29.3.2024 | Svátek má Taťána


AUSTRÁLIE: Jak nakrmit přelidněnou planetu

9.8.2016

Lidstvo se na planetě Zemi množí více jako králíci a šíří zhoubněji než rakovina. Děje se tak díky až neskutečné přizpůsobivosti tohoto živočišného druhu. Dovede žít v pouštích kde občas není jen nedostatek vody, ale teploty dosahují až 50 °C a zrovna tak v severních šířkách na Sibiři a v Kanadě, kde zimní teploty klesají pod -50 °C. V této přizpůsobivosti danému prostředí jej předčí snad jen některé duhy hmyzu.

Jen za letošní rok přibylo více jako 38 000 000 lidiček, kterých po zeměkouli pochoduje přes 7 400 000 000. A všichni se chtějí najíst, napít a mít se dobře. Ano, pojem „mít se dobře“ je značně relativní, ale prázdný žaludek se hlásí o svoje u každého jedince téměř stejně.

Rozlohy, kde se dají pěstovat plodiny, co potom slouží jako různé potraviny, a chovat zvířectvo, které skončí na talíři a nebo přímo v žaludku člověka, jsou omezené a pohříchu konečné. Ke zvětšení rozlohy se Země nafouknout nedá. Oceány a různá moře jsou už úspěšně vylovena a co v nich zbývá, je většinou nejedlé.

Jak nakrmit neustále přibývající hladové žaludky a nepřistoupit na radikální snížení populace, které by bylo nejjednodušší, ale asi neproveditelné? Jak se zbavit několika miliard hladových žaludků? Babo raď. A tak nám nezbývá než začít uvažovat o alternativních zdrojích potravy.

Podle úsloví „všechno už tu jednou bylo“ hodování na různém hmyzu je už po dlouhá staletí ustáleno v Africe, Střední a Jižní Americe a samozřejmě v Asii. V Severní Americe a Evropě se hmyz nepojídá a pro většinu populace to je fuj – fuj, i když to je ve většině zdroj kvalitního proteinu. Hodně záleží na přípravě a prezentaci této potravy.

Velice časté je fritování a smažení. Pokud bychom chtěli být „ortodoxní“ a chtěli i k přípravě pochoutky použít hmyzí tuk, tak to není problém, tento se získává z vypasených muších larev. Jednou z nejoblíbenějších a také nejvýživnější hmyzí stravou jsou na celém světě sarančata. V Izraeli jsou velice populární, zrovna tak jako v Číně. Většinou se podávají fritovaná a některá i vylepšená máčením v různých omáčkách, čokoládě a nebo medu.

Kdo někdy projížděl autem mračnem sarančat, tak si jistě vzpomene, jak tisíce rozpláclých tělíček na předním skle je učinilo v okamžiku neprůhledným a béžová „omáčka“ stékala dolů. Silnice se stala kluzkou, jako když namrzne, a je lepší zastavit a počkat, až se mračno sarančat přežene. A toho proteinu, co při tom přijde nazmar!

Následné pucování automobilu potom moc zábavné není. Béžová „omáčka“ má konzistenci sádla smíchaného s lepidlem, takže i po několika týdnech nacházíme v záhybech automobilu kousky tělíček, nožky a křídla sarančat.

Hmyz určený k jídlu se zpravidla nesbírá a nebo neloví, ale chová se na hmyzích farmách ve velkém. Navíc, „vyrobit“ takto 1 kg kvalitního proteinu s porovnáním výroby stejného hovězím a nebo vepřovým dobytkem zatěžuje prostředí daleko méně. Je prostě ekologicky více než přívětivější. Navíc, mimo kvalitního proteinu, hmyz obsahuje „mikronutienty“ jako železo a zinek.

Nepotřebuje tolik prostoru jako dobytek a vylučuje jen zlomek skleníkových plynů v porovnání s dobytkem. Co však hmyz umí daleko nejlépe, je vysoce efektivní přeměna krmiva na jedlou hmotu. V porovnání s hovězím dobytkem, z 1 kg krmiva dovede saranče vyrobit 12x více jedlého hmyzího proteinu než kráva jedlého hovězího proteinu. A některé druhy hmyzu potřebují mnohokrát méně vody ke zdárnému životu než hovězí dobytek, prasata a nebo drůbež.

Další atraktivní prvek je skutečnost, že hmyz jde chovat a hlavně krmit zbytky potravy jak lidské, tak zvířecí, které se většinou vyhazují či končí v kompostu a mnohý hmyz si pochutnává i na dobytčím hnoji a nebo zdechlinách.

Takže se nedivte, když budete cestovat někde v Asii a nebo v Africe a dáte si nudle a nebo rizoto, že na vás z misky občas vykouknou očička nějakého hmyzu. Patří to k věci. Mezi oblíbené dobroty patří velcí chlupatí pavouci – tarantule, škorpióni, mravenci, cvrčci, vosí larvy, různé housenky, stonožky a velké larvy nočních můr, jako třeba witchetty grubs, tradiční pochoutka australských domorodců.

Tyto macaté ponravy žijí zpravidla v kořenech akácií. Jedinci, kteří mají rádi syrová slepičí vejce, jen odkousnou ponravě hlavičku, kterou vyplivnou, a obsah těla vysrknou jako to vejce, jehož obsah chuťově připomíná. Ovšem hodit hrst těchto ponrav na pánev s rozpáleným tukem je osmahne tak, že potom chutnají jako vlašské ořechy, jak mohu z vlastní zkušenosti dosvědčit. Navíc takové ponravy mají tu výhodu, že z pánve neutíkají jako jiný nohatý hmyz. Tento je jistější nabodnout na špejli, ponořit do bublajícího oleje a řádně ofritovat.

Takže proč si nepochutnat na nějakém tom hmyzu, když u Francouzů s chutí pořádají hlemýždě, šneky, plže a podobné delikatesy, že ano, a při tom pomoci vyřešit dilema, kterak nakrmit přelidněnou planetu.

Psáno 19. 06. 2016.




KONTAKT na Liku z redakce Zvířetníku je zde více... 
ARCHIV ZVÍŘETNÍKU od února 2010 do prosince 2013 najdete na stránkách Dagmar Ruščákové DeDeník
HLEDÁTE POMOC PRO NALEZENOU VEVERKU?
Vše potřebné zjistíte zde...
Víte, jak správně psát - a to nejen na Zvířetník? Podívejte se do Nápovědníku !