29.3.2024 | Svátek má Taťána


PSI: Australský ovčák Teddy Bear

19.1.2017

Dlouhá léta jsme byli zvyklí, že v našich domácnostech žili s námi psi. A když nastalo nezvyklé volno a smutné prázdno, začali jsme okamžitě přemýšlet, jakého nejlepšího parťáka vybrat. Protože razíme teorii, že psa je potřeba vidět, ale nic obrovského, co bychom v případě potřeby nezdvihli, jsme nechtěli, padla volba před pár lety na australského ovčáka. Splňoval naše požadavky na rozumnou povahu, snadnou výchovu, ochotu se stále něco učit a být dobrým parťákem při procházkách a sportování (nic přehnaného v našem případě) a zároveň s krásným exteriérem. No něco se podařilo, něco méně.

Ještě nevím, co od vás mohu čekat.

Počátky nebývají vždy jednoduché, a tak jsme se při jedné z prvních procházek přesvědčili o Teddyho lásce k vodě za jakéhokoliv počasí. Vyrazili jsme s nádhernou sametovou kuličkou za velkého mrazu v Praze do Stromovky. Jaké bylo naše překvapení, když po pár minutách skočil do Říčky a udělal si svých pár prvních temp. Samozřejmě bylo okamžitě po výletu a mazali jsme hned domů, aby nám štěňátko nenastydlo. Tenkrát jsme si ještě mysleli, že tam sklouzl omylem, ale hned při první nové příležitosti si to zopakoval... Takže první ponaučení – během zimy se vyhýbat vodním tokům, abychom sobě ušetřili nervy a Teddymu zdraví.

Když jednoho přepadne spánek.

V prvních dnech jsme se také měli přesvědčit o jeho poněkud slabší povaze v přítomností dětí. Jakmile viděl menší drobotinu a slyšel jejich výskání, bral „do zaječích“ a neviděl, neslyšel. Protože jsme byli vždy zvyklí, že hafani měli ve většině případů volnost bez vodítka, došlo k druhému ponaučení: na děti je třeba si postupně zvykat. A tak jsme odpoledne trávili před školou a školkou a postupně zvyšovali dobu pobytu. Vypadali jsme sice jako pedofilové, ale co bychom neobětovali pro štěňátko.

Takto se dovedu vylepšit.

A abych nezapomněla, mezi Teddyho radovánky patřila a stále patří kombinace koupele a následného vyválení v písku, hlíně či alespoň v prachu. Jednou se zadařilo jej i při této činnosti zachytit na telefon, takže je zdokumentována přeměna z čisťounkého, běloskvoucího psa v příšeru z bažin.

Ale abych jen našeho Teddyho nehanila, přináší nám stále i mnoho pozitivních zážitků. Jedním z mnoha byl jeho první coursing. Byl tam jako odrostlé štěňátko, či spíše jako dorostenec a byl moc šikovný.

Pan Důležitý.

Nevěděli jsme, co od něj čekat, zda se vůbec rozběhne za „návnadou“, ale choval se jako ostřílený borec a vybojoval si svoji první odměnu. Párkrát jsme si to zopakovali k Teddyho spokojenosti, ale pak jsme nabyli dojmu, že nám to kazí výchovu při procházkách v terénu, či přímo v lese, kde měl velkou chuť něco pronásledovat a to rozhodně nebylo naším cílem. Nevíme, zda to opravdu bylo v návaznosti na coursing a nebo jen zvítězila psí přirozenost, ale pro jistotu jsme tuto zábavu skončili.

Venčení.

Takže zcela logicky došlo i na jiné sportování – projížďky s milovaným koněm. Myslím, že si toto užíval jak kůň, tak Teddík. Zvláště když byla smečka početnější a všichni čtyřnožci si pěkně protáhli svaly a na závěr si dali lázeň v potoce, který protékal na ranči u stájí.

Měli jsme pocit, že jsme výchovu už zvládli (ovšem na některé jedince zde nemáme a mít nebudeme) a tak padlo velmi závazné rozhodnutí – pořízení dalšího australáka. Ale o tom až příště...

Foto: autorka. Další obrázky si můžete prohlédnout přímo zde na Rajčeti.

Maxíková Neviditelný pes



KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !