Ryby se dokázaly prosadit ve všech vodních biotopech. Obývají vody tekoucí i stojaté a v mořích od tropických až po moře polární dokázaly proniknout do osmikilometrových hloubek. Nikdo něco takového donedávna ani nepředpokládal, kamery však zaznamenaly ryby žijící i v takových hlubinách.

Foto 2, Aleš Uhlíř

Snad neexistuje vodní prostředí, kam by ryby nepronikly. Drobná rybka původem z Jižní Ameriky známá jako paví očko byla v Evropě na různých místech vysazena do termálních pramenů, kde se rychle přizpůsobila neobvyklému složení minerální vody, její teplotě a čile se rozmnožuje.

Jsou i takové vodní biotopy, které pravidelně v určitém ročním období, kdy panuje sucho, vyschnou a vodou se zaplní až z následujících dešťů. Střídá se období dešťů a sucha. Pokud by někdo předpokládal, že by zde neměly být jiné ryby kromě známých dvojdyšných ryb – bahníků, kteří mohou dýchat plícemi vzdušný kyslík a dokáží sucho přežít zavrtáni do bahna, velmi by se mýlil. Právě tyto vody, které každoročně vysychají, jsou domovem mnoha druhů rybek, které se chovají v akváriích. Jsou to vejcorodí halančíci z čeledi halančíkovití (Cyprinodontidae). 

Jsou blízcí kaprovitým rybám, od nichž se liší ozubenými čelistmi a také tím, že nemají fousky a tukovou ploutvičku. Jsou to nádherně vybarvené, převážně malé ryby od 2 do 30 centimetrů. Nejsou náchylné k nemocem a dobře se přizpůsobí prostředí. Některé druhy halančíků žijí v říčkách, jiné v teplých termálních vodách. Udrží se i v mělkých kalužích. Dokonce prý byli nalezeni ve sloní šlápotě. Proto není žádný univerzální návod na jejich rozmnožování v akváriích. 

Foto 1, foto Aleš Uhlíř

 Je zde však ještě jedna věc, která vše kolem chovu halančíků v akváriích komplikuje. Vedle „normálních“ rybek, které nakladou jikry, z nichž se během jednoho až tří týdnů vylíhne plůdek  (tzv. kontinuitní vývoj), jsou mezi halančíky rybky, jejichž jikry vyschnou a mimo vodu si pak dokáží uchovat schopnost líhnutí po dobu několika měsíců nebo dokonce i let (vývoj diskontinuitní).

 Jsou druhy, které zvládnou oba způsoby líhnutí, a aby to nebylo příliš jednoduché, část nakladených jiker se někdy může vyvíjet kontinuitně a část diskontinuitně. Je to zřejmě jakási pojistka pro oba případy. Druh dokáže přežít za všech okolností, které mohou nastat. Pokud dojde k vyschnutí a dospělé rybky uhynou, vylíhne se nová generace po zaplavení jiker. V opačném případě se mladé rybky líhnou z jiker naprogramovaných pro kontinuitní líhnutí a jikry připravené pro období sucha se již neuplatní. Vypadá to jednoduše, ale opak je pravdou. Kolem halančíků je stále příliš mnoho věcí, které jsou záhadou.

Přes své nádherné vybarvení nejsou ale halančíci, kteří se ve svém přirozeném prostředí dožívají několika měsíců, běžnými obyvateli akvárií. V přírodě taková rybka naklade jikry a po vyschnutí vody uhyne. Podobně jako u rostlin se pro ně používá název „jednoletý“. Období sucha přežijí pouze oplodněné jikry.

Foto 4, foto Aleš Uhlíř

 Dobrou péčí lze v akváriu život rybek prodloužit. Nikdo jistě nebude z akvária vypouštět vodu, aby – jak se tomu děje v přírodě s nástupem období sucha – rybky uhynuly. Jikry se z akvária přenesou a uloží buď do malého množství vody nebo do vhodného substrátu, kterým je většinou rašelina. Mimo vodu, pouze ve vlhkém substrátu pokračuje vývoj zárodku tak dlouho, až je zcela ukončen a připraven k líhnutí. V tom okamžiku se vývoj jikry zastaví a zárodek je schopen takhle setrvat měsíce, ale i roky.

