Studená válka se obnovila, to není budoucnost, to je realita. Západ se sice snažil o nějaké restarty a o nějaké sblížení – Rusku v této souvislosti bylo dokonce nabízeno členství v NATO, neboť společná obrana proti islamistickému nebezpečí musí být globální - ovšem zřejmě z důvodů vnitropolitických v Rusku zvítězil nakonec koncept po staletí živené nedůvěry k ´inostrancům´.

Na této vlně ale Rusové jedou po generace. Zřejmě jen potřebují nepřítele, aby národ stmeloval a dal mu nějaké téma. Když už mu nemohou dát téma blahobytu, tak mu dají prostě téma nenávisti. To je velice osvědčený prostředek, jak si udržet pozici v podmínkách napůl totalitního státu. Začíná se ale hovořit v souvislosti s propadem rublu i o tom, že Putinovy výstřelky začínají zasahovat oligarchům do kapsy. Setkal se s nimi a prosí je, aby financovali tento malér, který sám vyvolal. I kvůli tomu nelze předjímat, jak se tam situace vyvine, bylo by to jen v rovině hádání z křišťálové koule. Je tam sice politické napětí, ale jiná alternativa stavu a struktury, nežli který vybudoval Putin, tam asi možná není. Můžeme ovšem počítat i s tím, že Putin postaví oligarchy do latě. Sám hájí tajgu před hrabivýma rukama Západu, ale Rusové tu tajgu využívali hlavně jako velkokapacitní kriminál.

Na Ukrajině asi jen tak klid v rovině této generace nenastane, neboť tam proteklo příliš mnoho krve. Přinejmenším Evropa nemá zájem na tom, aby se krize v této zemi ještě víc prohloubila. Určitě ani Rusové si nechtějí uvázat na krk toto příliš těžké břemeno. Ruskému velení podle mnoha známek došlo, že celá krize na Ukrajině už došla příliš daleko, a proto se snaží z toho nějakým způsobem vycouvat. Roli v tom sehrály i sankce. Zbytečná byla hlavně debata, zdali jsou nebo nejsou zbytečné... Byla to jediná možná odpověď západního světa na ruské agresivní iniciativy. Je vidět, že se tato strategie vyplatila, neboť Rusové zatím nešli dál. I když je Krym asi nevratně v jejich rukách, už se neodvažují si přivlastnit východní Ukrajinu. To je obrovský úspěch sankcí a jednotného postupu Západu. Že právě toto Miloš Zeman nepochopil a házel písek do tohoto soukolí, bylo jeho hrubou politickou chybou.

I kdyby se situace dále zklidňovala, k obnově důvěry hned tak nedojde, pokud se o skutečné důvěře dalo mluvit. Ke skutečné spolupráci Ruska se Západem došlo v moderní historii jen jednou – při společné válce s Hitlerem.

V tomto smyslu může pozitivně zapůsobit Islámský stát. Rusko je na jeho začerněné mapě taky.