Malebná krajina Vysočiny se v sobotu navzdory pochmurným předpovědím koupala ve slunci a ukazovala svoji nejvlídnější tvář. (Začarované počasí vydrželo po celý den, teprve v neděli se podařilo úporným lijákům prorazit magickou ochranu:)) Parkoviště u penzionu Selský Dvůr se rychle zaplňovalo auty, lidmi a psy. Atmosféra byla vynikající – lidé se zdravili, objímali a radostně vyvolávali své známé, zatímco dárky a dárečky plynuly všemi směry. Setkání začalo.

Program byl bohatý a velmi dobře připravený – velký dík za to patří Bláže a jejímu realizačnímu týmu:)) Začalo se coursingem – během psů za návnadou. Nálada byla skvělá a stejně jako minulý rok se ukázalo, že je víc psů (bez jakýchkoliv zkušeností), kteří se na tento sport zcela spontánně těší, než je těch, které nijak nezaujme. Smečka účastníků byla neuvěřitelně rozmanitá – od trpasličí pudličky až po ohromnou německou dogu. Běhala se dvě kola, přičemž v prvním kole účastníci běhali sólo, v druhém se již soutěžilo po dvojicích.

Stejná sestava soutěžících potom nastoupila k tréninku agility. Jestliže výkony nebyly vždy špičkové, tak se dalo vždy spolehnout na snahu, dobrou vůli a skvělou náladu v obecenstvu.

Ukázka tance se psem byla přívětivou tečkou za aktivním sportováním. Obě fenky – čínský chocholatý pes i border kolie – pracovaly velmi přesvědčivě a sklidily i se svojí paničkou náležitý potlesk.

Po sportovním odpoledni následoval oběd, volná zábava a posléze posezení u opečeného prasete. Nelze tu podrobně popsat vše – všechna blahopřání, odměny, srdečně rozhovory nebo zpěv s kytarou. Byli pozdraveni nepřítomní (hromové sborové ahóój přes mobilní telefon se začíná stávat potěšující tradicí), vzpomněli jsme si na naše zahraniční přátele. Zábava rozhodně nevázla a vydržela dlouho přes půlnoc.

Ostatně  nemyslím, že by zrovna citace programu byla na tomto Setkání tím hlavním. To nejdůležitější totiž spočívalo v realizaci vší té dobré vůle, která Zvířetníky existuje. Na první pohled – aspoň v kontextu obrazu světa, jaký je dnes a denně předkládán médii – vypadá naše společenství velmi nepravděpodobně. Ale když se na tom zamyslíte, tak nejde o nic jiného, než o naplněnou potřebu skupiny lidí najít místo, kam by mohli patřit takoví, jací jsou. Co na tom, že nám k tomu pomáhají moderní komunikační technologie? Základ je ryze lidský.

PS: Setkání Zvířetníků 2008 je již minulostí a pomalu se spřádají plány na to příští. Ráda bych tu vyzvala čtenáře, kteří se stále ještě schovávají za bukem coby mlčící čtoucí – naše společenství je otevřené a rádi přivítáme všechny, kteří se k nám budou chtít přidat.

Další fotky najdete zde:

Dede 

Xerxová 

MaRi 

Zana 

Štětinka