Na některých lokalitách bahno s jikrami zcela vyschne a ztvrdne jako kámen. Po ponoření do vody se vylíhnutí plůdku počítá na minuty. Ve skutečnosti je ale diskontinuitní odchov halančíků náročný. Jikry se musí opatrovat zvláštním způsobem. Po jejich zalití vodou (nejvhodnější je voda dešťová) roste plůdek velmi rychle a jedinci jen nepatrně větší požírají ty menší. Proto je nutné plůdek stále třídit podle velikosti.

Halančíků je nepřeberné množství druhů a neexistuje jeden návod, jak je v akváriích rozmnožovat. Mnoho věcí se také neví, nebo je jejich znalost výsadou těch akvaristů, kteří se specializovali na chov halančíků. Před 10 lety se v České republice konala první mezinárodní výstava halančíků. Ve 430 akváriích na ní bylo představeno 350 druhů halančíků.

Foto 3, foto Aleš Uhlíř

Halančíci patří mezi nejkrásnější akvarijní ryby. Jejich barevnost připomíná barvy na motýlích křídlech a i jejich délka života je doslova motýlí. Akvaristé se proto snaží o to, aby jejich „jednoletí“ halančíci žili co nejdéle. A opravdu se celkem daří přírodu obejít a u druhů, jejichž život by v přírodním prostředí představoval pouhé měsíce od vylíhnutí do sezónního vyschnutí, umí akvaristé prodloužit jejich pobyt v akváriích na dobu dvou let. Známý akvarista a autor četných knih o akvaristice Karel Polák měl v 300 litrovém akváriu modré a zlaté halančíky tři a půl roku a po celou dobu se mu dařilo odchovávat jejich četné potomstvo.

Halančíci se dají chovat v malých nádržích. Běžně se chovné skupiny halančíků rozmnožují v patnáctilitrových akváriích bez technického vybavení jako je filtr nebo topítko. Halančíci mají totiž velmi slabý metabolismus a voda není znečišťována odpadními produkty látkové výměny tím tempem, jako u jiných akvarijních rybek.

Nejlépe se jim ale daří ve velkých nádržích, kde nemusí být vysoký sloupec vody, ale je důležité, aby vodní plocha byla velká. Hlavní je „najít“ to správné dno (písek vhodné zrnitosti), neboť především do dna kladou halančíci své jikry. Je lépe chovat v jednom akváriu jen halančíky (z jiných ryb se k nim hodí tetry) a uspořádat nádrž tak, aby v ní bylo dost úkrytů. Chovají se skupiny o dvou samičkách a jednom samci. Akvárium nemá být příliš osvětleno, neboť moc světla halančíkům škodí. Ryby ztrácejí své krásné vybarvení. 

Život halančíkům v akváriu prodlouží nižší teplota vody (20 °C). To je problém, neboť v bytech bývá obvykle  teplota vyšší, která svědčí i naprosté většině jiných akvarijních ryb. Každý stupeň navíc halančíkům život zkracuje. A hlavně rybky nepřekrmovat. Krmení musí být kvalitní, bohaté na proteiny, krmit je ale třeba oparně. Občasná „hladovka“ u dospělých rybek, např. jeden den týdně bez krmení, jim prospěje.

Dříve jsem halančíky vídával v akvaristických prodejnách i na akvaristických burzách. Z akvaristik se vytratili a na burzách chovatelů jsou jen málokdy. Jsou to sice rybky atraktivního vzhledu, ale také oproti jiným akvarijním rybkám příliš krátkověké. Mnoho nádherných halančíků z akvárií zmizelo (třeba halančík ozdobný), neboť nebyl zájem o akvarijní ryby, které nežijí ani jeden rok.

Halančík nigerijský, foto Akvaristika, Günther Sterba

Já sám jsem halančíky nikdy ve svých akváriích neměl. Pokud si můj text přečte někdo, kdo má s těmito nádhernými rybami vlastní zkušenosti nebo dokonce ten, kdo je odchoval, doufám v jeho shovívavost. Chovat halančíky v akváriu není nijak zvlášť náročné. Pustit se ale do odchovu halančíků, to už může být složitější, vyžaduje to hodně práce a vydělávat se tím rozhodně nedá. Odměnou je radost z krásných rybek, které se podařilo odchovat. A to není pro opravdového akvaristu málo.   

Pozn.: obrázek halančíka nigerijského (Aphyosemion nigerianum) je převzat z publikace Akvaristika, Günther Sterba, nakl. Práce, Praha 1972