28.3.2024 | Svátek má Soňa


ZDRAVOTNICTVÍ: Rušení nemocnic podle MF Dnes

18.6.2011

Mladá fronta Dnes je deník, který se o české nemocnice zajímá systematicky – proslulé je například vyslání chorobu předstírajících redaktorů na nemocniční příjem v době noční služby, aby mohli následně napsat reportáž o neochotě lékařů, ze kterých si utahovali (ono poznat simulanta zas tak těžké není), nebo proniknutí mladého "investigativce" převlečeného za medika na sesterny dvou brněnských nemocnic, kde mu nikdo nezabránil listovat v chorobopisech (sestry vážně nemají na práci nic jiného, než lustrovat podvodníky). Horlivec následně nabonzoval všechno, o čem si se sestřičkami povídal - nemějme mu to za zlé, možná i redakční hrdina Janek Kroupa nějak podobně začínal.

V úterý 14. června 2011 vyšel v MF Dnes článek s krkolomným názvem Pět miliard neušetří, na nemocnice si netroufají. Jen pípají komentátorky Jany Bendové, která se zřejmě profiluje jako odborník na zdravotnictví. Autorka na základě premisy, že je třeba z důvodu úspor rušit akutní nemocniční lůžka, vnucuje čtenářům svůj názor, že jedinou správnou cestou v uskutečňování tohoto záměru je likvidace lokálních nemocnic nebo jejich celých oddělení a koncentrace akutní lůžkové péče do velkých zdravotnických zařízení. Ovšem namísto dat, o která by se článek opíral, zaznívají v textu pouze emotivní výkřiky a z kontextu vytržené údaje pochycené z médií, jimiž autorka nahrazuje chybějící věcnou argumentaci.

Za ocitování stojí několik zvolání z druhého odstavce: Pocit bezpečí a jistota "doktora za rohem" jsou silnější než stokrát opakované argumenty. Že lékaři nejsou v každé nemocnici zkušení? Že nedělají tak často náročné operace? V každé nemocnici nejsou ty nejlepší přístroje? Že by bylo lepší dojíždět o něco dále, ale do modernější nemocnice s erudovanějšími zdravotníky? Neslyšíme. Nevnímáme. Nechceme.

Paní komentátorka zde předkládá jako fakt svou domněnku, že v malých nemocnicích pracují méně zkušené sestry a lékaři, kteří nejsou zběhlí v náročných operacích (dost vágní pojem - pokud má autorka na mysli operace mozku nebo srdečních chlopní, tak to skutečně nejsou, od toho totiž máme specializované kliniky), mají předpotopní vybavení a vůbec se spousta peněz utopí jen v provozu těch baráků. Jenom ti nepoučitelní pacienti tohle všechno ne a ne pochopit. Než se dostanu k ekonomické stránce věci, která je hlavním důvodem, proč je naprostý nesmysl rušit malé, levné a efektivní nemocnice a pěstovat si předimenzované molochy požírající nekontrolovaně miliardy na různé prolobbované dostavby, přestavby a nákladnou lůžkovou péči, pozdržím se chvíli u chabého povědomí paní komentátorky Bendové o erudici, zkušenostech a náplni práce zdravotníků v jí atakovaných zdravotnických zařízeních.

Autorka asi neví, že zdravotnická zařízení jsou určitým způsobem stratifikovaná - v lokální nemocnici se operují žlučníky, nádory tlustého střeva, myomatózní dělohy a desítky dalších diagnóz (v komentáři se prozatím podržím chirurgických oborů, stejně jako paní komentátorka, která s rozhledem divačky Ordinace v růžové zahradě jaksi pominula, že v nemocnicích jsou i oddělení, kde se neoperuje). Lékaři, kteří tyto výkony provádějí, je dělají prakticky denně a jejich zkušenost je tudíž nesrovnatelně větší než zkušenost mladého asistenta ve fakultní nemocnici, na kterého by provedení takového "banálního" výkonu zbylo, kdyby se pacient ocitl na sále kliniky, kde je dotyčný elév na chvostu mezi operatéry. Naopak na chirurgiích fakultních nemocnic se koncentrují případy, kterých je řádově méně, proto i expertů na jejich řešení je řádově méně. Tedy specialista na operaci břišní aorty či nádorů jater rozhodně není ideálním člověkem, který by měl řezat slepáky. Jeho superspecializací je škoda plýtvat na výkon, který je pro jiného rutinou. Ovšem daní za jedinečnost jeho úzké specializace je ztráta šíře záběru. Naopak orientace v celém rozsahu oboru je výhodou a základním předpokladem při léčení pacientů na úrovni všeobecného chirurgického či jiného oddělení menší nemocnice.

