Diskuse o poplatcích ve zdravotnictví se dosud točí hlavně okolo situace starších pacientů, zejména důchodců. Je jasné, že situace důchodců, pokud nemají možnost si přivydělat ani nerestituovali, nebývá dobrá. Zde ale platí pro poplatky roční strop - a navíc je zachován princip, který platí u všech dospělých: z jednoho příjmu se platí za jednu osobu. Tento princip ovšem neplatí u rodin: tady by se mělo platit z jednoho příjmu na více osob.

V návrzích ministerstva zdravotnictví, předložených ve formě prezentace, mi proto chybí program, který by zohledňoval rodiny s dětmi. Není totiž jasné, budou-li se poplatky platit za rodinu, za nemoc, nebo prostě na hlavu - v tomto případě na dětské hlavičky.

Děti do tří let jsou od poplatků osvobozeny. Jinak se platí 30 Kč za návštěvu dětského lékaře: když ale vypukne zima a s ní sezóna dětského stonání, jde maminka tří dětí k lékaři někdy s jedním dítětem, někdy se dvěma, někdy se všemi třemi. Přitom každá nemoc si žádá nejméně dvě návštěvy: první kvůli diagnoze a receptům, druhou jako kontrolu, a není-li ještě všechno v pořádku (např. přetrvává zvýšená sedimentace), musí dítě na kontrolu znovu. Pokud by se tedy platilo na hlavu, zaplatila by rodina za běžné onemocnění horních dýchacích cest 60, spíše ale 90 Kč za jedno dítě. Pokud se rozstůňou všechny tři, což se obvykle stává, znamenalo by to 270 Kč za jednu, poměrně banální nemoc. Pokud se taková nemoc zkomplikuje (zápal plic), bývá návštěv více a zpravidla se nevyhneme i občasné návštěvě pohotovosti (90 Kč na jedno dítě).

Přitom ale řádné léčení a především doléčení nemoci u dítěte je investicí do jeho zdraví. To, co se v dětství zanedbá nebo nedotáhne, může přinést vyšší náklady v jeho dospívání a dospělosti.

Ještě závažnější by po mém soudu byly poplatky za ozdravovnu. Při čtyřnedělním pobytu by se doplácelo na jedno dítě 1800 Kč. Pokud tedy do ozdravovny pojede maminka s tříletým dítětem a dvěma školními dětmi, zaplatila by rodina 7200 Kč. Přitom jsou takové pobyty zase investicí do budoucna, a zájem na zdraví mladé generace má celá společnost, nejen vlastní rodina.

Julínkovo ministerstvo hájí své návrhy údaji o zneužívání lékařské péče. Ale to přece u péče o děti neplatí. Pro žádnou maminku není potěšením chodit s nemocným dítětem k lékaři, vysedávat v čekárně a trnout, aby si dítě odtud neodneslo nějakou další nemoc.

Domnívám se tedy, že bude třeba návrh ministerstva zdravotnictví dopracovat s ohledem na rodiny. Pokud jde o poplatky za návštěvy u lékaře, bylo by např. možné platit prostě za nemoc, tj. započítat jen úvodní návštěvu a ostatní návštěvy, včetně pohotovosti, od poplatku osvobodit.

Pokud jde o poplatky za ozdravovny, bylo by asi dobré, aby se poplatek platil za rodinu, nikoli za dítě (jako tomu je v některých soukromých školách).

Zásadní otázka ovšem je, jak to bude se stropem, resp. se stropy. Ne všechny děti jsou natolik zdravé, aby se jejich stonání omezilo jen na obvyklé dětské nemoci a záněty horních cest dýchacích. Jsou tu děti s diabetem, s maligními onemocněními atd. Bude se rodině počítat strop na každé dítě zvlášť - a budou se ty stropy sčítat? Bude tedy v krajním případě strop pro rodinu se třemi dětmi (5 osob) činit 25.000 ročně?

Ať tak či tak, měl by systém poplatku zachovat rovnost mezi občany: rodiny by neměly být znevýhodněny, protože jsou to právě ony, kdo svým (převážně neplaceným) úsilím zajišťují budoucnost společnosti.

(ve zkráceném znění uveřejněno v HN 20.4.2007)

členka Společnosti pro podporu rodiny