Jsem akvarista tělem i duší a tak jsem se tou myšlenkou začal zabývat také. Člověk, který se ale akvaristikou nijak intensivně nezabývá, tyto informace většinou ani nezaregistruje a je to pochopitelné. Je to také z toho důvodu, že akvaristika je všeobecně chápána jako něco, s čím se lidé setkali v dětství a co vyprchá s příchodem puberty. O omezujících krocích, které by vymezily mantinely v nichž se může akvaristika pohybovat se většinou nepíše, ani se o nich nedovíte z jiných médií. Tyto diskuse se odehrávají většinou na stránkách odborných časopisů či knih. Pochopitelně, včetně zaangažovaných orgánů.

Dovolte mi tedy malou úvahu o budoucnosti akvaristiky jako zájmové činnosti. Pominu vědecké projekty a účelové chovy se zvláštním režimem.

Ta změna nastane v nedaleké budoucnosti a myslím, že ji ani široká veřejnost nezaznamená. Záleží to též na sdělovacích prostředcích. Jde o to, zda někdo z odpovědných redaktorů bude považovat tyto informace za důležité.

Již dnes se množí zprávy o těžké ekologické situaci v lokalitách okolo rovníku. Lokality akvarijních ryb můžeme shrnout do jednoduše definovatelné oblasti. Jsou to tropická a subtropická pásma. To znamená Afrika, Jižní a Střední Amerika, Asie (hlavně jihovýchodní), Austrálie. Ještě bychom mohli přidat několik druhů ryb z vod pásma mírného. Všude tam žije velké množství druhů známých, ale i doposud neznámých, kteří jsou více či méně ohroženy.

Vždy se tak trochu zděsím zpráv typu: Lidé objevili nový druh savce, nebo, nově probádané území vydalo svá tajemství! Vždy to ve mne evokuje svíravý pocit. Myslím, že je to soucit s těmi nově objevenými, nešťastnými druhy. Dopadne to všeobecně tak, že je člověk vzápětí začne chránit. Skupina politiků si nasbírá body a stanou se gestory nad nově objevenými tvory. Na základě toho se vyhlásí grant a s nesmírnými prostředky se ochranáři vrhnou do označených lokalit. No a to je většinou začátek jejich konce.

Určitě nejsem až tak velký pesimista, jak by se na první pohled zdálo, spíše realista. Řekl-li jsem A, musím říci i B. Existuje ve světě pochopitelně mnoho dobrých projektů i skupin lidí či jednotlivců, kteří myslí vážně ochranu přírody či účelové chovy zvířat v zajetí. Vraťme se ale k akvaristice.

Tento stav mě přivádí logicky k myšlence, že většina lokalit lovu akvarijních ryb v přírodě bude chráněna a akvária budou odkázána na rybí farmy či menší chovatele. Jaký by mělo význam, kdyby původní lokality ryb byly vydrancovány pro potřebu akvaristiky? To si na druhou stranu dobře uvědomují i vlády jednotlivých zemí a jistá opatření se dějí již dnes.

Dokonce se akvaristika snaží vracet některé druhy zpět do jejich původní oblasti výskytu.

Musím ale uvést věci do správné roviny. Tím, že se v přírodě ryby loví, ryb sice ubude, ale po regulaci lovu se počty ryb vrátí do původního stavu. Daleko horší je drancování přírody z důvodů zcela jiných. Jedná se o stavební činnost, ohrožení lokalit průmyslovou výrobou a chemickými látkami, turistickým průmyslem a mohli bychom asi jmenovat dále.

Akvaristika a její potřeby jsou zanedbatelným faktorem v úbytku ryb z jejich lokalit. Vždyť regenerace rybích populací je až neskutečně rychlá. Jiným a tím podstatným problémem je jejich životní prostředí.

Vzpomínám na případ neuváženého a chybného rozhodnutí vládce jedné africké země.

Ta tragédie má dozvuk do dnešní doby a nevím, zda se dá vůbec ještě napravit. Zkrátka šlo o to, zajistit chudému lidu obživu a pomoci tak vylepšit situaci chudoby ve státě. Myšlenka hvězdná. Realizace a výsledek tragický.

Jezero, které bylo součástí onoho plánu skrývalo ve svých vodách endemické druhy ryb, které se již nikde jinde na této zemi nevyskytují. Mnoho druhů barevných ryb se v hejnech prohánělo rájem s čistou vodou. Měly ale chybu, byly malé. Příliš malé na to, aby dokázaly nasytit početné obyvatelstvo. Rozhodnutí bylo nasnadě. Vysadíme ryby větší! I dovezl se druh velkých, dravých okounů, kteří byly v domovině podstatně menších druhů místních ryb jako doma. Okouni rostli a za nějaký čas se z jezera lovily nádherné, několikakilové ryby. Sláva, paráda, vítězství.

Tato radost trvala ale pouze několik málo let. Původních druhů ubývalo a draví okouni se začali zmenšovat. Chyběla jim potrava, ale původní obyvatelé z krásného jezera se nebyli schopni tak rychle reprodukovat. Konec této tragédie je děsivý. Původní duhy téměř vyhynuly a vysazení okouni, kteří měli zachránit hlad, zakrněli a jsou k nepotřebě.

Tak to jsou tragédie, kterých je třeba se vyvarovat a podobné nápady svěřit do rukou odborníků na etologii a ichtyologii. Nakonec, zdaleka nejde pouze o ryby.

A akvaristika? Pochopitelně, že dostane utrum. Drtivá většina ryb bude chráněna a hromadné výlovy pro potřebu akvaristiky znemožněny. Je to pochopitelně nutné opatření a nic proti němu. Jen bych rád tímto článkem upozornil na mnohá chybná vyjádření jakkoliv odpovědných osob, že akvaristika drancuje životní prostředí. Vylovíme-li z rybníka téměř všechny ryby, po velmi krátké době se rozmnoží znovu, ale pouze budou-li mít kde! A v tom je ten podstatný problém.

A nakonec mi dovolte malou vizi.

Akvaristika ještě zdaleka neřekla své poslední slovo. Z mnoha miliónů odborníků ichtyologů i amatérů na celém světě se zrodila ohromná banka chovného "materiálu", který bude v budoucnu dobrou zálohou pro zachování většiny druhů dnes již ohrožených ryb. Ohrožených, ale ne z důvodů lovu. Ohrožených z důvodů ničivé lidské činnosti v místech jejich výskytu!