Premiér Paroubek má přirozeně pravdu, že nemůže nechat prolustrovat stovky lidí, s nimiž přijde do styku. Vyjádřil se v tomto smyslu ve svém oficiálním prohlášení ke „spekulacím tisku“ stran jeho kontaktů se dvěma pozitivně lustrovanými osobami. Trochu zlomyslně by bylo možno podotknout, že by na to ani neměl právo. Na druhé straně by se ale neměl divit, že tyto kontakty s lidmi určitého typu budí nejen podiv, ale spíš znepokojení za situace, kdy obden dává najevo, že mu spolupráce s komunisty není proti mysli a pokládá ji za něco zcela normálního.

Když už se Paroubek zmínil o lustrování, pak je třeba připomenout, že „lustrace“ v polistopadovém pojetí neměly být klacek na mlácení lidí kvůli jejich minulosti. S tou ať se každý vyrovnává po svém, jak Paroubek trefně ve svém oficiálním prohlášení konstatuje. Lustrace ale mají zabránit těmto lidem, aby se drali k pákám moci – a rej bývalých estébáků kolem premiéra proto budí znepokojení. O Petru Šrámkovi ještě v dubnu prohlásil, že „je třída“ a že se s ním o pracovních věcech radí. Není tedy divu, že budí nedůvěru jeho prohlášení, že „nějaké ovlivňování“ jeho osoby „při rozhodování o vládních záležitostech“ nepřipouští. Zdrojem znepokojení pak nejsou spekulace, ale jeho vlastní výroky.