Zatím to nehrozí, že by chtěli Miloše Zemana upálit, a toho pana Langa, který ho chtěl podřezat, vyhodili z ODS. 

Ani tento ultimátní prostředek tedy nepřinutí hlavu státu, aby přijal abdikaci ministra kultury Antonína Staňka a tím méně aby souhlasil s nominací starosty Nového Města na Moravě Šmardy, tím spíš, že i premiér Babiš vyjádřil nad Šmardovou nominací pochybnosti. Což věru v tom nebyl sám. Páně Hamáčkův komentář, že na postu ministra kultury nemusí být člověk, který věci rozumí, neboť je to pozice politická, svědčí o naprostém zoufalství člověka zahnaného do kouta. V něčem připomíná i Milouše Jakeše na sklonku svých politických dnů, kdy byl odsouzen k tomu dělat chyby a i kdyby se pohnul sem nebo tam, bylo by to špatně.

Opakuje se situace s Pochem. Tam taky šlo o to, zdali půjde Babiš se Zemanem do ostrého střetu. Ovšem je tu jeden veliký, možná velikánský rozdíl.

Kdyby Česká republika neměla mít řádného ministra zahraničí (opravdu řádného nemá dodnes, ale titulárně řádného ano), bylo by to na pováženou. Když nebude mít ministra kultury, svět se nezboří. Kdo se, pánové, v dnešním světě stará o kulturu, že?

Toto když uvážíme, můžeme čekat, že se hra potáhne, dokud to hradního pána bude bavit, a to se vsaďme, že ho kvikot nějakých ústavních soudců bude lechtat v egu velmi, velmi dlouho.

Východ je zelený

Zpívalo se, že východ je rudý, od té doby rudí vyšisovali a nahradila ji zelená. Výsledek bude v jádru stejný, úpadek a druhořadost a záplava oslavných řečí. Sledujme, jak se vytříbí nominace klíčových person unie. Manfred Weber je zřejmě mimo hru, především proto, že zastával na bruselské poměry rozumná stanoviska. Možné je vše, to nejhorší, co by se mohlo stát je levicovo-zelená budoucnost. V Německu už nastala.