Neviditelný pes

PSI: Canis lumpus bíglus

5.10.2017

Už je to skoro rok, kdy jsem se musela rozloučit s úžasným parťákem, bíglem Barrym. A téměř celý ten rok probíhal doma tichý souboj o nového bígla. Souboj ani ne tak o druhého psa či o plemeno, ale o to, že jsem tentokrát chtěla z útulku vytáhnout psího důchodce.

Celou dobu se v útulcích objevovaly staré fenky, až se mi přímo pod nosem vyloupl dvanáctiletý dědeček. To už jsem nevydržela a v pátek 15. září změnil bíglík trvalé bydliště. Jen z původní představy o poklidném staříkovi poněkud sešlo – milý bígl vyběhl bohnický kopec, po příjezdu domů spolu s Vaškem vesele oběhl celý les a ani další dny se nezastavil. Povedený důchodce na dožití!

Bígl

Díl první – útulek:

Tohle zařízení by mělo o nalezené psy pečovat. A případné zájemce o psu pravdivě informovat. Nepodařilo se jim ani jedno. Než jsem si pro psa jela, dvakrát jsem volala, vyptávala jsem se zejména na zdravotní stav. Boule na noze, jinak dobrý. Na místě stejná informace. Skutečný zdravotní stav děsivý. To, že je kastrovaný, jsem se alespoň dozvěděla na začátku, i když v nabídce byl jako nekastrovaný.

Menhir

Ale jako bonus na závěr veterinářka jen tak prohodila „no já si myslím, že je asi hluchý, ale třeba to jenom dělá“. COŽE? Dávno podepsáno, zaplaceno, pes na mém vodítku... no, Baroušek byl ke stáří taky hluchý... jasně že už jim ho nevrátím. Ale proč mi tohle od začátku tajili? Vždyť tím psu, novému majiteli a nakonec i sobě, jenom přidělají problém, jen zvýší pravděpodobnost, že se jim pes vrátí zpátky, protože nový majitel hendikep nezvládne!

Jasně, měla jsem se s ním nejdřív projít, přišla bych na to, přišla bych i na to zdraví... Útulek navíc psa nabízel jako „ne k aktivním majitelům, na dožití“. No, nedovedu si představit, jak si tohle ušaté torpédo vezme babička s tím, že už to spolu nějak doklepou. Pokud je pes aktivní, je jedno, že je mu dvanáct, ale tu babičku by uvláčel.

Díl druhý – zdraví:

Zkamenělý mnich

Péče v útulku byla opravdu příkladná: drápky přerostlé tak, že pes nemohl normálně chodit – prsty se mu různě skládaly a vytáčely. Třícentimetrová tříska propíchnutá skrz dáseň a rozložená už na vlákna. Zuby děs a hrůza – zřejmě dojde na čištění ultrazvukem. Zuby jsou to jediné, z čeho neviním útulek, tohle se utvářelo roky. Jeden špičák je dvojitý, v něm zůstává a hnije žrádlo. To nikdo 12 let neviděl? U tlamy visely černé rampouchy zaschlých zbytků, pod nimi zánět z dlouhodobého uzavření kůže. V uších nepopsatelná hrůza, obrovské černé kusy, zánět jako hrom. Že už nic nemůže překvapit? Ještě máme druhý konec psa. Když jsem nahmátla anální žlázky, chvíli jsem uvažovala, jestli pes není kryptorchid a tohle nejsou nesestouplá varlata. Protože TOHLE přece nemůžou být žlázky! No, tak můžou. Nakonec šlo ven neskutečné množství tuhé pasty.

Pes byl v útulku dva měsíce. Já vím, že toho mají hodně, ale alespoň dobrá přijímací prohlídka a třeba jednou za měsíc prohlédnout ty nejzákladnější věci, jako právě uši, tlama, tlapky, žlázky? Pět minut na psa? Kolik zbytečného utrpení si musel tenhle pes zažít? Jaký je asi zdravotní stav těch ostatních?

Pegas

Díl třetí – jméno:

Konečně něco veselejšího. Původní jméno – některé z „C“ of Volcano Cotopaxi, nejpravděpodobněji Cerberus. Útulkové jméno Buči. Tak z toho jsme si nevybrali. Předběžné pracovní jméno Dědek k němu nesedí ani trochu. Naši mu říkají Kolombo (celé čtyři dny u nich neúnavně pátral – po čemkoliv k snědku). V tipech podle psího kalendáře mne zaujalo Carpe Diem – jo, tohle jej vystihuje. Ale jako jméno nic moc. Karp? Carpe Diem = CD = Cid, Sid? Brumla, Brumík? Atom? (to zní dobře! Autorka PetraK), Sam? („to samo“), Mýval? (Nudíte se? Kupte si ...), Duracell? Bíglus chlupatus psus nenažranus? Typotvoropadejztékuchyně? Přijímám další nápady!

Padlý bígl

A jak si žijem:

Doma se chová vcelku vzorně. Vašek, a nakonec i přítul, podle očekávání přijali přírůstek jako fakt. Ne že by měli na výběr. Ale... páníček nějak podezřele ochotně drbe. No, on se taky bíglík velmi rád nechá, to zvíře je neskutečně kontaktní a umazlené. Jen ty noční přestavby pelíšků by si mohl odpustit (ale už spal i v posteli, přitulený!). A tu svou nenažranost.

Žízeň

Ač bígl, překvapivě se venku drží u nás. Hlavním problémem tak zůstává hluchota, pravděpodobně způsobená stářím. U aktivního psa v novém prostředí je to velká komplikace. Najednou nemám ten nejmocnější komunikační prostředek, kterým můžu psa spolehlivě vést, chybí mi ta obrovská škála od bouřlivé pochvaly přes tichý souhlas až po ostrý nesouhlas, ba přímo zařvání. A hlavně mi chybí možnost psa zastavit, upozornit, přivolat. Můžu jej naučit na posunky, hodně toho i umí, ale základem posunků je, že je pes musí vidět. Musí vědět, že se na mne má podívat. Na přehledném místě jej uběhnu, v křoví mám smůlu.

Edit po prodlouženém víkendu v lesích: už jej nedoběhnu, zrychlil. Naučit Vaška přinést stopovačku (zakončenou bíglem) je velmi dlouhá práce s nespolehlivým výsledkem. Přitom pes je opravdu hodný, za zajícem se jen v klidu rozešel, na daňky a krávy jen zíral, s kocourem se očichal. Vůbec nemá snahu kamkoliv utéct. Jenže nechci riskovat. Ač zavilý nepřítel elektrických obojků, uvažuji o jeho vibrační verzi, která by psa upozornila, že se na mne má podívat nebo přijít. Ale představa venčení psa s ovladačem, brr.

Konečně spí

Na cizí psy občas štěká, ale při kontaktu je přátelský. Je to bígl, takže neskutečná popelnice – už jsem si s Vaškem odvykla. MHD i auto zvládá bez problémů, doma i v práci se chová slušně. Pohodové byly i návštěvy čajoven, i když vždy po celodenním ťapání v lese. Milý, hodný, vychovaný, aktivní a pohodový pes, vždy dobře naladěný, vždy připravený k akci. Prostě bígl. Nudíte se? Vemte si z útulku staříka na dožití!

Foto: archiv Petrs01.

Petrs01 Neviditelný pes


zpět na článek