Proklamace, že v každé nemocnici nejsou ty nejlepší přístroje, je asi na té úrovni, jako kdyby se paní komentátorka pohoršovala, že se z Prahy do Ostravy nelétá raketoplánem, anebo chtěla sjednávat hypotéku s ředitelem banky osobně, protože slečna u přepážky není na patřičné úrovni. Malé nemocnice jsou vybaveny úplně stejně moderně, s tím rozdílem, že určité typy přístrojů prostě nepotřebují, jelikož ty jsou k dispozici právě v oněch centrech. Kdyby například radiologická oddělení v centrech byla zatížena vyšetřováním běžných věcí, jejich již tak neúnosně dlouhé čekací lhůty na termín vyšetření by se zněkolikanásobily.

Malé nemocnice se však starají i (a především) o pacienty, kteří jsou hospitalizováni z jiného důvodu, než je provedení operace. Na akutním lůžku se léčí zápaly plic, srdeční selhání, mozkové příhody, plicní embolie, žilní trombózy, pooperační komplikace z vyšších pracovišť a stovky dalších nemocí, k jejichž léčení jsou tyto nemocnice primárně určeny.

Nicméně leitmotivem článku paní komentátorky Bendové je apel na přislíbené ušetření pěti miliard a celkem rozumná úvaha, že když se pouze sníží počet lůžek na tom kterém oddělení, jež však zůstane jako celek zachováno, náklady na provoz víceméně neklesnou. Jistě, ale autorka si bohužel nezjistila, která lůžka jsou ta drahá a která naopak ta rentabilní. Tedy pro nezasvěcené a paní komentátorku obzvlášť: náklady na lůžko v malé nemocnici jsou zhruba dvakrát až třikrát nižší, než v nemocnici fakultní. Což lze akceptovat v případě hospitalizace pacienta po srdečním bypassu, ale pokud se jedná o nemocného se žaludečním vředem, dovezeného nota bene z periferie, je to mrhání penězi.

Hlavní záchrannou brzdou před chaotickým rušením malých nemocnic nejsou ani politici, ani lékařská lobby, jak autorka tvrdí, ale překvapivě zdravotní pojišťovny, které mají velmi dobře spočítáno, že je mnohem výhodnější podržet si levná akutní lůžka na periferii a snažit se naopak o redukci předražených lůžek ve velkých nemocnicích. A to ani nemluvím povinnosti pojišťoven ctít smouvy uzavřené s poskytovateli zdravotní péče, kteří splnili náročná kritéria, jež jsou na ně kladena. Ne všechny nemocnice v minulosti obstály a ty, které fungují dnes, prošly přirozeným výběrem, jejich kapacita se odvíjí od spádových oblastí, které pokrývají, a něčí tendence sednout si s tužkou k mapě a začít škrtat je populismus nejhrubšího zrna zavánějící praktikami komunistických plánovačů.

Další perlou v článku je konstatování, že Němci v nemocnicích proléčí jen 25 procent zdravotního rozpočtu, zatímco my 45 procent. Kdyby si paní komentátorka dala tu práci a přepočítala náklady na hospitalizovaného pacienta u nás a v Německu, zjistila by, že při srovnatelné kvalitě péče, stejné ceně vstupů (léky, zdravotnický materiál, přístroje i energie nejsou v Česku nijak dotované) je cena pobytu v nemocnici u nás několikrát levnější, nemluvě o tom, jaký zdravotní rozpočet mají v Německu a jaký máme my. A ono nižší procento, vydávané na západ od nás na lůžkovou péči z celkové sumy, je mimo jiné dáno tím, že nezpochybnitelnou páteří systému je síť menších a levnějších nemocnic a naopak autorkou preferovaná péče ve velkých vzdálených zařízeních je omezena pouze na komplikované případy.

