28.3.2024 | Svátek má Soňa


ZIMA: Lyžovat v Česku? Ani náhodou!

30.11.2010

Čeští lyžaři letos v zimě zamíří častěji do Alp než do domácích hor. Podle Hospodářských novin je to důkaz, že ekonomická krize končí (zde). Ve skutečnosti je to ale přesně obráceně. Výměna Špindlu, Pece pod Sněžkou, Špičáku nebo Říček za Obertraum, Saalbach nebo Val Thorens je ve skutečnosti projevem racionální snahy ušetřit. Ceny lyžování v Alpách jsou totiž zhruba stejné nebo i nižší než u nás. Především si tam ale zajezdíte nesrovnatelně víc a líp. To není snobismus – potvrdí vám to každý, kdo měl možnost srovnání. A bohužel to musím psát jako lokální krkonošský patriot s několik set let dlouhými rodovými kořeny nedaleko Jilemnice...

Fakta jsou ale neúprosná. Poměr cena/výkon na českých horách zaostává za zahraničím o pořádný kus. Do značné míry je to samozřejmě dáno už přírodními podmínkami. Krkonoše prostě nikdy nebudou Alpy. Připočtěte ale "lidský faktor": neuvěřitelnou kombinaci neschopnosti s hamižností.

Půl dne prostojíte ve frontách, protože majitelé vleků se absolutně neohlížejí na jejich kapacitu a prodávají mnohonásobek lístků. Sjezdovky bývají neupravené, s ledovými plotnami a boulemi (Herlíkovice). Arogantní vlekaři jsou často posilněni alkoholem (v Janských Lázních na mne opilý vlekař ječel sprosťárny, když můj tehdy sedmiletý syn dvakrát spadnul z pomy). Polovina sjezdovek je permanentně uzavřena pro veřejnost kvůli tréninku nebo závodům (Svatý Petr). Nejrůznější lyžařské školy a kamarádi majitelů vleků mají speciální "předbíhací" legitimace. Ve "zlatokopeckých" půjčovnách lyží a v šizuňských restauracích jsou zlodějské ceny (párek v rohlíku nebo hamburger dražší než na Václaváku). Parkoviště provozovaná nenažranými obcemi jsou vyděračsky předražena (v zahraničí jsou zadarmo). Příkladem je Špindlerův Mlýn, který se svým hostům za parkování nestydí účtovat 150 Kč za den.

Na našich horách prostě dostanete balkánské služby za švýcarské ceny. Reklamní slovní spojení "dobře si zalyžovat na českých kopcích", které v Hospodářských novinách používá Veronika Nešpůrková ze Svazu provozovatelů vleků a lanovek, je z mluvnického hlediska stejný oxymóron jako suchá voda, chudý milionář nebo hořící sníh.

Podnikatelé v domácích horských střediscích si za vzrůstající nezájem českých lyžařů mohou sami. Tak dlouho nás finančně šponovali, až jsme je začali právem ignorovat. Pár hodin cesty autem mi rozhodně stojí za lepší cenu, upravenější sjezdovku bez front a ochotnější obsluhu. A vlastně mi nejde ani tak o peníze jako spíš o pocit, že v Alpách na rozdíl od Krkonoš, Orlických hor nebo Šumavy nejsem jen chodící peněženka, respektive hejl, kterého je třeba oškubat.

Čeští vlekaři jsou například tak drzí, že se snaží lyžařům bránit v přeprodávání nevyužitých časových lístků (zde). To by si nikdo nedovolil nejen v Alpách, ale ani v žádném jiném segmentu českých služeb. Pokud si v koupíte housku, žádného pekaře by nenapadlo bránit vám, abyste půlku prodali kamarádovi, který dostal hlad. Kdyby vás automobilka plísnila, že jste své ojeté auto přes bazar prodali dál, asi byste si ťukali na čelo. A lyžař si prostě s časovým lístkem kupuje čas strávený na vleku a na sjezdovce. Ten čas je jeho majetkem a je jen a pouze na něm, jestli ho projezdí sám nebo jeho nevyužitý zbytek někomu přeprodá. Čeští horští lapkové si ale do přepravních podmínek svévolně a bez jakékoli opory v zákoně napíšou, že přeprodávání je zakázáno, a pak vás jsou schopni honit po kopcích. A přitom už v červnu 2006 Nejvyšší soud rozhodl, že vlekařům do přeprodávání vůbec nic není (viz).

Vrcholem nehoráznosti pak bylo před pár lety skuhrání vlekařů, aby jim stát kvůli teplé zimě platil kompenzace (zde a zde). Představte si zmrzlináře, jehož jahodovou a vanilkovou nikdo nechce, protože zrovna řádí chřipková epidemie. Představte si provozovatele koupaliště, který kvůli studenému a deštivému létu marně vyhlíží rekreanty. I jim by měl snad stát sanovat nezvládnuté podnikatelské riziko? A co když kvůli inzertní krizi a omezování nákladů novin a časopisů nebude zájem o moje články? Mám běžet za Nečasem, aby mi dal z rozpočtu pár desítek milionů?

Když už se někde v Česku lyžování trochu zmodernizuje, končí to většinou tragikomicky. V Janských Lázních před pár lety přistavěli několikasedačkové lanovky, takže tam dnes už zas tak moc nečekáte (ve srovnání s cizinou je ale i ta čtvrthodinka ve frontě znát). Jenže se úměrně tomu nerozšířily sjezdovky, aby zvýšenou kapacitu vleků pojmuly. Výsledek? Lyžovat se v Jánkách skoro nedá, protože svahy jsou tam totálně zasekané lidmi. Můžete si vybrat. Buď se budete neustále vyhýbat ostatním nešťastníkům a ploužit se po svahu v davu, nebo riskovat, že rychlým kličkováním mezi lidmi přizabijete sebe nebo jiné. V žádném alpském středisku není na sjezdovce tak husto a nebezpečno. A to už v Jánkách vůbec nemluvím o neskutečně nepohodlné cestě na kabinku, kde si snadno zlomíte nohu. Po každé jízdě musíte sundat lyže, hodit si je na ramena a klopýtat v přezkáčích pěšky po několikerých schodech až do druhého patra k nástupišti...

Takže, pánové ze Svazu provozovatelů vleků a lanovek, vaše "miliardové investice" mě v zimě nechají chladným. Kdo třeba jen jednou vyjel lyžovat na západ od našich hranic, toho už v brutálně předražených českých střediscích neuvidíte. Prohráli jste to u nás svou nenažraností a žádné marketingové kličky a propagační kampaně vám už nepomohou přilákat nás zpátky. Jak kdosi vtipně podotýká v diskusi pod článkem v Hospodářských novinách:

"Čechy krize ožebračila – české hory si nemohou dovolit a musí jet do levnějších Alp..."