Miloš Zeman dokáže zaskočit toho, kdo si myslel, že míra podraznictví už dosáhla vrcholu: tentokrát spojil se svým zvolením způsob fungování naší parlamentní demokracie. Pohrozil, že pokud nebude zvolen, tedy: pokud bude zvolen Jiří Drahoš, využije zbytku funkčního období (končí 8. března) a jmenuje Andreje Babiše premiérem. Bez jakýchkoli podmínek. Předtím ale prohlásil, že po něm bude vyžadovat předjednanou většinu alespoň 101 hlasu. Což nevyvrací – pokud bude zvolen prezidentem.

Ono to na výsledek voleb asi nebude mít velký vliv. Jde o podraz tak důmyslný, že k jeho pochopení je třeba míry pozornosti, která asi uniká většině voličů – bez ohledu na sympatie a antipatie. Pozornějšímu pozorovateli je ale podstata jasná – Zeman vydírá. Zvolte mě, nebo budete mít opět premiéra bez podpory a pokud mu ji parlament neposkytne, třetí kolo bude v rukou už ne prezidenta, ale předsedy sněmovny, a tudíž v rukou ANO a samotného Babiše. Který na sjezdu ANO opět prokázal, že má hnutí pevně v rukou.

Toto si můžeme opakovat dokola třeba stokrát, nicméně na věci to nic nemění. Jakkoli to ještě před pár dny vypadalo všelijak, aliance Babiš – Zeman se upevnila. Pryč jsou požadavky 101 většiny, pryč jsou návrhy na vyhazov dua Mynář – Nejedlý. Je tu jednota společného zájmu.

Před druhým duelem

Večer se Jiří Drahoš opět utká s Milošem Zemanem. Tentokrát to nebude gladiátorský zápas. Těžko odhadovat témata, uprchlíci mezi nimi chybět nebudou. Kdyby nebylo tématu uprchlíků, Miloš Zeman by byl na veřejnosti zprofanovaná politická veličina, lidská troska potácející se fyzicky v rukou ochranky, politicky ve skupině mužů v zákulisí (jistě jste si všimli, že Ovčáček už zcela otevřeně užívá obratu typu „my jsme se rozhodli“). Jenže uprchlíci zde jsou a pošetilé je poukazování na to, že jich je fyzicky na území Česka málo: Válka s Mloky taky končí spatřením jednoho mloka ve Vltavě u Národního divadla. Veřejnost se budoucnosti obává a nelze se tomu divit. Na tom Zeman staví svoji bezprostřední politickou budoucnosti – přivlastnil si téma, které navíc ani nemá v kompetenci řešit.

Přitom Jiří Drahoš má na celou problematiku velmi realistický názor a při vyjednávání Dublinu IV by byl republice jistě víc platný zdravý, soudný a respektovaný akademik, než fyzicky devastovaný šmrdola u dveří Putinova paláce. K zemanovské demagogii jsem se vyjádřil v rozhovoru s Parlamentními listy v pasáži týkající se kauzy „podpora 2600 běženců“, podsouvaná Jiřímu Drahošovi. Řekl jsem:

Bylo by špatné, aby bohatá evropská republika nezvládla 2600 lidí. Samozřejmě, že by to zvládla. V minulosti zvládla daleko větší zátěže. Podstata je ale jiná. Že se v Dublinu IV chystá neomezený přístup dalších a dalších uprchlíků, aniž kdo bude mít jakoukoliv kontrolu. Jak k jejich skladbě, tak jejich počtu. V tomto ohledu je pan Drahoš na stejné lodi jako pan Zeman, a Dublin IV v podobě, v jaké se teď diskutuje, jasně odmítá.

Dva dny před volbami

Slýchám mudrování o tom, zda je Drahoš takový nebo makový. Podle mého názoru jde o to, co klást na misky vah, zda Drahošovu neslanost nemastnost na jednu misku a na druhou misku destruktivní osobnost Miloše Zemana, kterému nelze upřít charisma, ale naprosto mu chybí vlastnosti, které by hlava státu měla mít. A ty vlastnosti jsou především dvě – schopnost potlačit osobní pocity a schopnost komunikace. Jednoho i druhého nebyl Miloš Zeman schopen nikdy a v roli prezidenta to má pro republiku devastující důsledky.

Úhrnem volilo proti Zemanovi víc lidí než pro Zemana. Teď jde o to, aby svoji volbu zopakovali. Ne-volič Zemana, který v druhém kole zůstane doma, volil Zemana.