Paní komentátorka dále píše: ministr Heger vypracuje přesné tabulky, kolik která choroba stojí, a tolik nemocnice dostanou, v Praze i v Říčanech. Pominu nejasnost, jaký typ zařízení je myšlen onou „Prahou”, a doplním, že zmiňované „tabulky” jsou tzv. DRG systém, který už dávno existuje, v řadě zemí (např. právě v Německu) se osvědčil a poslední roky se testuje i v Česku, je tedy nesmysl objevně sdělovat, že ministr Heger něco vypracuje. Ovšem efekt úplného přechodu na tento systém a následná možnost porovnávat náklady na léčbu té které diagnózy v různých typech nemocnic se dostaví pouze v případě, že platby pojišťoven budou jediným zdrojem příjmů lůžkových zařízení a že přestanou existovat různé další koeficienty, kterými si vybraná zařízení dnes mohou výslednou částku vynásobit. Pokud tento žádoucí stav v dohledné době skutečně nastane, bude si moci i paní komentátorka snadno ověřit, že zmiňovaná říčanská nemocnice, narozdíl od „Prahy”, s platbou za diagnózu vyjde dobře, protože v tom má letitou praxi.

Už dnes využívají specializovaná oddělení velkých nemocnic lůžkovou kapacitu malých nemocnic - pacient se na výkon typu srdeční katetrizace do centra pouze přiveze, zákrok se provede a nemocný je ihned odvezen zpět na periferii. Věřte, že se mu dostane adekvátní péče, ušetří se spousta peněz za pobyt na drahém lůžku a především se na vlastní provedení výkonu nemusí dlouhé týdny čekat, protože zkrátka na klinice zrovna nejsou volné postele.

Abych se neopakoval - argumenty, proč je racionálnější rušit lůžka ve velkých nemocnicích a nikoli malých, případně proč je z úsporných důvodů namístě začít nahlas mluvit o slučování multiplicitních specializovaných, především pražských pracovišť, jsem shrnul před půl rokem v článku Zrušme Ústřední vojenskou nemocnici. Stejný názor má dle všeho i ministerstvo zdravotnictví, protože právě ve fakultních nemocnicích s redukcí lůžek začalo.

Odkud berou novináři typu paní komentátorky Bendové své informace, je nasnadě: ano, jsou to slovutní páni profesoři a přednostové klinik, vážení muži, kteří když mluví, jako by padalo zlato. Bohužel nikdo si už v bázni před věhlasnou kapacitou nevšimne, že dotyční pouze hájí své zájmy a posty, aniž by měli v ruce jediný skutečný argument a dokonce aniž by si uvědomovali, že přivoláváním běžné rutinní péče, o jejíž každodenní náplni mají jen mlhavou představu, na bedra svých klinik, si sami podřezávají větev se svou zlatou klecí, protože je nakonec někdo může vzít vážně. Paradoxně jsou to titíž lidé, kteří dnes běžně odmítají na svá pracoviště přebírat z periferie i ty pacienty, o něž se skutečně jinde adekvátně starat nelze.

Doporučení paní komentátorky ohledně rušení nemocnic mají asi takovou váhu, jako kdybych já požadoval zrušit deník MF Dnes s odůvodněním, že se skoro nedá číst, a navrhoval bych jeho vydavateli, aby tytéž peníze investoval do Neviditelného psa, jehož přispěvatelé jsou zaručeně erudovanější než lovci senzací z MfD. Neviditelný pes by se pak mohl začít tisknout ve statisícovém nákladu a prodávat na stáncích, aby si to nejkvalitnější počtení mohl dopřát každý občan.

Bohužel paní komentátorka, narozdíl ode mne, nežertuje ani trochu, což je při čtenosti MF Dnes neštěstí.