16.4.2024 | Svátek má Irena


ZLOČIN: Zdeněk Svěrák a politizující piráti

7.10.2013

Zdeněk Svěrák se nám rozzuřil, že někdo použil výrazu, který vlastní rukou vepsal do filmového scénáře. Takže pachatele zažaloval.

Pročež se objevila řada komentářů, které tvrdí, že se Zdeněk Svěrák na stará kolena (odkud vědí, že má stará kolena, to zůstává sladkou záhadou) zbláznil, že ten výraz byl znám dávno před tím, než se Zdeněk Svěrák naučil psát věty tak zásadního významu jako "Ema má mámu, máma má maso, ó, my se máme," a hlavně, že kdyby toho výroku použil někdo, komu nefandí Václav Klaus, ale (dejme tomu) Jeho Jasnost Karel, kníže ze Schwarzenbergu, zpíval by Zdeněk Svěrák úplně jinak.

Takže ke zpřesnění: jakou formulaci, která není součástí běžného jazyka, si Zdeněk Svěrák zvolí za autorský majetek, to je jeho věc. Pouze jeho. Nikoho jiného. Autorská práva se totiž vztahují nejen na dílo jako celek, ale také na jeho jednotlivé součástí.

To za prvé.

Za druhé, když má někdo v sobě tolik zhovadilosti, že použije zcela zřejmě neobvyklého jazykového obratu se zištným úmyslem, aniž by požádal autora (nebo producenta, to už je věc smlouvy mezi autorem a producentem) o povolení, koleduje si o potíž.

Za třetí, v žádné zprávě či komentáři udatných českých novinářů se člověk nedočte, zda Zdeněk Svěrák nejdříve viníka upozornil, že má v ruce kradené zboží, a teprve poté, kdy ho viník ignoroval, zaplatil soudní kolky. Lze předpokládat, že Zdeněk Svěrák bude mít po ruce právníky znalé svého řemesla. Takže v tom případě měla obviněná strana nejdříve v ruce dopis se žádostí, aby nechala pychu v cizích dílnách. Žalobu obdržela nejspíše později.

A teď pozor: tohle je pouhý dohad.

Stejně jako je pouhým dohadem sdělení několika českých komentátorů, zde nejmenovaných, aby se jim nedostávalo zbytečné reklamy. To je ono spekulativní, že Zdeněk Svěrák by byl zticha, kdyby jeho oblíbeného úsloví použil někdo, kdo nejenže nepodporuje bývalého českého presidenta Václava Klause, ale kdo pana profesora vysloveně nesnáší (a netají se tím). Oni se snad Zdeňka Svěráka na tuhle drobnost někdy zeptali? A Zdeněk Svěrák jim to takhle vysvětlil?

Budou-li tvrdit, že to prostě vědí, že se nikoho nemusí na nic ptát, měl bych pro ně na prodej zajímavý hrad u Karlova Týna, platby ovšem pouze v hotovosti ve švýcarských francích, případně nádherné bažiny na jižní Floridě (zase: v hotovosti, tentokráte však v mexických pesos), aby to znělo exotičtěji. Máme-li takovým tvrzením věřit, budeme muset začít také věřit v existenci sv. Mikuláše, Ježíška, jeho kolegy Dědy Mráze, ba dokonce nijak nepodloženému prohlášení, že je země kulatá. (Vy si myslíte, že je? Tak se podívejte z okna.)

Objevily se i názory, že kdyby se takhle zachoval třeba Karel Čapek, byli by jeho pozůstalí díky slůvku "robot" zabezpečeni do alelujá. A zrovna tohle slůvko pochází z běžné řeči (připomíná vám slůvko robota? Nu? NU?). Mimochodem, Karel Čapek chtěl původně použít jiného slůvka: laboři. Tohle slůvko, pro informaci, pochází částečně z latiny a částečně z angličtiny. Slůvko robot navrhl bráška Karla Čapka, Josef. Karel Čapek se nikdy nedostal k tomu, aby začal přemýšlet o výrazu "robot" jako o chráněném slově. Ale to neznamená ve sporu o výraz Zdeňka Svěráka vůbec nic.

Zde musím přiznat, že mám rád dílo Zdeňka Svěráka. A současně musím dodat, že moc nemám rád některá období jeho občanského života. Třeba to, kdy náruživě podporoval stávku televizních zaměstnanců, aniž by veřejně připustil střet zájmů: hájil totiž lidi, kteří mu dávali vydělat. Stačilo říci: díky televizním zaměstnancům jsem loni vydělal tolik nebo tolik, avšak i přesto se domnívám, že mají naprostou pravdu. To Zdeněk Svěrák neudělal ani tenkrát, ani dodnes, a je to mrzuté.

Jenže to nemá opravdu vůbec nic společného s tím, že v úsloví intelektuální vlastnictví je (z hlediska právnického) nejdůležitější právě to slůvko "vlastnictví."

A že jde o jeden drobný výraz? Inu: představte si, že máte automobil. A jednoho nepříliš krásného rána zjistíte, že vám někdo ukradl levé zadní kolo. Nebo, ještě lépe: pravý přední blinkr. A hned téhož dne večer zjistíte, že se to kolo otáčí (nebo blinkr bliká) na vozidle vám úplně neznámého člověka. Necháte zloděje toho kola nebo blinkru stíhat? Ano? Ne?

Že je kolo od auta, třeba jen levé zadní, případně pravý přední blinkr, pro provoz toho auta snad trochu důležitější než krátký výraz z filmu? Odpověď je jednoduchá: a copak je vám do toho? Co si bude chránit, to je věc vlastníka, nikoliv zloděje nebo toho, kdo ho kryje.

Ale ano, ti komentátoři mohou mít úplně klidně pravdu, Václav Klaus leží Zdeňku Svěrákovi v žaludku a způsobuje mu pálení žáhy. Proto tak vyjel po skupině, jejíž myšlení dalo Václavu Klausovi dostatečný důvod, aby je podpořil. Jenže to vážně vůbec nic nemění na tom, že žalovaná strana kradla a měla by si to odskákat. Mělo by ji to zabolet tam, kde to tyhle lidí bolí nejvíc: v peněžence.

Dokud české sdělovací prostředky (a jejich čtenáři, posluchači či diváci) nepochopí tuhle prachsprostě jednoduchou rovnici, že totiž osobní vlastnictví je nedotknutelné, nemá Česká republika naději, že by se z ní kdy stala demokratická země.

Takhle prostinké to je.