ten rodič furt mele.
MP 6.1.2006 10:18

Re: krásné...

Souhlas a je krásné,když přijde období otázek od rána do večera.A pak za hodinu ta samá otázka na to samé a čekání zda bude stejně odpovězeno. Pak období kdy tyto kontrolní otázky jsou kladeny třeba až druhý den. A další otázky typu ty to tak říkáš a děláš to jinak. Podařilo se mi udržet dialog se svými dětmi a stále se za mnou vracejí a to považuji za jednu z největších radostí života. 
Iva 6.1.2006 8:10

Áááááách jo

jedno mládě se už postavilo na vlastní nohy, druhé nás co nevidět opustí a teď znovu začneme řešit pubertičky u nejmladších členů rodiny. Ale za sebe můžu říct, že se moc ráda vracím k rodičům, abych si mohla postěžovat na "bebínka", která jsem utržila v týdnu :-D
Zdena bez psa 6.1.2006 7:39

Tak, tak.

Babička říkávala :"Malé děti, malé starosti - velké děti..." Jelikož jsem prodělala 4 puberty, mimo vlastní a každá byla jinak náročná, jsem ochotná nastavit rameno každé kamarádce, která potřebuje poplakat nad problémy s velkými dětmi. Ne, dělám si legraci. Opravdu je nesmírně náročné a bolestivé milovat vyrostlé dítě s náručí, která je pro něj stále otevřená, ale nikdy se nezavře. Jesti mne pochopíte. Prostě velké dítě má jistou máminu náruč, která je stále otevřená, ale nikdy se nezavře. (At už s dítětem uvnitř,aby ochránila před problémy světa,  nebo venku, když si toho neváží, nebo nechce poslechnout maminku)  Tohle vědomě ubalancovat, mi připadalo velmi těžké. Teď už balancuji rozsach kecání do výchovy vnoučat. Taky dobrý úkol . A co se týká chyb a prohřešků vychovatelů, připadalo mi vhodnější, klidně přiznat chybu a omylnost. Asi to byl protiklad neomylnosti mých vychovatelů.
Fallowa 6.1.2006 9:14

Re: Tak, tak.

Taky jsem se nestyděla přiznat chybu a nestyděla jsem se ani nechat od nich poučit - např.práce s PC je pro moji generaci(aspoň pro mně určitě)zajímavé dobrodružství.Když jsem viděla prvně počítač asi v 35letech,zabíral celou místnost.Co se týká příkladného chování jsem snad uspěla,až na pár drobných konfliktů v pubertě jsem s kluky neměla žádné problémy.
Alča 6.1.2006 7:36

Opět se Vám povedl velmi pěkný článek

k zamyšlení. Velmi Vás chválím za to, že jste si našla při výchově dětí čas na odbornou literaturu. Jsem přesvědčena, že kdyby každý rodič přečetl alespoň základy vývojové psychologie, měl by v mnohém ušetřenou práci. Vědět, že období vzdoru je několik, kdy jsou a (což je nejdůležitější) proč jsou, že v šesti letech je člověk v podstatě "hotov", že puberta se dá přežít bez úhony, a že vše je vlastně jen zákonitostmi ve vývoji člověka, dokáže hodně povzbudit. V naší rodině mi manžel říkal, že on děti vychovávat nebude, protože já na to "mám papíry", tak to umím lépe. Dodnes nevím, jestli pochopil moje varování, že výchova dětí nespočívá v  kázání a mentorování - že jde hlavně o to, jaký člověk je,  že vychovává svým příkladem, a že před dětmi nemá smysl si na cokoliv hrát, nebo lhát.
Zkrátka: málokdo si uvědomuje, že má-li svěřené děti do výchovy a chce-li  z nich mít dobré lidi, musí být (a to ve své podstatě a svým bytostným zaměřením) především on sám dobrým člověkem.
evam 6.1.2006 8:54

Re: Opět se Vám povedl velmi pěkný článek

 ...krásné, moudré a výstižné..!