Kdyby se tak, jak působí Lékařský odborový klub (LOK) v současném sporu s ministrem zdravotnictví, chovaly odbory v průmyslových podnicích, připravily by o práci velké procento svých členů. Tak totiž kdysi dávno rudé odbory jednaly. Dnes si musí velmi rozmyslet, s jakými požadavky mohou jít do vyjednávání za lepší podmínky, musí je mít podloženy rozbory ekonomiky podniku a ty musí umět získat. Kdyby chtěl odborový předák prosazovat nárůst mezd v organizaci, která vykazuje ztrátu a potýká se s nedostatkem zakázek, byl by za blázna. Rychle by vycouval, až by vedení pohrozilo propuštěním třeba čtvrtiny zaměstnanců, aby mělo prostředky na splnění nereálných požadavků. Nehledě k tomu, že sami členové by se mu poděkovali za takovou službu. Pokud by to nebylo ovšem ve státním podniku, tam jakoby platila jiná pravidla podobná těm ve zdravotnictví. Vzpomeňme dávnou stávku železničářů.

Vůbec nezpochybňuji úsilí doktorů v nemocnicích za lepší podmínky, zaslouží si platy stejné, jako mají jejich kolegové v soukromých ordinacích, a nerozumím tomu, proč to tak není už dávno. Proč se ale tento boj za vyšší platy objevil až teď, když se ministrem stal odborník odhodlaný peníze vynakládat účelně a ne je sypat do děravé nádoby?

Také však nerozumím tomu, jak je možné, že LOK stejně razantně nevystupoval už dříve proti nákupu drahé a ne úplně využité techniky, proč nekritizoval ředitele nemocnic a své kolegy za preferování léků od dodavatelů, kteří je pak posílali na podezřelá sympozia. Jak to, že jej nezajímalo hospodaření nemocnic, v kterých působí, a že se nezajímal o toky peněz, z kterých nejméně 10 % uniká jako neoprávněný zisk celé smečky podezřelých dodavatelů služeb či zboží. Vždyť se to děje na jejich pracovištích, vedle nich a za jejich asistence a musí to vidět líp než vláda a ministerstvo, na které tak útočí. Tím vůbec nechci, říct, že vláda má stát stranou, naopak, musí prosadit úspornější režim. Ale stranou nemohou stát ani zaměstnanci a čekat, že se vše vyřeší nahoře a oni budou jen nezúčastněně přihlížet.

Nerad bych křivdil, ale v některých zdravotnických zařízeních se jejich zaměstnanci staví k jejich fungování, jako by tu byly tyto instituce kvůli nim a ne pro pacienty. Ještě si pamatuju nářek nad zrušením porodnice v menším městě, kde se rodily dvě děti za den, když patnáct kilometrů odtud byla porodnice s deseti a více porody denně. Udržovat takový krcálek jen proto, aby personál nemusel dojíždět za prací, by byla zhůvěřilost a platí to i v mnoha jiných případech.

Při dnešní úrovni dopravy nehraje patnáct kilometrů roli. Tedy pokud nejde o oddělení nutné k záchraně života. Technika i zkušenosti se více zúročí ve větších specializovaných pracovištích a k prospěchu nás, pacientů.

LOK se zdá pohodlnější deptat svého kolegu ve funkci ministra zdravotnictví. Stát zatím většinou ucukl a nasypal peníze vzaté odjinud nebo i na dluh, aby se vyhnul konfliktu. Výsledkem jsou rostoucí dluhy a přetrvávání problémů, které ústupky nevyřešily.

Samostatnou kapitolu píší někteří redaktoři médií. Ti se jako vždy až na zodpovědné výjimky pasou na konfliktu a ještě si přisazují a dramatizují. Před léty za stávky v ČD to bylo: Občánku, jak se dostaneš do práce? Ukázalo se, že se nic dramatického nestalo. Opozice se tetelí blahem a mne si ruce: Jen houšť! Jako bych v zákulisí viděl za tím vším pana Ratha a jeho rukopis. Ten by se do takové situace jistě nedostal, zaťal by sekyru dluhu ještě hlouběji a problém odstrčil „na jindy“.

Naprosto hloupý je argument odborářů v bílém, že kdo stojí za ministrem, podporuje korupci. Opak je pravdou a tito odboroví amatéři slouží těm, kterým současné plýtvání vyhovuje a těží z něj. Pana ministra Hegera je mi líto, je to odborník, který vidí problém realisticky a snaží se jej na rozdíl od mnohých předchůdců řešit, ne jej obcházet nebo odkládat. A to je to, co nemohou potřebovat ti, co se na koláči zdravotnictví přiživují a kteří možná v zákulisí tahají za nitky. Jestliže se těmto silám za podpory pokleslých pisálků a žvanilů podaří ministra znechutit a dosáhnout jeho odstoupení, bude to škoda pro nás všechny, protože dál potečou peníze jinam, než mají.